30 Cdo 1862/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy v
právní věci žalobců a) Ing. D. V. D., b) D. D., a c) J. S., zastoupeni Mgr.
Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Spálená 14, proti žalované České
republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o
náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.
zn. 20 C 26/2011, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 20. 2. 2013, č. j. 18 Co 50/2013-210, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění zák. č. 44/2012 Sb. (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012
Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání žalobce a) z důvodu, že nemá náležitosti
vyžadované § 241a odst. 2 o. s. ř., neboť v něm chybí způsobilé vymezení toho,
v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti a vymezení
dovolacího důvodu, a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Dovolatel sice uvádí, že „věc nebyla rozhodována dovolacím soudem v
části týkající se výše nároku za nezákonnou domovní prohlídku“ a že se „soudy
odchýlily od rozhodování dovolacího soudu v části týkající se nároků žalobce na
zadostiučinění“, nicméně nevymezil konkrétní otázku výkladu hmotného či
procesního práva (ve smyslu § 237 o. s. ř.), která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10.
2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013; všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu
jsou dostupná na www.nsoud.cz) či při jejímž řešení by se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Nejvyšší soud
pro úplnost připomíná, že přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s
výší přisouzeného zadostiučinění (blíže srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012).
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2013
JUDr.
František Ištvánek
předseda senátu