30 Cdo 211/2019-211
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v
právní věci žalobce F. F., narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému Magistrátu
města Karviná, se sídlem v Karviné, Fryštátská 72/1, o zaplacení částky 1 000
000 Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 18 C 217/2015, o
dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2018,
č. j. 57 Co 284/2018-102, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal zaplacení částky 1 000 000 Kč
za nedovolené obohacování s odůvodněním, že žalovaný jej neustále a plánovaně
šikanuje, nedovoleně se na něm obohacuje a vede proti němu exekuční řízení.
Usnesením ze dne 29. 8. 2018, č. j. 57 Co 284/2018-102 (dále jen „napadené
usnesení“), potvrdil Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesení
Okresního soudu v Karviné (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 22. 6. 2018,
č. j. 18 C 217/2015-95, kterým bylo zastaveno dovolací řízení (ve kterém bylo
dovoláním napadeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2015, č.
j. 57 Co 698/2015-10, potvrzující rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí
žaloby) pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání.
Tomuto rozhodnutí předcházela výzva žalobci k zaplacení soudního poplatku za
podání dovolání ve výši 2 000 Kč (usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 4.
2017, č. j. 18 C 217/2015-52), přičemž o následné žádosti dovolatele o
osvobození od soudních poplatků bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského
soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2017, č. j. 57 Co 294/2017-76, tak, že se žalobci
nepřiznává osvobození od soudních poplatků, neboť v dané věci se jedná o
svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Dovolací řízení
o dovolání proti tomuto usnesení bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze
dne 14. 12. 2017, č. j. 30 Cdo 5214/2017-87, neboť ani dovolací soud neshledal,
že by žalobce splňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a
ustanovení zástupce. V návaznosti na to byla žalobci poskytnuta nová lhůta k
zaplacení soudního poplatku dle předchozí výzvy, žalobce však soudní poplatek
neuhradil.
Proti napadenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, ve
kterém zároveň opětovně požádal o ustanovení advokáta.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963
Sb., odst. 1, občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II
bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ačkoli žalobce nebyl ve vztahu k nynějšímu dovolání opětovně vyzván k zaplacení
soudního poplatku z dovolání, je nutno konstatovat, že v této věci byl ke
splnění této podmínky již vyzýván, a žalobce tudíž musí být obeznámen s tím, že
v dovolacím řízení tato podmínka musí být splněna. Dovolateli je přitom z
jiných řízení známo, že tuto povinnost ze zákona má, a že bez splnění
poplatkové povinnosti Nejvyšší soud dovolací řízení bez dalšího zastavuje
(např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4600/2018,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4402/2018).
Nejvyšší soud má tak za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a že výzvy o
zákonem uložené povinnosti zaplatit soudní poplatek se žalobci dostalo.
Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá výzva
byla objektivně způsobilá zprostředkovat dovolateli povinnost zaplacení
soudního poplatku za dovolací řízení, pak se jeví setrvání na požadavku vždy
nové a stále stejné výzvy postupem neefektivním a formalistickým (srov. podobně
usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 2291/13 a ze dne 13.
6. 2013 sp. zn. IV. ÚS 1775/13).
Nadto již v minulosti i Nejvyšší soud v této věci konstatoval, že žalobce
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků nesplňuje. Prakticky stále
totožné žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
za situace, kdy soudy všech stupňů předpoklady pro takový postup opakovaně
neshledaly, jsou zjevným zneužíváním práva (§ 6 o. s. ř.).
Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání, Nejvyšší soud
řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení podle ustanovení § 9 odst.
1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2019
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu