USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a
soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce
Dipl. Ing. Jaroslava Konvaliny, narozeného 26. 2. 1944, bytem v Holicích,
Vysokomýtská 581, zastoupeného Mgr. Janem Kvapilem, advokátem se sídlem v
Pardubicích, Sakařova 1631, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro
zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží
390/42, o zaplacení částky 556 595,41 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 153/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2023, č. j. 13 Co 353/2022-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se v řízení po žalované domáhal zaplacení částky 556 595,41 Kč se
zákonným úrokem z prodlení z částky 259 913,83 Kč od 24. 2. 2007 do zaplacení. Tato částka sestávala z náhrady škody ve výši 259 913,83 Kč odpovídající
rozdílu mezi částkou 515 208,03 Kč, kterou žalobce zaplatil společnosti
VOKO-OPTIK s.r.o. na základě posléze zrušeného rozsudku Vrchního soudu v Praze
ze dne 17. 1. 2007, č. j. 11 Cmo 224/2006-102, a částkou 255 294,20 Kč, kterou
žalobce posléze obdržel zpět v rámci konkurzního řízení vedeného na majetek
zmíněné společnosti, dále z částky 284 721,58 Kč, jíž žalobce vyčíslil ve výši
kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z navrácené částky 255 294,20 Kč, a
to za dobu od 24. 2. 2007 do 25. 1.2021, po kterou s touto částkou nemohl
nakládat a došlo tak ke snížení její hodnoty, a konečně z náhrady nákladů
právního zastoupení ve výši 11 960 Kč. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 5. 2022,
č. j. 37 C 153/2021-51, rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku
259 913,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od
27. 8. 2021 do zaplacení (výrok I), v rozsahu, v němž se žalobce domáhal
zaplacení částky 284 721,58 Kč a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky
259 913,83 Kč za dobu od 24. 2. 2007 do 26. 8. 2021, žalobu zamítl (výrok II) a
konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
(výrok III). Doplňujícím rozsudkem ze dne 18. 8. 2022, č. j. 37 C 153/2021-64,
soud prvního stupně výše uvedený rozsudek doplnil o výrok IV, kterým žalobu
zamítl také ve vztahu k požadavku na zaplacení částky 11 960 Kč. Na podkladě žalobcova odvolání proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně,
které směřovalo jednak do části jeho výroku II týkající částky 284 721,58 Kč,
jednak do nákladového výroku III, poté ve věci rozhodoval Městský soud v Praze
jako soud odvolací, který v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního
stupně v napadeném rozsahu potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a
rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalované náklady odvolacího řízení (výrok
II rozsudku odvolacího soudu). Rozsudek odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu, napadl žalobce včasným
dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1, 2 zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII
zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Právní otázka, kterou jako jedinou žalobce v dovolání zformuloval s tím, že by
ji měl dovolací soud posoudit jinak, než jak již byla v jeho rozhodovací praxi
vyřešena, a která spočívá v tom, zda nárok na náhradu škody zahrnuje též škodu
spočívající ve snížení hodnoty peněz (inflace) za dobu, po kterou poškozený
nemohl s těmito penězi vinou nezákonného rozhodnutí disponovat, přípustnost
podaného dovolání ve smyslu citovaného § 237 o. s. ř. nezakládá. Svým závěrem o tom, že prostá ztráta hodnoty peněz v čase (na níž žalobce
vyčíslil požadavek znějící na zaplacení částky 284 721,58 Kč) není skutečnou
škodou ani ušlým ziskem, se odvolací soud nikterak neodchýlil od ustálené
judikatury Nejvyššího soudu představované zejména rozsudkem ze dne 8. 2. 2001,
sp. zn. 25 Cdo 38/2000, a ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1272/2001, z níž
plyne závěr, podle kterého vlivem inflace na hodnotu pohledávky na peněžité
plnění skutečná škoda podle občanského zákoníku nevzniká. Ustálenost tohoto
závěru přitom vyplývá také z novější judikatury dovolacího soudu, představované
např. jeho usnesením ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4428/2016, proti němuž
podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. I. ÚS 3110/18, dále usnesením ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 30 Cdo
1076/2019, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením
ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 609/20, jakož i usnesením ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1504/2019, nebo ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 29 Cdo
341/2020, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze
dne 6. 4. 2021, sp. zn. III. ÚS 591/21. Dovolací soud přitom nenalézá, a to ani
na podkladě žalobcem prezentované dovolací argumentace, žádný důvod, pro který
by předmětná otázka měla být nadále posuzována odlišně.
Podané dovolání není přípustné ani v části směřující proti výroku napadeného
rozsudku týkajícího se nákladů řízení, neboť tak stanoví § 238 odst. 1 písm. h)
o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst.
3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 11. 2023
Mgr. Viktor Sedlák
předseda senátu