30 Cdo 2410/2017-194
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce D.
R., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M.,
advokátem se sídlem v Praze 2, Dřevná 382/2, proti žalovanému R. P., se sídlem
v XY, zastoupenému JUDr. Josefem Lžičařem, advokátem se sídlem v Praze 8,
Sokolovská 24/136, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 34 C 103/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze
ze dne 13. 12. 2016, č. j. 1 Co 54/2016-164, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobou podanou dne 4. 7. 2013 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému
zdržet se jakýchkoliv zásahů do práva na ochranu osobnosti žalobce, poskytnutí
omluvy a peněžní satisfakce. Žalovaný měl podle žalobce v rozporu s povinnostmi
uloženými právními předpisy, zejména trestním řádem, umožnit jako předseda
senátu pověřený vedením trestního řízení proti žalobci zástupcům médií
nahlédnout do spisového materiálu vedeného v rámci trestního řízení u Krajského
soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 21/2013.
Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 2. 2016, č.
j. 34 C 103/2013-117, zamítl žalobu, podle které je žalovaný povinen zdržet se
jakýchkoli zásahů do práva na ochranu osobnosti žalobce, spočívající zejména ve
zveřejňování či umožnění zveřejnit osobní údaje D. R. z trestního spisu sp. zn.
4 T 21/2013 (výrok I), zamítl žalobu, podle které je žalovaný povinen na
webových stránkách umístěných na doméně idnes.cz, ctk.cz a novinky.cz v hlavní
rubrice článků a v jejich grafické úpravě uveřejnit písemnou omluvu znění
uvedeného v rozsudku (výrok II), zamítl žalobu, podle které je žalovaný povinen
zaplatit žalobci částku ve výši 1 000 Kč (výrok III), zamítl žalobu, podle
které je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku ve výši 97 500 Kč (výrok IV),
a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši
20 570 Kč (výrok V).
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. 12. 2016, č. j. 1
Co 54/2016-164, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II, IV a
V (výrok I), odmítl odvolání žalobce proti výroku III rozsudku soudu prvního
stupně (výrok II), a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
odvolacího řízení částku 8 228 Kč (výrok III).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce co do výroků I a III dovoláním, které
však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č.
404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“,
odmítl.
Tvrzení žalobce, že žalovaný jednal za účelem uspokojení vlastních zájmů, ze
skutkových zjištění odvolacího soudu nevyplývá. Žalobce konstruuje své odlišné
právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud, a jeho
námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o
námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému
právnímu posouzení, a tedy nezpůsobilý dovolací důvod (viz § 241a odst. 1 věta
první o. s. ř.).
Otázka excesu a osobní odpovědnosti žalovaného nemůže založit přípustnost
dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud
neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud uvedl, že v
jednání žalovaného při rozhodování o vazbě žalobce, ani při seznamování
zástupců médií s rozsahem soudního spisu ve věci trestního stíhání žalobce
nepředstavuje exces (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp.
zn. 25 Cdo 896/2009, nebo ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. 25 Cdo 670/2005).
Nejvyšší soud nevyhověl požadavku žalobce, aby uvedenou otázku vyřešil jinak,
neboť neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit. K
argumentaci uvedené žalobcem v dovolání, založené například na rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. 25 Cdo 670/2005, nebo usneseních
Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2699/2010, a ze dne 30. 11.
2011, sp. zn. 30 Cdo 1699/2011, dovolací soud uvádí, že tato není v dané věci
relevantní. Nejvyšší soud již několikrát, a to i v žalobcem uvedených
rozhodnutích dovodil, že do rámce činnosti právnické (fyzické) osoby spadá
výkon zaměstnání, plnění úkolů vyplývajících z pracovního poměru, úkony s tím
přímo související, ale i další činnost, která nepostrádá místní (prostorový),
časový a věcný (vnitřní, účelový) vztah k činnosti právnické (fyzické) osoby.
Totéž platí o plnění služebních povinností osobou ve služebním poměru. Byla-li
škoda způsobena při činnosti, kterou škůdce, byť v pracovním či služebním
poměru sledoval výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb, jedná se tzv.
exces, a v takovém případě odpovídá za škodu přímo sám. To však v daném
případě, jak je již výše uvedeno, ze skutkových zjištění nevyplývá.
Zbylé námitky žalobce (že odvolací soud nesprávně vyložil, co je poskytováním
informací veřejnosti dle ustanovení § 8a trestního řádu, respektive potvrdil
nesprávné právní posouzení soudu prvního stupně; a zda osobní údaje
zveřejňované na hlavním líčení již nadále nepodléhají ochraně dle § 8a
trestního řádu) se týkají otázek, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí
nezávisí (odvolací soud na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil, srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné
pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vady řízení namítané žalobcem (odvolací soud potvrdil nepřezkoumatelný rozsudek
soudu prvního stupně; odvolací soud vydal nepřezkoumatelný rozsudek; odvolací
soud zatížil řízení vadou spočívající v nedostatečném poučení žalobce) nemohou
založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací
soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto
o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a
odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném
rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 4. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu