30 Cdo 2453/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D.,
v právní věci žalobkyně H. F., zastoupené JUDr. Petrou Čapkovou, advokátkou se
sídlem v Hradci Králové, tř. ČSA 300, proti žalovaným 1) P. L., a 2) I. L.,
zastoupeným JUDr. Ivanem Brožem, advokátem se sídlem v Hradci Králové,
Střelecká 672, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. 20 C 155/2009, o dovolání žalovaných proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. února 2013, č. j. 21 Co
242/2012-297, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na
náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16.000,- Kč do tří dnů od právní moci
tohoto rozsudku k rukám JUDr. Petry Čapkové, advokátky se sídlem v Hradci
Králové, tř. ČSA 300.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 6. února 2013, č. j. 21 Co 242/2012-297 (který splňuje zákonem stanovené
náležitosti ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř. a je tudíž přezkoumatelný), není
přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu
s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [K otázce aplikace § 80 písm. c/
o. s. ř. - srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího
soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ze dne
28. června 2006, sp. zn. 31 Cdo 1836/2005, uveřejněný ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, 2007, sešit 6, pod pořadovým č. 53, a dále např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 2286/2007;
všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na
internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz; k otázce tzv.
lichevní smlouvy - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2011,
sp. zn. 30 Cdo 1316/2011, z nějž odvolací soud ve skutkových poměrech dané věci
vycházel, aniž by se dopustil právně kvalifikační pochybení], přičemž není
důvod, aby uvedené rozhodné právní otázky byly dovolacím soudem posouzeny
jinak.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle § 243c odst. 1 věty první
o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných bylo
odmítnuto, v důsledku čehož vzniklo žalobkyni právo na náhradu nákladů
dovolacího řízení. Nejvyšší soud přitom (níže cit. rozhodnutím velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia) zaujal právní názor, že po zrušení
vyhlášky č. 484/2000 Sb. Ústavním soudem (nálezem ze dne 17. dubna 2013, sp.
zn. Pl. ÚS 25/12, který je veřejnosti přístupný na webových stránkách
http//:nalus.usoud.cz) se při rozhodování o náhradě nákladů řízení odměna za
zastupování advokátem určí podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších
předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo
3043/2010).
V tomto případě (vzhledem k zastoupení žalobců advokátem) účelně
vynaložené náklady žalobců sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní
služby (jejich písemné vyjádření k dovolání), a to z tarifní odměny ve smyslu §
1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6 (sazba odměny přitom byla stanovena z tarifní
hodnoty 1.841.850,- Kč, tj. z ceny předmětného pozemku dotčeného určovací
žalobou - k tomu srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 23.
února 2011, sp. zn. 1332/2007, který je veřejnosti přístupný na internetových
stránkách Ústavního soudu České republiky http://nalus.usoud.cz), § 8 odst. 1 a
§ 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 15.700,- Kč, a dále z
jednoho paušálu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši
300,- Kč.
Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 16.000,- Kč jsou
žalovaní povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni k rukám její
advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá toto vykonatelné
rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 6. listopadu 2013
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu