30 Cdo 2458/2024-181
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Karlem Svobodou, Ph.D., v právní věci žalobkyně T. R., proti žalovaným 1) K. T., zastoupené Mgr. Martinem Boučkem, advokátem, se sídlem v Lochenici č. p. 200, 503 02 Předměřice nad Labem, 2) P. T., 3) České republice – Úřadu práce České republiky, IČ 72496991, se sídlem v Praze 7, Dobrovského 1278, 4) České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 1292/25, 5) České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, IČ 00551023, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1/376, 6) Ministerstvu práce a sociálních věcí – M. J. a jeho bratrovi Lukáši Jurečkovi, IČ 00551023, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1/376, 7) Třineckým železárnám, a. s., IČ 18050646, se sídlem v Třinci, Starém Městě, Průmyslová 1000, o nejasné žalobě, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 10 C 46/2024, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 06. 2024, č. j. 26 Co 142/2024-104, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 25. 04. 2024, č. j. 10 C 46/2024-73, odmítl žalobu žalobkyně ze dne 02. 02. 2024 doručenou mu dne 05. 02. 2024, ve znění doplnění žaloby ze dne 01. 03. 2024, doručeném zdejšímu soudu téhož dne (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II).
2. Krajský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
4. Podle § 241 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 01. 01. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání.
5. V situaci, kdy žalobkyně neodstranila nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
6. Žalobkyně byla vyzvána k odstranění vad neurčitého podání usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 01. 08. 2024, č. j. 10 C 46/2024-128. Jedním z důvodů výzvy soudu byla právě i skutečnost, že není zastoupena advokátem nebo notářem a z podaní nevyplývá, že by byla fyzickou osobou, která má právnické vzdělání. Ve svém doplnění dovolání ze dne 06. 08. 2024 tak žalobkyně požádala o přiznání nezávislého právníka z Prahy. Soud prvního stupně dále již nečinil další úkony v rámci dovolacího řízení a věc předložil dovolacímu soudu, neboť žalobkyně je soudu známá i z dalších řízení, v nichž stejně jako v tomto případě podává opakovaně řádné a mimořádné opravné prostředky, aniž by se řídila pokyny soudu a snažila se odstranit vady svých podání, na úkor čehož je bráněno věcnému projednání jakéhokoliv z nich. Je nutno konstatovat, že i z vlastní rozhodovací činnosti je dovolacímu soudu známo, že žalobkyně podává opakovaně v dovolacích řízeních neúspěšné žádosti, aby jí byl ustanoven zástupce.
7. Žalobkyně nezaplatila ani soudní poplatek z dovolání. Dovolací soud si je vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. 01. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě však žalobkyni k zaplacení soudního poplatku již nevyzýval, neboť z jejího postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědoma, platit jej však nehodlá a pouze podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 02. 2019, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 09. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení ze dne 30. 01. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 03. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 06. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 10. 2024
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu