30 Cdo 1693/2013
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a
soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci
žalobce B. J. D., zastoupeného JUDr. Alexandrem Kociánem, advokátem společnosti
Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s. r. o., se sídlem v Praze 1,
Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, s adresou pro doručování: Kocián Šolc Balaštík,
advokátní kancelář, s. r. o., pobočka Na Vyhlídce 53, 360 21 Karlovy Vary,
proti žalovaným 1) Ing. I. K., a 2) E. K., zastoupeným JUDr. Karlem Jelínkem,
advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 3A, o určení vlastnického
práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 43
C 58/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3.
dubna 2013, č. j. 61 Co 1/2013-132, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 3. dubna 2013, č. j. 61 Co
1/2013-132, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.
Okresní soud v Karlových Varech (dále již „soud prvního stupně“)
rozsudkem ze dne 17. října 2012, č. j. 43 C 58/2012-77, určil, že žalovaná 2)
je výlučnou vlastnicí budovy na stavební parcele v katastrálním území Ž., obec
S. (dále též „předmětné nemovitosti“ nebo „předmětný dům“). Po provedeném
řízení uzavřel, že darovací smlouva, kterou dne 15. prosince 2010 uzavřeli
žalovaná 2) (jako dárkyně) a žalovaný 1) (jako obdarovaný) je podle § 37 odst.
2 obč. zák. neplatná pro tzv. počáteční nemožnost plnění, neboť v době uzavření
této smlouvy byl předmět plnění neuskutečnitelný z důvodu právní překážky dané
platnou dohodou, jež byla dne 8. srpna 2005 uzavřena mezi žalobcem a žalovanou
2). Tato dohoda totiž zakazovala předmětný dům převést bez souhlasu druhé
strany. Darovací smlouva je rovněž neplatná ve smyslu § 39 obč. zák., neboť
jejím smyslem byla snaha žalované 2) vyhnout se plnění závazku (žalované 2/)
strpět doživotní užívání předmětného domu žalobcem. Uzavřel, že „Tento závazek
je pouze obligační povahy a při převodu Budovy by nového vlastníka nezavazoval.
2. žalovaná tak jednala v úmyslu uzavřenou Dohodu nedodržel, tedy v přímém
rozporu se základní právní zásadou závazkově právních vztahů – pacta sunt
servanda.“
K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni (dále již „odvolací soud“) v
záhlaví citovaným rozsudkem změnil meritorní výrok I. rozsudku soudu prvního
stupně tak, že předmětnou určovací žalobu zamítl a výroky II. a III. rozhodl o
náhradě nákladů řízení, když při jednání dne 3. dubna 2013 vyhlásivší výrok V.
(ve znění: „Zástupce žalovaných JUDr. Karel Jelínek, advokát se sídlem Karlovy
Vary, Bělohradská 3A, je povinen zaplatit žalobci separované náklady odvolacího
řízení ve výši 5.384,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám
zástupce žalobce JUDr. Alexandra Kociána, advokáta se sídlem Karlovy Vary, Na
Vyhlídce 53.“) do písemného vyhotovení svého rozsudku (jeho výrokové části) ani
do příp. samostatně vydaného usnesení nepojal. Odvolací soud se neztotožnil s
právním posouzením věci soudem prvního stupně stran neplatnosti předmětné
darovací smlouvy, neboť v daném případě je právně bezvýznamné, že žalovaná 2)
uzavřením této smlouvy porušila svůj závazek nezcizit předmětný dům bez
souhlasu žalobce, jak byl obsažen v předmětné inominátní smlouvě. Porušením
osobního závazku žalovanou 2) nelze ani kvalifikovat jako rozpor se zákonem či
obcházení zákona. Darovací smlouva není ani neplatná podle § 39 obč. zák. pro
rozpor s dobrými mravy. Uvedené porušení závazku nemůže mít dopad do právních
poměrů třetí osoby.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále již
„dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z § 237 o. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvod ve smyslu § 241a
odst. 1 o. s. ř. Dovolatel nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím
soudem. Namítá, že předmětnou dohodou bylo zakotveno i užívací právo pro
žalovaného 1), přičemž „Jediným a zcela nemorálním důvodem pro uzavření
Darovací smlouvy byla snaha žalované č. 2 vyhnout se závazku sjednaného
Dohodou, znemožnit užívání části předmětné budovy a zbavit žalobce případného
výtěžku z prodeje budovy. Pokud jde o motivaci žalovaného č. 1 k uzavření
Darovací smlouvy, spočívala tato na stejných základech jako u žalované č. 2,
tzn. nabýt vlastnické právo k nemovitosti bez povinnosti respektovat práva
žalobce upravená Dohodou, znemožnit žalobci užívání části předmětné budovy a
zbavit žalobce případného výtěžku z prodeje budovy.“ Dovolatel odkazuje na
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. září 2007, sp. zn. 28 Cdo 2789/2007,
řešící otázku neplatnosti právního úkonu pro tzv. počáteční nemožnost, a
dovozuje jeho použitelnost i na danou věc. Argumentuje dále, že jednání obou
žalovaných spočívající v uzavření darovací smlouvy je v rozporu s dobrými
mravy. Navrhl (pro jím v dovolání vyložené důvody), aby Nejvyšší soud před
meritorním rozhodnutím, jímž změní rozsudek odvolacího soudu tak, že žalovaná
2) je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí, a rozhodne o náhradě nákladů
řízení před soudy všech stupňů, odložil vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu. Žalovaní se k podanému dovolání písemně nevyjádřili. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě, dospěl k závěru, že dovolání
dovolatele je ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud při
řešení otázky dovolatelem namítané neplatnosti darovací smlouvy ve smyslu § 39
obč. zák. z důvodu, že se příčí dobrým mravům, nevycházel z ustálené judikatury
Nejvyššího soudu. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu, dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem
rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo
účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. K neplatnosti smlouvy ve smyslu § 39 obč. zák. může dojít i tehdy,
jestliže k jejímu uzavření došlo v důsledku jednání kolidujícího s dobrými
mravy, jež je přičitatelné oběma účastníkům smlouvy (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2000, sp. zn. 22 Cdo 871/2000, a ze
dne 3. října 2012, sp. zn. 30 Cdo 2677/2011, jež jsou k dispozici veřejnosti na
webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).
V poměrech dané věci to tedy znamená, že byla-li by platná
nepojmenovaná smlouva uzavřená mezi žalobcem (jemuž mělo příslušet užívací
právo závazkového charakteru k předmětnému domu) a žalovanou 2) (vlastnicí,
která se zavázala žalobci umožnit užívání předmětného domu ve smluveném rozsahu
a za dále sjednaných podmínek), přičemž žalovaná 2) (coby dárkyně) posléze
uzavřela s žalovaným 1) (coby obdarovaným) darovací smlouvu, jejímž předmětem
bylo darování předmětných nemovitostí žalovanému 1) s úmyslem znemožnit žalobci
výkon jeho předmětného užívacího, který měl v mezidobí do těchto nemovitostí (v
rámci rekonstrukčních prací) investovat vysoké finanční částky, musel by se
soud důsledně zabývat otázkou aplikace § 39 obč. zák. ve vztahu k uzavřené
darovací smlouvě z důvodu, zda se tento dvoustranný právní úkon - z důvodu
předmětného jednání účastníků darovací smlouvy - nepříčí dobrým mravům. Pominul-li odvolací soud při rozsouzení věci výše připomenutou
judikaturu dovolacího soudu a ani relevantním způsobem nevyvrátil soudem
prvního stupně (rovněž) přijatý právně kvalifikační závěr, že (ještě jednou
citováno z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) „Darovací smlouva je dle
názoru soudu neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 obč. z., neboť
jejím smyslem byla snaha 2. žalované vyhnout se splnění závazku strpět
doživotní užívání Budovy žalobcem…“, pak je třeba uzavřít, že rozsudek
odvolacího soudu není věcně správný. Protože dosavadní výsledky řízení dovolacímu soudu neumožňovaly změnit
rozsudek odvolacího soudu (§ 243d písm. b/ o. s. ř.), nezbylo, než ve smyslu §
243e odst. 1 o. s. ř. přistoupit k vydání tohoto kasačního rozhodnutí, tj. zrušit dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a ve smyslu § 243e odst. 2
o. s. ř. jej vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě
nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém
rozhodnutí o věci (§ 243g, věta druhá, o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.