USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Hanou Poláškovou Wincorovou v právní věci žalobců a) Z. V., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrou Wölflovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, U Pily 581, b) I. JIHOČESKÁ STAVEBNÍ s. r. o. v likvidaci, IČO 25164490, se sídlem v Českých Budějovicích, Riegrova 1771/43, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 350 000 Kč a o náhradu škody ve výši 20 160 644 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 95/2018, o dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2022, č. j. 36 Co 106/2022-252, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 12. 2021, č. j. 17 C 95/2018-218, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobcům a) a b) částku 350 000 Kč a částku 20 160 644 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 160 644 000 Kč od 21. 11. 2007 do zaplacení (výrok I), uložil žalobci a) povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 400 Kč (výrok II) a ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. 6. 2022, č. j. 36 Co 106/2022-252, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a II (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výroku III jej potvrdil ve znění, že ve vztahu mezi žalobkyní b) žalovanou se žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobcům a) a b) povinnost zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Žalobce a) se žalobou po jejím částečném odmítnutí usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 8. 2019, č. j. 17 C 95/2018-87, ve znění usnesení odvolacího soudu ze dne 23. 1. 2020, č. j. 15 Co 556/2019-115, a po změně žaloby připuštěné usnesením soudu prvního stupně ze dne 1. 12. 2020, č. j. 17 C 95/2018-131, po žalované domáhal zaplacení částky 350 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení o obnově řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 14 C 325/93, zahájeného návrhem doručeným Okresnímu soudu v Českých Budějovicích dne 12.
11. 1999, a dále částky 20 160 644 000 Kč s příslušenstvím představující škodu, která mu měla být způsobena nesprávným rozhodnutím, a to dle žalobce a) nicotným platebním rozkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 2. 1994, č. j. 14 C 325/93-20, a měla sestávat z částek vynaložených na vyrovnání platebního rozkazu č. j. 14 C 325/93-20 (tj. jistina 680 000 Kč, náhrada nákladů řízení dle platebního rozkazu 32 820 Kč, náklady řízení 6 385,50 Kč a náklady na znalecké posudky 10 697,90 Kč) s úrokem s prodlení ve výši repo sazby ČNB zvýšené o 7 % z těchto částek od 21.
11. 2007 do zaplacení, dále z částky 89 000 Kč s úrokem s prodlení ve výši repo sazby ČNB zvýšené o 7 % z této částky od 8. 9. 1998 do zaplacení za právní zastoupení JUDr. Karlem Hůzlem, z částek 56 980 Kč a 1 800 Kč s úrokem s prodlení ve výši repo sazby ČNB zvýšené o 7 % z těchto částek od 6. 3. 1999 do zaplacení za soudní poplatky za kopírování listin ze spisu a za odvolání, z částky 270 000 Kč s úrokem s prodlení ve výši repo sazby ČNB zvýšené o 7 % z této částky od data provedené nedobrovolné dražby, představující rozdíl mezi vydraženou cenou a odhadní cenou vydražené nemovitosti, a z částky 20 159 500 000 Kč (tj. 500 000 000 USD dle kurzu dolaru ke dni podepsání investičních smluv ve výši 40,3190 Kč za 1 USD) s úrokem s prodlení ve výši repo sazby ČNB zvýšené o 7 % z této částky od 20.
9.
2000 do zaplacení, představující majetkovou škodu za zmaření uzavřených mezinárodních investičních smluv. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 8. 6. 2021, č. j. 17 C 95/2018-196, byl připuštěn vstup žalobkyně b) do řízení s tím, že podáním ze dne 20. 8. 2021 žalobci upřesnili, že z žalovaných částek požaduje žalobkyně b) jen náhradu škody ve výši 500 000 000 USD (tj. 20 159 500 000 Kč) s příslušenstvím za zmaření uzavřených mezinárodních smluv z důvodu ztráty dobré pověsti a jména a nemožnosti nechat si pro nezákonnou exekuci patentovat know-how technologického postupu jednatelem a společníkem žalobkyně b), a to žalobcem a).
Rozsudek odvolacího soudu napadl včasným dovoláním nejprve žalobce a), následně se k tomuto dovolání připojila i žalobkyně b), za kterou jednala její likvidátorka, která je současně i advokátkou žalobce a) a jeho dovolání sepsala. Toto dovolání, které dle svého obsahu směřovalo do výroku I rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém jím byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 3 věty první a § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.
1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, a to zčásti pro jeho subjektivní nepřípustnost a zčásti pro vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a které nebyly žalobci v zákonné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že každý z žalobců uplatňoval v řízení vlastní nárok, není dovolání jednotlivých žalobců subjektivně přípustné ohledně potvrzení výroku I rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé ve vztahu k nárokům druhého z žalobců, neboť oprávnění podat dovolání (subjektivní přípustnost) svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší, popřípadě změní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.
6. 2000, sp. zn. 31 Cdo 2675/99). Dovolání žalobce a) tudíž není subjektivně přípustné ohledně potvrzení zamítnutí žaloby co do náhrady škody ve výši 20 159 500 000 Kč s příslušenstvím, požadované žalobkyní b), a dovolání žalobkyně b) pak ohledně potvrzení zamítnutí žaloby co do zbylých nároků, požadovaných žalobcem a). Ve zbylém rozsahu je dovolání žalobců vadné, neboť neobsahuje náležitosti vyžadované § 241a odst. 2 o. s. ř. Žalobci totiž neformulovali jednoznačně žádnou otázku hmotného či procesního práva, jejíhož vyřešení se dovoláním domáhají (dovolací důvod), ani neuvedli žádný z předpokladů přípustnosti dovolání vymezených v § 237 o.
s. ř. s tím, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo ze dne 29.
8. 2013, sp. zn.
29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13), což je přístup, který byl potvrzen i ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněném pod č. 460/2017 Sb. V dovolání uvedené “judikáty pro dovolací řízení“ nejsou provázány s žádným řádně specifikovaným dovolacím důvodem (právní otázkou, jejíhož zodpovězení se žalobci po dovolacím soudu domáhají), a podané dovolání je tak pouhým pokračováním prosté (v dovolacím řízení nepřípustné) polemiky se soudy obou stupňů a nevystihuje formální odlišnost dovolání, jakožto mimořádného opravného prostředku.
V této části je tudíž dovolání žalobců vadné. K doplnění dovolání žalobce a) ze dne 26. 4. 2023, obsahujícímu další rozvinutí polemiky žalobce a) se závěry odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť bylo podáno po lhůtě k dovolání, ve které je dovolání ve smyslu § 241b odst. 3 o. s. ř. možno doplnit o údaj, v čem odvolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nebo vymezení dovolacích důvodů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 304/2005, a ze dne 29.
9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2808/2009).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 243c odst. 3 věty první o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce a), jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání žalobce a), které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za jeden úkon ve výši 300 Kč [§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. Ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.]. Vzhledem k tomu, že k dovolání žalobkyně b) se již žalovaná nevyjadřovala, ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, neboť ačkoliv i žalobkyně b), jejíž dovolání bylo také odmítnuto, by byla povinna podle § 243c odst. 3 věty první o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. žalované náklady dovolacího řízení nahradit, žalované již ve vztahu k dovolání žalobkyně b) žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 6. 6. 2023
JUDr. Hana Polášková Wincorová pověřená členka senátu