USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců
Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobce V. Š.,
nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem ve
Svitavách, náměstí Míru 142/88, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro
zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží
390/42, o zaplacení 1 497 821 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 277/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 31. 3. 2022, č. j. 58 Co 61/2022-379, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 1 497 821 Kč s příslušenstvím jako
náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu
spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 12 Cm 381/99. Škoda měla představovat pohledávku s příslušenstvím
za společností PULMO II, s. r. o., která byla žalobci v posuzovaném řízení
přiznána, avšak v důsledku nesprávného úředního postupu již nemohla být
vymožena. Pokud by řízení skončilo již v roce 2001, jak bylo možno podle
tvrzení žalobce předpokládat, pohledávka by byla uhrazena. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 11. 2021, č. j. 23 C 277/2012-345, zamítl žalobu o zaplacení částky 1 497 821 Kč s
příslušenstvím (výrok I). Dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované
náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč (výrok II) a České republice –
Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů řízení ve výši 946 Kč (výrok III). Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. 3. 2022, č. j. 58
Co 61/2022-379, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku
odvolacího soudu). Odvolací soud rovněž rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit
žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II rozsudku
odvolacího soudu). Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasně podaným
dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Otázka způsobu určení zjištění doby, ve které mělo řízení proběhnout a skončit
v případě, že by nedošlo k průtahům v řízení, přípustnost dovolání ve smyslu §
237 o. s. ř. nezakládá, neboť při řešení této otázky se odvolací soud
neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011, uveřejněný ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 7/2013, ze dne 19. 8. 2014,
sp. zn. 30 Cdo 1943/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1549/2013, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl
usnesením ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. II. ÚS 3631/13). Nejvyšší soud neshledal důvody ke změně této judikatury ani na základě
argumentace žalobce, která není vystavěna na nesouhlasu se závěry odkazované
judikatury, nýbrž na vlastní skutkové verzi průběhu řízení před Vrchním soudem
v Olomouci. Daná námitka je přitom nepřípustným dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Vady řízení namítané žalobcem nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k
takto namítaným vadám řízení Nejvyšší soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Žalobce napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu také ve výroku II o
nákladech řízení, podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání není
přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání žalobce odmítl jako objektivně
nepřípustné. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2022
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu