30 Cdo 3028/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Simona, věci
žalobce Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v
Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky
900.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn.
18 C 252/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
31. 3. 2011, č. j. 20 Co 68/2011-100, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu na
zaplacení částky 900.000,- Kč s příslušenstvím, které se žalobce domáhal jako
náhrady nemajetkové újmy za nesprávní úřední postup – nepřiměřenou délku řízení
vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Cm 397/2000, 1 Ro 134/2002 a
43 Cm 178/2003. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního
stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 58.750,- Kč s
přísl., a ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního
stupně a dospěl k závěru, že ve všech třech řízeních došlo k nesprávnému
úřednímu postupu, přičemž důvodem jejich nepřiměřené délky byla výlučně zjevně
nepřiměřená délka dosud neskončeného téměř devět let trvajícího konkursního
řízení na majetek žalovaného. Odvolací soud zhodnotil celkovou délku řízení a
jeho složitost, jakož i jednání poškozeného a význam předmětu řízení pro
žalobce. Význam předmětu řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb. zhodnotil odvolací soud jako nižší, neboť předmětem řízení byly
nároky na úroky z prodlení z nedodržené doby splatnosti postoupených
pohledávek. Z toho důvodu snížil odvolací soud výši zadostiučinění a dospěl k
výsledné částce 58.750,- Kč. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, ve kterém obsahově vymezil
dovolací důvod tak, že soud nevzal v úvahu významnost věci pro žalobce (jednalo
se celkem o sumu přesahující dva miliony Kč), ani skutečnost, že konkursní
řízení mělo být skončeno do 18 měsíců. Odvolacímu soudu vytkl zejména
nedostatečné zhodnocení jednotlivých kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998
Sb. s tím, že částku přiznanou žalobci nepřiměřeně snížil. Žalobce navrhl
potvrzující výrok II. rozsudku odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto
soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz
čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“
V daném případě by dovolání mohlo být shledáno přípustným jen tehdy, jestliže
by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po
právní stránce ve věci samé zásadně významné (§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. - se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS
29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012). Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována
rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena
jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a)
a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Proces zkoumání významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce přitom
není procesem shodným s prověřováním jeho správnosti z hlediska uplatněného
dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud pak zkoumá, zda jde o právní otázku, kterou
dosud neřešil, popř. právní otázku řešenou rozdílně soudy nižších stupňů, či
řešenou jinak, než v judikatuře Nejvyššího soudu, anebo otázku vyžadující jiné
řešení, než jakého bylo dříve v judikatuře Nejvyššího soudu dosaženo. Dovolání přípustné není, neboť dovolatel v posuzované věci nepředložil
dovolacímu soudu žádnou otázku, kterou by bylo možno považovat za zásadně
právně významnou. Jádrem žalobcova dovolání je nesouhlas s přisouzenou výší zadostiučinění, která
se však odvíjí od okolností každého konkrétního případu a sama o sobě
přípustnost dovolání založit nemůže. Dovolatel rovněž mylně uvádí, že se
odvolací soud řádně nevypořádal se všemi kritérii § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., přestože zhodnocení jednotlivých kritérií vyplývá z odůvodnění
rozhodnutí odvolacího soudu na str. 5. Důvodem pro snížení přisouzeného
zadostiučinění žalobci bylo posouzení otázky významu předmětu řízení pro
poškozeného, které bylo odvolacím soudem učiněno plně v souladu s názory
vyjádřenými v rozhodnutích Nejvyššího soudu. Nižší význam předmětu řízení
odůvodnil odvolací soud tím, že předmětem řízení byly nároky na úroky z
prodlení z nedodržené doby splatnosti postoupených pohledávek. Při posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného hraje roli zejména to, o
jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či
povinnosti důležitou součástí života jednotlivce (srov. Stanovisko
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod R 58/2011, bod IV., písm. d). Na zvýšený
význam předmětu řízení pro žalobce však nelze usuzovat pouze z celkové částky
předmětu řízení a od toho se odvíjejících vynaložených nákladů na soudní
řízení, jak se dovolává žalobce. Zvýšený význam řízení pro svoji osobu totiž
musí tvrdit a prokázat při uplatnění nároku z odpovědnosti za neprojednání věci
v přiměřené lhůtě poškozená osoba. Nelze však obecně uzavřít, od jaké částky by
bylo možno považovat řízení za důležitá pro jeho účastníky, neboť to závisí na
konkrétních okolnostech případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
22. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 244/2011; rozhodnutí v tomto usnesení citovaná
jsou dostupná na internetových stránkách www.nsoud.cz.). Při posuzování významu
předmětu řízení pro poškozeného je naopak možno přihlédnout k dalším okolnostem
posuzované věci, např. zda se jednalo o pohledávky postoupené (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3908/2009), a za
jakých okolností se žalobce snažil svoji pohledávku uspokojit, když z obsahu
spisu vyplývá, že žalovaná společnost byla od roku 1998 v likvidaci, a žalobce
se svoje pohledávky snažil uspokojit od roku 2000. Pokud odvolací soud dospěl po zvážení všech okolností případu k závěru, že
významu předmětu všech tří řízení pro žalobce odpovídá částka ve výši 58.750,-
Kč, nepředstavuje v dané otázce jiné řešení, které by přiznávalo rozsudku
odvolacího soudu zásadní právní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s.
ř., když v
zásadě odpovídá judikatuře dovolacího soudu, od níž nemá Nejvyšší soud důvod se
odchylovat. Dovolací soud proto z uvedených důvodů dovolání podle § 243b odst. 5, ve
spojení s § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5,
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím
řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení
na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. března 2012
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu