30 Cdo 3236/2024-166
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce L. Š., zastoupeného JUDr. Janem Salmonem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 763/15, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 288/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2024, č. j. 15 Co 111/2024-145, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce.
1. Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 2. 2024, č. j. 19 C 288/2021-116, žalobu o zaplacení částky 194 974 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 59 200 Kč od 7. 7. 2021 do zaplacení a z částky 22 442 Kč od 4. 6. 2022 do zaplacení zamítl (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč (výrok II).
2. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. 6. 2024, č. j. 15 Co 111/2024-145, k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 19 588,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 4. 6. 2022 do zaplacení, a ve zbyté části tento výrok potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výroku II jej změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 41 264,50 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 414 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
3. Částky ve výši 194 974 Kč s příslušenstvím se žalobce (po připuštění změn žaloby) domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Ad 15/2017 (dále jen „posuzované řízení“).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v plném rozsahu, tedy ve všech jeho výrocích, včasným dovoláním. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
5. Nejvyšší soud předně konstatuje, že dovolání do části výroku I rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k zamítnutí žaloby co do částky 175 385,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 59 200 Kč od 7. 7. 2021 do zaplacení a z částky 2 853,13 Kč (tj. částka 22 442 Kč po odečtení přiznané částky 19 588,87 Kč) od 4. 6. 2022 do zaplacení, není subjektivně přípustné, neboť oprávnění dovolání podat (subjektivní přípustnost) svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší, popřípadě změní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2000, sp. zn. 31 Cdo 2675/99). Nejvyšší soud tedy dovolání v této části jako subjektivně nepřípustné dle § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
6. Dále není dovolání žalované přípustné ani v části směřující proti výrokům II a III rozsudku odvolacího soudu, a to podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Pokud se žalovaná řídila nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
7. Jde-li pak o dovolání žalované v části směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v rozsahu změny výroku I rozsudku soudu prvního stupně a vyhovění žalobě ohledně částky 19 588,87 Kč s příslušenstvím, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že ani v tomto směru není dovolání objektivně přípustné, a to dle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o nároku nepřevyšujícím částku 50 000 Kč a současně se nejedná o vztahy ze spotřebitelských smluv či pracovněprávní vztahy. Přípustnost dovolání v tomto směru pak nemůže založit skutečnost, že žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu i v dalším, pro ni již subjektivně nepřípustném rozsahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3219/2020, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2021, sp. zn. II. ÚS 403/21, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2169/2017).
8. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 243c odst. 3 věty první o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., a zavázal žalovanou, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobci v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Tyto náklady sestávají z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 3 100 Kč určené podle § 1 odst. 2 věty první, § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, z paušální náhrady hotových výdajů za tento jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z náhrady za DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť advokát žalobce je plátcem této daně. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč. Tuto náhradu je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. 11. 2024
JUDr. David Vláčil předseda senátu