30 Cdo 2565/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci
žalobkyně České republiky – M. f., zastoupené advokátkou, proti žalované B.,
a.s., zastoupené advokátkou, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u
Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 265/2005, o dovolání žalované
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. ledna 2007, č. j. 21
Co 407/2006 - 139, takto:
I. Dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne
24. ledna 2007, č. j. 21 Co 407/2006 - 139, ve věci samé, se zamítá; jinak se
dovolání odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 12.257,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám
advokátky.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 1. 2007, č. j. 21 Co
407/2006 - 139, změnil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5.
2006, č. j.
11 C 265/2005 - 108, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně je
vlastníkem budovy bez č.p./č.e. stojící na pozemku st. parc. č. 859, pozemku
st. parc. č. 859 a pozemku parc. č. 1090/4, zapsaných na LV č. 7618 pro obec H.
K. a katastrální území S. P. u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální
pracoviště H. K., a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, tak, že
žalobě vyhověl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že usnesením č. 98 ze dne 28. 1. 2004
Vláda České republiky (dále jen „vláda“) schválila podmínky pro tzv. třetí kolo
výběrového řízení k bezúplatným převodům nemovitostí dosud náležejících do
správy Fondu dětí a mládeže „v likvidaci“ (dále jen „Fond“) na nové nabyvatele,
do něhož likvidátor Fondu v souladu s článkem II bodem 1 usnesení zařadil
předmětné nemovitosti. Komise ustavená pro třetí kolo výběrového řízení oba
uchazeče o bezúplatný převod nemovitostí pro nesplnění podmínek tohoto
výběrového řízení vyřadila. Následně likvidátor Fondu kupní smlouvou ze dne 14. 9. 2004, resp. 17. 9. 2004, s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni
27. 9. 2004, převedl na základě veřejné soutěže (kterou vypsal na prodej
majetku již předtím vyřazeného z výběrového řízení) vlastnictví předmětných
nemovitostí na žalovanou, jež v této soutěži uspěla. Poslanecká sněmovna
Parlamentu České republiky (dále jen „Poslanecká sněmovna“) usnesením č. 1324
ze dne 2. 11. 2004 nevyslovila souhlas s bezúplatným převodem předmětných
nemovitostí. Dnem 1. 1. 2005 přešla veškerá práva a povinnosti Fondu, včetně
práv a povinností z nedokončených právních sporů, na Českou republiku. Odvolací
soud dále provedl důkaz statutem komise jako přílohou č. 2 k usnesení vlády ze
dne 28. 1. 2004 č. 98, který nabyl účinnosti dne 28. 1. 2004, z něhož zjistil,
že náplní komise pro III. kolo výběrového řízení k bezúplatným převodům
nemovitostí ze správy FDM v likvidaci bylo posouzení žádostí a navrhování
bezúplatných převodů na nové nabyvatele v souladu s čl. I bodu 5 písm. f)
zákona č. 364/2000 Sb., o zrušení Fondu dětí a mládeže a o změnách některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 364/2000 Sb.“, příp. jen „zákon“), přičemž komisi bylo uloženo posuzovat věcnou a formální správnost
a úplnost projektů předložených žadateli do výběrového řízení, hodnotit kvalitu
předložených projektů z hlediska naplnění stanovených podmínek pro bezúplatné
převody, stanovení pořadí vyhodnocených prvních tří projektů u každé
nemovitosti a předložení vládě k projednání seznamu obsahujícího návrh nových
nabyvatelů pro jednotlivé nemovitosti (čl. 1 a 2 statutu komise). Článkem 5
statutu byl stanoven termín prvního zasedání komise nejpozději do 15. 3. 2004 a
termín předložení seznamu nových nabyvatelů pro bezúplatné převody (vyhodnocení
projektů) do 30. 4. 2004. Statutem komise však nebyla určena konečná lhůta, do
kdy musí být projekty projednány a do kdy musí být vládě předložen seznam
nových nabyvatelů pro bezúplatné převody (vyhodnocení projektů). Nebyla rovněž
určena žádná lhůta pro předložení návrhu vlády Poslanecké sněmovně. Zákon č. 364/2000 Sb. ani usnesení vlády ze dne 16. 6. 2004 neobsahuje ani žádnou
kategorii „majetek vyloučený komisí z výběrového řízení“ a nedává komisi
pravomoc určit, který majetek bude převeden bezúplatně nebo který bude vyloučen
z bezúplatných převodů. Z usnesení vlády ze dne 16. 6.
2004 přitom nelze
dovodit, že předmětné nemovitosti, jichž se návrh vlády netýká, byly vyřazeny z
výběrového řízení pro bezúplatné převody, ani to, že usnesení je konečným
návrhem vlády pro bezúplatné převody v rámci třetího kola výběrového řízení a
že nemůže být případně doplněno. Z toho odvolací soud dovodil, že na původním
určení nemovitostí k bezúplatným převodům se nic nezměnilo ani vyřazením
subjektů, které požádaly o bezúplatný převod, ani usnesením vlády z 16. 6. 2004. Jestliže tedy nemovitosti byly nadále určeny k bezúplatným převodům, pak
musely sdílet režim založený kogentním ustanovením čl. I bod 5 písm. f) zák. č. 364/2000 Sb. a jejich úplatný převod podle čl. I bod 5 písm. c) cit. zákona
přicházel v úvahu až po rozhodnutí Poslanecké sněmovny. Tento výklad čl. I bod
5 písm. f) cit. zákona má podle krajského soudu oporu i ve vývoji právní
úpravy. Počínaje novelou zákona č. 364/2000 Sb. zákonem č. 79/2002 Sb. (přičemž
shodná právní úprava zůstala zachována i po novelách zákonů č. 428/2003 Sb a č. 376/2004 Sb.) si o bezúplatných převodech vyhradila rozhodování Poslanecká
sněmovna; tato výhrada se týkala i dosud nedokončených úplatných převodů podle
původního znění zákona (viz čl. II Přechodná ustanovení zák. č. 79/2002 Sb. a
čl. II Přechodná ustanovení zákona č. 428/2003 Sb.). Stát tím vyjádřil zájem na
tom, aby majetek spravovaný FDM byl využíván pro práci s mládeží a nebyl
rozprodáván. Jestliže předmětné nemovitosti byly převedeny úplatně, aniž
likvidátor vyčkal rozhodnutí Poslanecké sněmovny, je kupní smlouva ze dne 14. 9. 2004, resp. 17. 9. 2004, absolutně neplatná a žalovaný na základě této
smlouvy nemohl nabýt vlastnické právo k nemovitostem a jejich vlastníkem
zůstala žalobkyně. Neztotožnil se proto se závěrem soudu prvního stupně, že
byly splněny zákonné podmínky pro převod předmětných nemovitostí do vlastnictví
žalované, a o platnosti uzavřené kupní smlouvy. Procesní podmínku uvedenou v §
80 písm. c) o. s. ř., jakož i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v daném
sporu, považovaly soudy obou stupňů za splněné.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodu
uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka pokládá za nesprávné
závěry odvolacího soudu, že majetek ve správě Fondu vyřazený z bezúplatných
převodů nebylo možné úplatně převést dříve, než Poslanecká sněmovna vyslovila
souhlas s navrženými bezúplatnými převody majetku, a že z tohoto důvodu je dne
14. 9. 2004, resp. dne 17. 9. 2004, uzavřená kupní smlouva neplatná pro rozpor
se zákonem. Za situace, kdy sporné nemovitosti byly komisí z třetího kola
výběrového řízení na bezúplatné převody vyřazeny, a tudíž jejich převody nebyly
vládou navrženy Poslanecké sněmovně k odsouhlasení, staly se tzv. „zbývajícím
majetkem“, který mohl likvidátor Fondu v souladu s článkem I bodem 5 písm. c)
zákona č. 364/2000 Sb.
na základě veřejné soutěže úplatně převádět na jiné subjekty. V článku 3 písm.
j) přílohy č. 1 usnesení č. 98 ze dne 28. 1. 2004 vláda výslovně stanovila, že
nemovitosti uvedené v seznamu pro bezúplatný převod, o nějž žádný ze zákonem
vymezených subjektů neprojeví zájem, automaticky přecházejí do skupiny majetku
určeného k jinému způsobu vypořádání podle článku I bodu 5 písm. c) zákona č.
364/2000 Sb.; povinnost vyčkat rozhodnutí Poslanecké sněmovny se proto vztahuje
pouze k majetku, který byl vládou k bezúplatnému převodu schválen. Navíc
Poslanecká sněmovna podle svého jednacího řádu může vyslovit pouze souhlas či
nesouhlas s návrhem vlády; v případě, že sporné nemovitosti k bezúplatnému
převodu vláda nenavrhla, nemohla o tomto převodu Poslanecká sněmovna ani
rozhodnout. Dovolatelka podotýká, že nemovitosti k bezúplatným převodům byly
vládou navrženy Poslanecké sněmovně ke schválení již dne 16. 6. 2004, tedy
předtím, než likvidátor Fondu vyhlásil veřejnou soutěž ohledně zbývající části
majetku ve správě Fondu. „Striktní výklad“ článku I bodu 5 písm. f) zákona č.
364/2000 Sb., který zastává odvolací soud, podle dovolatelky postrádá jakýkoli
smysl a příčí se „nejen účelu zákona o likvidaci FDM, ale i právní jistotě
nabyvatelů, kteří získali předmětné nemovitosti za úplatu na základě řádné
veřejné soutěže v dobré víře.“ Z těchto důvodů dovolatelka považuje uzavřenou
kupní smlouvu za platnou. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí
a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s právním
názorem odvolacího soudu a poukázala na to, že v obdobných věcech rozhodl
shodně již Nejvyšší soud (viz rozsudek ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 28 Cdo
3140/2006) a též krajské soudy. Uvedla, že blokační ustanovení článku I bodu 5
písm. f) zákona č. 364/2000 Sb., na jehož základě proběhlo tzv. třetí kolo
veřejné soutěže, je ustanovením kogentním, jehož smyslem a účelem bylo, aby „se
co nejvíce nemovitostí dostalo do vlastnictví určitých subjektů a nadále byl
využíván pro práci se dětmi a mládeží“. Protože rozsah zbývajícího majetku byl
znám až po rozhodnutí Poslanecké sněmovny, mohly být nemovitosti úplatně
převedeny až po tomto rozhodnutí. Jakékoliv úkony likvidátora směřující k
úplatným převodům učiněné před 2. 11. 2004 je proto třeba považovat na
neplatné. Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto, a žalobkyni přiznána
náhrada nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání
proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu
oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, a že je přípustné
podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu
podle 242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
V projednávané věci dovolatelka otevírá dovolacímu přezkumu právní závěr
odvolacího soudu (který je pro jeho měnící rozhodnutí určující), že majetek ve
správě Fondu (jenž nebyl vládou navržen pro bezúplatné převody) nebylo možné na
základě veřejné soutěže úplatně převést dříve, než o bezúplatných převodech
rozhodla Poslanecká sněmovna, a z tohoto důvodu je kupní smlouva uzavřená před
uvedeným rozhodnutím neplatná pro rozpor se zákonem.
Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem
odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Podle článku I bodu 5 zákona č. 364/2000 Sb. likvidátor postupuje při
vypořádání majetku České republiky, práv a závazků Fondu existujících ke dni
nabytí účinnosti tohoto zákona v součinnosti s vládou a Ministerstvem financí
tak, že …
c) zbývající část majetku ve správě Fondu a podíly Fondu v jiných právnických
osobách úplatně převede na jiné osoby na základě veřejné soutěže, …
f) část majetku, se kterou přísluší Fondu hospodařit a která přede dnem 1.
října 2003 nebyla převedena podle písmen b), c), d) nebo e), bezúplatně převede
na občanská sdružení dětí a mládeže, občanská sdružení zabývající se
tělovýchovou a sportem, školy a školská zařízení, popřípadě na územní
samosprávné celky, a to v souladu s usnesením Poslanecké sněmovny přijatým na
návrh vlády, pokud tyto osoby písemně požádají likvidátora o převod tohoto
majetku do 29. února 2004. Likvidátor za tímto účelem vypíše nové výběrové
řízení do 31. ledna 2004. Podmínky pro výběrové řízení stanoví vláda usnesením.
Pro zbývající část majetku, se kterou přísluší Fondu hospodařit, platí po
rozhodnutí Poslanecké sněmovny o bezúplatných převodech písmeno c) obdobně.
Ústavní soud ve svém stanovisku ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. Pl. ÚS – st. 1/96,
uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 9, pod č. 1, vyslovil, že v
případě aplikace právního ustanovení nutno prvotně vycházet z jeho doslovného
znění. Pouze za podmínky jeho nejasnosti a nesrozumitelnosti (umožňující např.
více interpretací), jakož i rozporu doslovného znění daného ustanovení s jeho
smyslem a účelem, o jejichž jednoznačnosti a výlučnosti není jakákoli
pochybnost, lze upřednostnit výklad e ratione legis před výkladem jazykovým.
Nejvyšší soud se výkladem článku I bodu 5 písm. f) zákona č. 364/2000 Sb.
zabýval již v rozhodnutí ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3140/2006, v němž
uvedl, že argumentace směřující ke zpochybnění doslovného výkladu citovaného
ustanovení nemůže obstát. V posuzované věci dovolatelka směřuje své výtky ke
zpochybnění zákonem (výslovně) stanovené procedury, podle níž likvidátor Fondu
byl oprávněn provádět úplatné majetkové převody teprve po rozhodnutí Poslanecké
sněmovny o převodech bezúplatných. Dovolací soud, se zřetelem ke smyslu a účelu
zákona č. 364/2000 Sb., jímž je bezpochyby bezúplatné převedení majetku
bývalého Socialistického svazu mládeže (v mezidobí spravovaného Fondem dětí a
mládeže) na jednotlivé spolky a organizace, případně veřejnoprávní korporace
tak, aby byl použit výhradně pro potřeby dětí a mládeže, přičemž pouze takto
nepřevedený majetek může být nabídnut ve veřejné soutěži za úplatu jiným
subjektům (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 364/2000 Sb., případně § 4
ústavního zákona č. 479/1990 Sb.), neshledává citované ustanovení nejasným či
nesrozumitelným, případně jeho jazykové vyjádření v rozporu se smyslem a účelem
zákona, a tudíž pokládá výklad tohoto ustanovení „dle úmyslu zákonodárce“
předkládaný dovolatelkou za nesprávný; nemá proto důvod se od soudní praxí
zastávaného výkladu v projednávané věci odchýlit (srov. též rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4848/2007). Uplatněnému dovolacímu
důvodu nesprávného právního posouzení věci tak nemohl v daném případě
přisvědčit.
Pouze na okraj dovolací soud podotýká, že námitky dovolatelky ohledně „právní
jistoty“ a „dobré víry“ nabyvatele sporných nemovitostí jsou v případě
neplatnosti právního úkonu pro rozpor se zákonem zcela bez významu.
Jelikož žalovaná napadá rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu, ve všech
jeho výrocích“, zabýval se Nejvyšší soud i tím, zda je dovolání přípustné proti
výroku rozsudku, v němž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (byť žádné
konkrétní námitky proti tomuto výroku dovolání neobsahuje). Nákladové výroky,
ač jsou součástí rozsudku, mají povahu usnesení, jímž se nerozhoduje ve věci
samé, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení
občanského soudního řádu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání v části, v níž směřuje proti výroku
rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení podle § 243b odst. 5 věty první a
§ 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, a v části, v níž dovolatelka napadá měnící
výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, je jako nedůvodné podle § 243b
odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak,
že zavázal neúspěšnou dovolatelku k jejich náhradě žalované, a to v částce
12.257,- Kč, sestávající z částky 10.000,- Kč (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 5
písm. b/, § 10 odst. 3, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném
znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1,
§ 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.957,-
Kč odpovídající 19 % DPH.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2008
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu