U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D.,
ve věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se
sídlem v Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení
částky 650.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod
sp. zn. 22 C 338/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 14. 10. 2009, č. j. 13 Co 297/2009 – 84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 15. 5. 2008, č. j. 22 C 338/2006 -
48, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 8.000,- Kč s
příslušenstvím a do částky 642.000,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Rozhodl
tak o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřenou
délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 52 E 1698/99
(dále jen „původní řízení“).
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně
tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci dalších 22.000,- Kč s
příslušenstvím, ve zbylém rozsahu (omezeném odvoláním na částku 320.000,- Kč s
příslušenstvím) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu, v rozsahu potvrzení rozsudku soudu prvního
stupně, podal žalobce dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b
odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné
pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu
Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno
uplynutím doby dne 31. 12. 2012), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení §
237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom
vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242
odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní
stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
K námitkám proti (nedostatečným) skutkovým zjištěním, představujícím dovolací
důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., nelze v souladu s § 237 odst. 3 o. s. ř.
při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
přihlédnout (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn.
III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006,
pod číslem 130).
Stejně tak nemohl Nejvyšší soud přihlédnout k tvrzeným vadám řízení
(nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku), představujícím dovolací důvod
podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), když ohledně
nich nejde o otázku výkladu procesního práva, která by činila rozsudek
odvolacího soudu zásadně právně významným.
Problematika odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení
byla Nejvyšším soudem v jeho judikatuře již vyřešena (zejm. Stanoviskem
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp.
zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, jež je veřejnosti, spolu s dalšími rozhodnutími Nejvyššího soudu,
dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz) a odvolací soud se při
posuzování nároku žalobce od zásad v ní vyjádřených neodchýlil.
Jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. nepředstavuje ani posouzení nároku
žalobce výhradně ve vztahu k vykonávacímu řízení za situace, kdy je toto
přerušeno řízením konkurzním, když i v něm napadený rozsudek odpovídá
judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4.
2011, sp. zn. 30 Cdo 1455/2009).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím
řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení
na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. června 2012
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu