Judikát 30 Cdo 3247/2025
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10.04.2026
Spisová značka:30 Cdo 3247/2025
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:30.CDO.3247.2025.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Odpovědnost státu za újmu
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2022
Kategorie rozhodnutí:D
30 Cdo 3247/2025-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 111 875 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 48 C 42/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2025, č. j. 14 Co 29/2025-122, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění:
Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky v celkové výši 111 875 Kč s příslušenstvím, jenž sestává z částky 50 000 Kč s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem státního zástupce, kterým obstaral nové skutečnosti a důkazy pro účely návrhu na povolení obnovy řízení v neprospěch žalobce, dále z částky 50 000 Kč s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu a z částky 11 875 Kč s příslušenstvím coby náhrady škody představující náklady obhajoby, přičemž obě tyto újmy měly vzniknout tím, že státní zástupce podal návrh na povolení obnovy řízení v neprospěch žalobce v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 64 T 4/2022.
Žalobce byl již ve vazbě vystaven násilí, které doposud nebylo řádně vyšetřeno. Podaný návrh v něm vyvolal obavy, že půjde opět do vězení. V případě povolení obnovy řízení by žalobci hrozil trest odnětí svobody na 5 až 12 let. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 9. 2024, č. j. 48 C 42/2024-103, zamítl žalobu o zaplacení částky 111 875 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 12. 5. 2024 do zaplacení (výrok I). Dále uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč (výrok II) a zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doplatek soudního poplatku za podání žaloby ve výši 2 000 Kč (výrok III).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 14. 3. 2025, č. j. 14 Co 29/2025-122, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasně podaným dovoláním (č. l. 138), které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.
1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s.
ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, a ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009). To ovšem neplatí tam, kde dovoláním formulovaná otázka je společná i podlimitním nárokům, vztahuje-li se k plnění, jež částku 50 000 Kč v souhrnu přesahuje (k tomu srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1178/2023). Nejvyšší soud tak shledal, že dovolání je nepřípustné ohledně dílčího nároku na zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem státního zástupce, kterým obstaral nové skutečnosti a důkazy pro účely návrhu na povolení obnovy řízení v neprospěch žalobce.
V této části je dovolání objektivně nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z toho důvodu se Nejvyšší soud nemohl zabývat otázkou, zda postup státního zástupce označený jako extra legem zakládá odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Jde-li o dva zbývající nároky, jež žalobce odvozoval od okolnosti, že státní zástupce podal neúspěšný návrh na povolení obnovy řízení, dovoláním formulovaná otázka je těmto podlimitním nárokům společná, a proto se výše jejich plnění sčítá (v součtu 61 875 Kč s příslušenstvím), a tudíž částku 50 000 Kč v souhrnu přesahuje (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8.
11. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1178/2023, či ve věci žalobce usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2025, sp. zn. III. ÚS 1729/25). Na otázce příčinné souvislosti mezi podáním návrhu na obnovu řízení a újmou žalobce vzniklou tím, že v jeho trestní věci bylo řízení o povolení obnovy řízení vedeno, napadené rozhodnutí nestojí a daná otázka tak nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Odvolací soud totiž založil své rozhodnutí ohledně dvou zbylých nároků žalobce na závěru, že podání návrhu na obnovu řízení v jeho trestní věci nepředstavuje nesprávný úřední postup.
Tento závěr však žalobce nenapadá a jeho dovolací námitka stran existence příčinné souvislosti se proto s napadeným rozhodnutím míjí. Namítá-li žalobce, že napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do jeho právní jistoty a k porušení jeho práva na spravedlivý proces, pak žalobce přehlíží skutečnost, že právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci bez dalšího. Ústavní soud opakovaně vysvětlil, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jeho závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12.
2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010). Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. 4. 2026 JUDr. Pavel Simon předseda senátu