U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní
věci žalobce Ing. M. E., CSc., zastoupeného JUDr. Janou Sedláčkovou, advokátkou
se sídlem v Brně, Palackého tř. č. 33, proti žalovanému Ing. M. H.,
zastoupenému JUDr. Janem Vokálem, advokátem se sídlem v Brně, Bratislavská 12,
o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 92/2004,
o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19.
listopadu 2008, č.j. 1 Co 324/2007-795, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení
částku 4.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana
Vokála, advokáta se sídlem v Brně, Bratislavská 12.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. září 2006, č.j. 24 C
92/2004-620, ve znění opravného usnesení ze dne 23. ledna 2007, č.j. 24 C
92/2004-634, zamítl návrh žalobce na ochranu osobnosti formou písemné omluvy
podle § 11násl. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne ze 19. listopadu 2008, č.j. 1 Co
324/2007-795, rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 občanského soudního
řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán neoprávněný
zásah žalovaného do osobnostních práv žalobce chráněných ustanovením § 11 násl. obč. zák., neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný prováděl rekonstrukční
práce, které žalobce považoval za neoprávněný zásah do svého osobnostního
práva, na základě pravomocného rozhodnutí stavebního úřadu, tato činnost byla
prováděna maximálně šetrně, výkon prací nebyl nepřiměřený a žalobci v
souvislosti s nimi nevznikly žádné škody na vybavení bytu. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 16. března 2009 dovolání,
jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přičemž
jako dovolací důvod uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a
dále, že řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, trpí vadou, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle § 241a
odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou
stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K podanému dovolání se vyjádřil žalovaný a navrhl jeho odmítnutí pro
nepřípustnost. Dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b)
o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož
zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce
zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu
ustanovení § 11násl. obč. zák. odvolací soud posoudil v intencích právní úpravy
obsažené ve zmíněném ustanovení a v ustanoveních navazujících, stejně jako v
souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek
Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.10.2005, sp. zn. 30 Cdo 57/2005,
uveřejněný v časopisu Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H.BECK pod
číslem C 3803, číslo sešitu 33, ročník 2006, nebo v usnesení téhož soudu ze dne
7. ledna 2009, sp.zn. 30 Cdo 1798/2007). Pokud je v dovolání uplatněn dovolací
důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence
právní otázky zásadního významu. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné
podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a 146 odst. 3 o.s.ř. za
situace, kdy v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho
zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 3.750,- Kč [srov.
§ 2 odst. 1, § 6 odst. 1 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2, § 17 písm. b) a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele
provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006] a v paušální náhradě
hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996
Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše
přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 4.050,- Kč, která je po
úpravě o 20% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaného,
představována částkou 4.860,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.