30 Cdo 3446/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v
právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 1 001 000
Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 109/2015, o dovolání
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2015, č. j. 39 Co
248/2015-18, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 7. 2015,
č. j. 29 C 109/2015-13, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad
advokátů. Soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel z toho, že žalobce
hradí výdaje ve výši 2 850 Kč měsíčně (není však patrné, z čeho žalobce tyto
výdaje financuje). Na žalobce nelze pohlížet jako na osobu nemajetnou, neboť
podle výpisu z katastru nemovitostí je vlastníkem několika nemovitostí
nacházejících se v katastrálním území Č. a P., dále vlastní rodinný dům, který
se nachází na adrese jeho bydliště. Soudu prvního stupně je navíc z jeho
činnosti známo, že žalobce podal u zdejšího soudu přibližně 400 žalob, což lze
v souladu s judikaturou Ústavního soudu považovat za zneužití práva na soudní
ochranu, neboť tento žalobcův přístup zbytečně zatěžuje soudní soustavu a příčí
se dobrým mravům.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 20. 8.
2015, č. j. 39 Co 248/2015-18, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V
odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce nedoložil splnění předpokladů pro
osvobození od soudních poplatků, resp. jasně a prokazatelně nespecifikoval své
majetkové poměry. Soud tak musel vycházet z údajů, které jsou mu známy z jiných
řízení a z výpisu z katastru nemovitostí. Odvolací soud souhlasí se závěrem
soudu prvního stupně, že na žalobce nelze pohlížet jako na osobu nemajetnou a
také s tím, že s ohledem na množství podaných žalob (proti témuž subjektu) lze
počínání žalobce hodnotit i jako zneužití práva na soudní ochranu a zbytečně
zatěžující v tomto případě soudní soustavu.
Proti výše uvedenému usnesení soudu prvního stupně ve spojení s usnesením soudu
odvolacího podal žalobce dovolání ze dne 15. 9. 2015 (č. l. 21), které bylo
Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího
řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil,
že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Usnesením ze dne 3. 3. 2016, č. j. 29 C 109/2015-22, soud prvního stupně mimo
jiné vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů doplnil prostřednictvím zvoleného
advokáta své neúplné dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu, o
náležitosti uvedené v § 241a odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl dále
poučen, že „nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně opraveno a doplněno a v
řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat, soud podání odmítne.“
Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 23. 4. 2016 (č. l. 23), ve kterém
opět požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II
a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má
právnické vzdělání. Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem
78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka,
jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání,
proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu
prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání
proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda
jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti
onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud
dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž
odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti
účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí
odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015). Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady podle § 30 o. s. ř. pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad
advokátů. Dovolací soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, dle kterého
žalobce věrohodně neprokázal splnění předpokladů pro výjimečné přiznání
osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. (resp. dostatečně nespecifikoval a nedoložil své majetkové poměry). Pro závěr o zvlášť
závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani
okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě
zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na
zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i
nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá
podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční
a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS
480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
K obdobným závěrům
dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek
povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení
Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.