30 Cdo 3331/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) MUDr. M. D., a b) MUDr. R. D., zastoupených JUDr. Josefem Lžičařem, advokátem Advokátní kanceláře LŽIČAŘ & LŽIČAŘ, se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Sokolovská 24, proti žalovanému M. S., zastoupenému JUDr. Ladislavem Salvetem, advokátem se sídlem v Praze 4, Přímětická 1185, o 240.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 5/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2009, č.j. 11 Co 460/2008-159, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.960,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Josefa Lžičaře, advokáta Advokátní kanceláře LŽIČAŘ & LŽIČAŘ, se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Sokolovská 24.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Rozsudkem v záhlaví citovaným Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“). změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. května 2008, č.j. 39 C 5/2004-105, tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částku 50.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, ve výroku II., jímž okresní soud zamítl žalobu do částky 190.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, jej potvrdil, a dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Proti výrokům I. a III. rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále již „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, v němž pouze uvedl, že „Takto podané dovolání opírám o ust.
§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s ust. § 241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř.“ Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) v napadených výrocích zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu (v tomto rozsahu) vrátil k dalšímu řízení. Podle § 240 odst. věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.
s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 241b odst. 3 věty prvé o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a o.
s. ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona, anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v § 241a odst. 2 a 3 OSR samo o sobě nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat [(§ 242 odst. 3 věta prvá o.
s. ř.) k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. srpna 2005, sp. zn. 22 Cdo 1702/2005, in www.nsoud.cz). Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může odvolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání.
Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle § 241b odst. 3 o. s. ř.
se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§ 243c odst. 1, § 43 odst. 1 o. s. ř.), se proto po uplynutí této lhůty stává bezpředmětnou. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítnout (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21, ročník 2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, in www.nsoud.cz.). V posuzované věci dovolatel podal dovolání, ve kterém nijak nekonkretizoval uplatněné dovolací důvody, pouze uvedl, že své dovolání „opírá“ o ustanovení §
237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř. Dovolatel tuto vadu dovolání v dovolací lhůtě nijak neodstranil, resp. dovolání o zákonem stanovené náležitosti v dovolací lhůtě nedoplnil. Absence vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění (toho kterého) dovolacího důvodu tak znemožnila Nejvyššímu soudu přezkoumat (takto neúplným dovoláním) napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného důvodu proto Nejvyšší soud dovolání dovolatele podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o.
s. ř. odmítl. Protože dovolání dovolatele bylo zamítnuto, je dovolatel povinen ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. nahradit žalobcům náklady, které v dovolacím řízení vynaložili (písemné vyjádření k dovolání). V dovolacím řízení vznikly žalobcům náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 13.000,- Kč (srov. § 5 písm. b), § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), vše zvýšené o 20% DPH v částce 2.660,- Kč (srov. § 137 odst. 3 o.
s. ř. a § 47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů). Celkovou částku 15.960,- Kč je dovolatel povinen zaplatit v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalobce v dovolacím řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).