U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Pavla
Simona v exekuční věci oprávněné QUICK POWER PLANT SE, se sídlem v Praze 1,
Václavské náměstí 823/33, identifikační číslo osoby 27953432, zastoupené JUDr.
Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem v Praze 1, ul. 28. října 101/3,
proti povinné TRANSPETROL, a. s., se sídlem v Bratislavě, Šumavská 38,
Slovenská republika, identifikační číslo osoby 31341977, zastoupené Mgr. Markem
Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týn 1049/3, pro 189.250,69 € s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 Nc
2391/2009, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze 7.
března 2011 č.j. 39 Co 365/2010-484, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 17.980.- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta
Mgr. Marka Vojáčka.
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 25. srpna 2010, č. j. 20 Nc 2391/2009-387, jímž obvodní soud exekuci, nařízenou usnesením ze 16. prosince 2009 č. j. 20 Nc 2391/2009-27, podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavil. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil (s poukazem na své usnesení
sp. zn. 39 Co 165/2010, v němž řešil v jiném řízení, jehož účastnicí však byla
táž povinná, stejnou otázku, totiž otázku oprávněnosti týchž osob, Mgr. Ing. I. I. a JUDr. J. H., k podpisu vykonávaného exekutorského zápisu) závěrem, že
shromáždění, svolané na základě usnesení z 30. března 2009, č. j. 36 Cbr
14/2008-„204“ (správně 224), jímž Okresní soud Bratislava I. pověřil
navrhovatele – společnost TRADEUNION, s. r. o., svoláním mimořádného valného
shromáždění odpůrce – společnosti TRANSPETROL, a. s., tedy povinné, za
mimořádné valné shromáždění povinné považovat nelze, jelikož Generální
prokurátor Slovenské republiky podal dne 23. dubna 2009 mimořádné dovolání k
Nejvyššímu soudu Slovenské republiky, v němž navrhl odklad jeho vykonatelnosti. Podle ustanovení § 243ha odst. 1 o. s. p. (občianský súdny poriadok) podá-li
generální prokurátor mimořádné dovolání a současně s podáním mimořádného
dovolání navrhne odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, odkládá se
doručením mimořádného dovolání dovolacímu soudu vykonatelnost napadeného
rozhodnutí. V daném případě tak došlo k odkladu vykonatelnosti usnesení (na
základě něhož bylo mimořádné valné shromáždění svoláno) dne 23. dubna 2009,
proto 29. dubna téhož roku mimořádné valné shromáždění povinné proběhnout
nemohlo. Odvolací soud přitom nesouhlasí s názorem oprávněné, že k datu podání
mimořádného dovolání „již bylo usnesení realizováno, tak že nebylo co
odkládat.“ Usnesení Okresního soudu Bratislava I. z 30. března 2009 totiž
neopravňovalo společnost TRADEUNION, s. r. o., jen ke svolání mimořádné valné
hromady, ale také k jejímu provedení, tedy k realizaci stanoveného programu. Jestliže vykonatelnost byla odložena, nemohla již pověřená společnost mimořádné
valné shromáždění provést. Shromáždění svolané na základě uvedeného usnesení,
jehož vykonatelnost byla odložena, tak již nebylo možno považovat za mimořádnou
valnou hromadu povinné. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani to, že
rozhodnutí Nejvyššího soudu Slovenské republiky z 20. května 2009 ,sp. zn. 6 M
Obdo 3/2009, jímž bylo usnesení Okresního soudu Bratislava I. z 30 3. 2009, č. j. 36 Cbr 14/2008-224, zrušeno a kterým byla věc okresnímu soudu vrácena, bylo
Ústavním soudem zrušeno, neboť odkladný účinek spojuje ustanovení § 243ha odst. 1 o. s. p. již s podáním mimořádného dovolání. Protože nešlo o mimořádnou
valnou hromadu, nedopadá na věc ustanovení § 183 „obchodného zákoníku,“
upravující možnost domáhat se neplatnosti usnesení na valné hromadě přijatého. Nešlo-li o mimořádnou valnou hromadu povinné, nemohly na ní být ani zvoleny
orgány společnosti. Mgr. Ing. I. I. a JUDr. J.
H., kteří měli na tomto
shromáždění být zvoleni předsedou a členem představenstva, tak nelze považovat
za členy představenstva povinné, a ti proto nemohli za povinnou platně podepsat
vykonávaný exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti. Tento zápis ze 4. června 2009 tak není platný, neboť jestliže jej za povinnou podepsali Mgr. Ing. I. I. a JUDr. J. H., kteří žádnou funkci u povinné nezastávali, nebyl podepsán
povinnou osobou, a exekutorský zápis tak nesplňuje náležitost předepsanou
ustanovením § 79 odst. 1 písm. h) exekučního řádu. Nejde-li o platný
exekutorský zápis, který by mohl být exekučním titulem ve smyslu ustanovení §
40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu, je namístě exekuci podle § 268 odst. 1
písm. h) o. s. ř. zastavit.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Zásadní právní
význam napadenému usnesení přisuzuje s odůvodněním, že jsou v něm řešeny
otázky, zda
1. může mít odklad vykonatelnosti rozhodnutí na základě mimořádného dovolání
generálního prokurátora SR doručeného NS SR vliv na jednání učiněné na základě
napadeného rozhodnutí před doručením tohoto mimořádného dovolání nejvyššímu
soudu, nejde-li o jednání trvající
2. může mít odklad vykonatelnosti rozhodnutí na základě mimořádného dovolání
vliv na skutečnost, která nebyla předmětem napadeného rozhodnutí
3. může soud vyhovět návrhu jednoho z možných právních zástupců účastníka
řízení, aniž by rozhodl o tom, zda tato osoba právním zástupcem účastníka je či
není, a zda postačuje, aby o tom, zda tato osoba právním zástupcem účastníka
řízení je či není, rozhodl až soud II. instance rozhodující o odvolání proti
usnesení, jímž bylo návrhu takové osoby vyhověno
4. je přípustné, aby otázku, zda o podjatosti rozhodnuto bylo a chyba je ve
výroku usnesení, anebo o podjatosti rozhodnuto nebylo a chyba je v odůvodnění
usnesení, posuzoval sám soudce, o jehož podjatosti bylo rozhodováno.
Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) dovolatelka
spatřuje v závěru odvolacího soudu, že shromáždění konané 29. dubna 2009 nebylo
mimořádnou valnou hromadou povinné, že tudíž na něm nemohly být zvoleny orgány
společnosti, že Mgr. Ing. I. I. a JUDr. J. H., kteří na tomto shromáždění měli
být zvoleni předsedou a členem představenstva povinné tak nelze považovat za
členy jejího představenstva a že ti proto za ni nemohli platně podepsat
vykonávaný exekutorský zápis, a v závěru z toho rezultujícím, že nesplňuje-li
exekutorský zápis náležitost předepsanou ustanovením § 79 odst. 1 písm. h)
exekučního řádu, nemůže být způsobilým exekučním titulem ve smyslu ustanovení §
40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu, a že zde tedy je dán důvod k zastavení
exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Dovolatelka je přesvědčena, že byla-li mimořádná valná hromada povinné svolána
před doručením mimořádného dovolání nejvyššímu soudu, pak byla svolána řádně,
na základě pravomocného a vykonatelného usnesení soudu, a že pozdější odklad
vykonatelnosti tohoto usnesení na řádnost svolání mimořádné valné hromady nemá
žádný vliv. Tato valná hromada proběhla v souladu se zákonem a její rozhodnutí
o odvolání dosavadních členů představenstva a zvolení členů nových jsou platná. Mgr. Ing. I. I. a JUDr. J. H. proto byli podle názoru oprávněné za členy
představenstva povinné zvoleni platně a byli tedy oprávněni jejím jménem činit
veškeré právní úkony, zejména podepsat předmětný exekutorský zápis. Protože
proti rozhodnutím na mimořádné valné hromadě přijatým nebyl podán opravný
prostředek podle § 183 „obchodného zákoníku,“ jsou tato rozhodnutí podle
dovolatelky platná a závazná jak vůči společnosti samotné, tak ve vztahu k
třetím osobám. Dále pak dovolatelka vyjadřuje názor, že Slovenská republika
není jediným akcionářem povinné, u níž naopak zůstala zachována pluralita
akcionářů. Uvádí-li výpis z Centrálního depozitáře cenných papírů SR, a. s., z
24. dubna 2009 jen jediného vlastníka všech akcií povinné, pak podle ní jde buď
o falzum, nebo o výsledek protiprávního zásahu výkonné moci Slovenské
republiky, na jehož základě byly do evidence zapsány údaje v rozporu se
skutečností. Podle dovolatelky je nepřípustné, aby při přetrvávající pluralitě
účastníků kterýkoli z nich vydal rozhodnutí jediného akcionáře, Slovenská
republika proto v působnosti jediného akcionáře podle dovolatelky nemohla
rozhodnout o jmenování Ing. I. K., Ing. S. Z., RNDr. M. R., Ph.D., Ing. P. M. a
Ing. S. J. do představenstva osob povinné, a členy představenstva tak zůstaly
pouze a jedině osoby jmenované na mimořádné valné hromadě konané 29. dubna
2009. Z uvedeného podle dovolatelky dále plyne, že právními zástupci povinné nebyli
Mgr. V. ani Mgr. P., jejichž plné moci podepsali Ing. I. K., Ing. S. J., ani
RNDr. M. R., Ph. D., kteří podle jejího názoru nikdy nebyli oprávněni jednat
jménem povinné, nýbrž pouze a jedině JUDr. K., jenž své oprávnění povinnou
zastupovat doložil plnou mocí podepsanou právě Mgr. Ing. I. I. a JUDr. J. H. Proto podle dovolatelky neměl obvodní ani městský soud písemnosti podané Mgr. P.
a Mgr. V. posuzovat jako podání povinné a v řízení k nim vůbec přihlížet
neměl. Vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§
241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), dovolatelka spatřuje ve skutečnosti, že
napadené rozhodnutí odvolací soud vydal, aniž předtím bylo rozhodnuto o námitce
podjatosti vznesené proti předsedovi senátu JUDr. Jiřímu Cidlinovi. Povinná navrhla odmítnutí, případně zamítnutí dovolání. Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění
účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12,
zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012
Sb.) se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k
závěru, že dovolání přípustné není. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti
potvrzujícímu rozhodnutí (a o takové jde v souzené věci, byť je napadený
rozsudek formálně označen jako měnící) odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo
kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je
dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl
ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však
nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze
6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní,
vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních,
navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při
přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu
právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je
dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242
odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen
takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení
Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise
Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132). Dovolatelka napadenému rozhodnutí sice přisuzuje zásadní právní význam,
hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky
dospět nelze.
Předně nutno zdůraznit, že má-li dovolací soud dospět k závěru o zásadním
právním významu napadeného rozhodnutí soudu odvolacího, nelze jednotlivé
(dílčí, svou povahou „předběžné“) otázky klást prostřednictvím formulace
citované ve druhém odstavci druhé strany tohoto rozhodnutí, a to právě proto,
že na řešení takových dílčích, svou povahou „předběžných“ otázek napadené
rozhodnutí o zastavení exekuce bezprostředně nespočívá). I kdyby však dovolací soud vycházel z předpokladu, že nesprávné právní
posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), pro něž lze napadenému
rozhodnutí přisuzovat zásadní právní význam, dovolatelka spatřuje v závěru
odvolacího soudu, že byla-li vykonatelnost usnesení, na jehož základě bylo
mimořádné valné shromáždění svoláno, dne 23. dubna 2009 odložena, nemohlo toto
shromáždění proběhnout, a v dalším závěru z toho vyplývajícím, že totiž „nešlo-
li o mimořádnou valnou hromadu, nemohly být na ní ani zvoleny orgány
společnosti,“ takže Mgr. Ing. I. I. a JUDr. J. H. nelze považovat za členy
představenstva, v důsledku čehož je jimi podepsaný exekutorský zápis neplatný,
pak ani za tohoto předpokladu nelze dospět k závěru, že dovolání je – pro
zásadní právní význam napadeného rozhodnutí – přípustné. V usnesení ze 17. prosince 2014, sp. zn. 30 Cdo 3671/2013, vydaném v řízení
vedeném k návrhu téže povinné na zastavení exekuce nařízené k návrhu jiné
oprávněné společnosti - CZ PAP, s. r. o. - (jímž Nejvyšší soud zamítl dovolání
oprávněné proti usnesení, kterým odvolací soud /formou změny prvostupňového
rozhodnutí/ exekuci zastavil, tedy návrhu na zastavení exekuce vyhověl),
Nejvyšší soud vycházel ze zjištění, že rozsudkem Okresního soudu Michalovce ze
dne 1. 7. 2011, sp. zn. 22 Cb/101/2009, ve věci navrhovatele Slovenské
republiky – Ministerstva hospodářství proti odpůrci Mgr. Ing. I. I., za účasti
společnosti TRADEUNION, s. r. o., na základě žaloby o určení, že odpůrce není
předsedou představenstva společnosti TRANSPETROL, a. s., bylo určeno, že Mgr. Ing. I. I. není předsedou představenstva společnosti TRANSPETROL, a. s. (v
odůvodnění rozsudku pak vysvětlil, že „není a nikdy nebyl předsedou
představenstva“). Okresní soud posuzoval jako předběžnou otázku, zda
„zhromažděnie“ akcionářů společnosti TRANSPETROL, a. s. ze dne 29. 4. 2009 a 1. 6. 2009 mělo náležitosti stanovené zákonem, zda bylo ustaveno v souladu s
obchodním zákoníkem a zda bylo řádně svoláno, neboť při těchto zasedáních měl
být odpůrce zvolen předsedou společnosti TRANSPETROL, a. s. Po zhodnocení
usnesení Nejvyššího soudu Slovenské republiky č. k. 6MObdo/3/2009 (vydaného na
základě mimořádného dovolání generálního prokurátora), kterým byla odložena
vykonatelnost usnesení ze dne 30. 3. 2009, č. k. 36Cbr/14/2008, jímž Okresní
soud Bratislava I pověřil společnost TRADEUNION, společnost s ručením omezeným
svolat do 40 dnů mimořádnou valnou hromadu společnosti TRANSPETROL a.s.,
okresní soud uzavřel, že „zhromaždenie" z 29. 4. 2009 je nicotným aktem, a že
proto jsou nicotná také všechna rozhodnutí přijatá dne 1. 6. 2009 (na základě
svolání dle rozhodnutí ze dne 29. 4.
2009), takže z nich nelze vyvozovat žádné
právní následky, a že tudíž na nich nemohl být Mgr. Ing. I. I. zvolen předsedou
představenstva společnosti TRANSPETROL, a. s. Dále dovodil, že aktivní
legitimace k podání žaloby je dána, neboť žalobce neměl možnost domáhat se
neplatnosti usnesení valné hromady postupem podle § 131 a 183 obch. z., protože
usnesení, jimiž byl žalovaný zvolen předsedou představenstva, jsou nicotnými
právními akty, takže jedinou možností obrany bylo domáhat se žalobou určení, že
žalovaný není předsedou představenstva. Pokud jde o závaznost rozsudku (pro
nějž je podle § 154 odst. 1 o. s. p. rozhodující stav v době jeho vyhlášení),
okresní soud zdůraznil, že určovací výrok je třeba posuzovat v širším pojetí v
tom smyslu, že „důsledky jednání žalovaného se mohou projevit až po vyhlášení
rozhodnutí ve věci - což je v daném případě velmi pravděpodobné i vzhledem k
exekučnímu řízení v České republice - a určovacím výrokem se tak odstraní
nejasnosti ohledně statutárního orgánu společnosti TRANSPETROL, a. s.“ (str. 19
rozsudku). Dále pak Nejvyšší soud vycházel ze zjištění, že ve věci žalobce Slovenské
republiky – Ministerstva hospodářství SR proti žalovanému TRANSPETROL, a. s.,
za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného BRILANT, a. s., bylo
rozsudkem Okresního soudu Bratislava II ze dne 10. 5. 2012, č. j. 23Cb/130/2009-571, určeno, že „zhromaždenie“ uskutečněné dne 29. 4. 2009 v
15,00 hodin v rekreačním středisku Vinné jazero – Hotel Jazero, nebylo
zasedáním mimořádné valné hromady společnosti TRANSPETROL, a. s. a že žádné z
usnesení na něm přijatých není usnesením mimořádné valné hromady společnosti
TRANSPETROL, a. s. I v tomto řízení soud uzavřel, že naléhavý právní zájem na
určení je dán tím, že Mgr. Ing. I. I. se (i v České republice) neoprávněně
vydává za předsedu představenstva a že se snaží dosáhnout vydání exekučních
titulů v neprospěch společnosti TRANSPETROL, a. s., pročež je třeba odstranit
nejistotu o právním charakteru napadeného „zhromaždenia“ a jeho usnesení. Protože se mimořádná valná hromada nekonala, nemůže se žalobce úspěšně domáhat
určení neplatnosti usnesení, o kterých účastníci mimořádné valné hromady tvrdí,
že jsou jejími usneseními (str. 3 rozsudku). Soud mimo jiné zmiňuje i sepsání
exekutorského zápisu sp. zn. Exc 109/2009, na základě něhož je v České
republice vedena proti TRANSPETROL, a. s. exekuce (pro úplnost srov. usnesení
Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo
211/2009). Otázkou zůstává, konstatuje Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí, jakou
závaznost mají shora uvedená rozhodnutí ve vztahu k exekučnímu řízení
probíhajícímu v České republice, když oprávněná nebyla účastníkem nalézacího
řízení před slovenskými soudy, a uzavírá, že v takovém případě je rozhodující,
v jaké rozsahu jsou daná rozhodnutí závazná ve Slovenské republice (srov. rovněž Simon, P. in Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201
až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009, str. 2989).
Podle
rozhodnutí slovenských soudů v souzených věcech nelze dosáhnout nápravy podáním
žaloby o neplatnost usnesení valné hromady podle § 131 a § 183 obch. zák.,
jedinou možnou obranou je tudíž určovací žaloba, „proto tyto soudy přisuzují
rozhodnutím, jejichž smyslem bylo odstranit právní nejistotu o charakteru
mimořádné valné hromady a jejím usnesením ve vztahu k třetím osobám a zpětně ve
vztahu k účastníkům nalézacího řízení (rozsudek Okresního soudu Bratislava II
str. 7), závaznost, jakou mají rozhodnutí ve statusových věcech společnosti
TRANSPETROL, a.s. Bylo-li tedy bylo rozhodnuto, uzavírá Nejvyšší soud, že Mgr. Ing. I. I. není
předsedou představenstva povinné a že „zhromaždenie“ konané dne 29. 4. 2009
nebylo zasedáním mimořádné valné hromady povinné, je zřejmé, že Mgr. Ing. I. I. ani JUDr. J. H. nebyli statutárním orgánem povinné a nemohli tudíž za ni
podepsat exekutorský zápis, jenž je v souzené věci exekučním titulem. Od závěrů dovozených v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30
Cdo 3671/2013, řešícím otázky relevantní pro posouzení (ne)oprávněnosti Mgr. Ing. I. I. a JUDr. J. a H. k jednání za – tutéž – povinnou, nemá dovolací soud
důvodů odchýlit se ani v předmětné věci. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) odst. 3 o. s. ř. není
způsobilá založit ani otázka formulovaná pod bodem 4. části V. dovolání. Má-li
oprávněná zato, že v řízení před odvolacím soudem rozhodoval vyloučený soudce
(JUDr. Jiří Cidlina), namítá zmatečnostní vadu odvolacího řízení (§ 229 odst. 1
písm. e/ o. s. ř.); případná existence takové vady však není způsobilým
(samostatným, jak tomu bylo před novelou č. 30/2000 Sb.) dovolacím důvodem
(srov. ustanovení § 241a odst. 2, 3 o. s. ř.), nýbrž (pouze) vadou, k níž soud
přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), o
kterýžto případ však v souzené věci – viz výše – nejde. Domnívá-li se
dovolatelka, že řízení bylo postiženo vadou podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., kterou spatřuje ve skutečnosti, že odvolací soud napadené rozhodnutí vydal,
aniž předtím bylo rozhodnuto o její námitce podjatosti vznesené proti
předsedovi senátu JUDr. Jiřímu Cidlinovi (odvolací soud ovšem v jednání
pokračoval s poukazem na ustanovení § 15b odst. 2 o. s. ř.), tento důvod
způsobilý k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (viz výše) není. Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním
právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle
žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání
(§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218
písm. c) o. s. ř. odmítl. Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo povinné podle ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně
vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty tvoří odměna advokáta za vyjádření k
dovolání podle § 11 odst. 2 písm. e/ vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 14.560,- Kč
(při kursu ČNB ke dni16. 12. 2014 1 € = 27,60 Kč) a náhrada hotových výloh 300
Kč, jakož i DPH ve výši 21 %, tj.
částce 3.120,- Kč (viz nález pléna Ústavního
soudu ze 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněný pod číslem 116/2013
Sb., a rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu z 15. května 2013, sp. zn. 31
Cdo 3043/2010). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuci.