30 Cdo 3715/2023-137
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce P. H., proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 37 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 34 C 59/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2023, č. j. 23 Co 59/2023-109, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 37 500 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení vedeného u Městského úřadu Černošice pod sp. zn. S-MUCE 16390/2018 OP/FiDa a na něj navazujícího soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze vedeného pod sp. zn. 44 A 56/2019 (dále též jen posuzované řízení).
2. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 21. 10. 2022, č. j. 34 C 59/2022-67, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 37 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 8. 2021 do zaplacení (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč (výrok II).
3. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 5. 2023. č. j. 23 Co 59/2023-109, rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I změnil tak, že se konstatuje, že v řízení vedeném u Městského úřadu Černošice pod sp. zn. S-MUCE 16390/2018 OP/FiDa, o dopravním přestupku žalobce, které trvalo celkem přes tři roky, bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů; v zamítavé části výroku I rozsudku soudu prvního stupně týkajícího se zaplacení 37 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,50 % od 14. 8. 2021 do zaplacení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně 9 165,50 Kč a na nákladech odvolacího řízení 4 400 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v části výroku I, kterou odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v části jeho výroku I tak, že se konstatuje, že v řízení vedeném u Městského úřadu Černošice pod sp. zn. S-MUCE 16390/2018 OP/FiDa, o dopravním přestupku žalobce, které trvalo celkem přes tři roky, bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů, včasným dovoláním. Nejvyšší soud však dovolání žalované podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
5. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
6. Dovolací soud již dříve dovodil, že objektivní nepřípustnost dovolání ve vztahu k relutární formě zadostiučinění znamená jeho objektivní nepřípustnost i ve vztahu k poskytnutí zadostiučinění téže újmy formou konstatování porušení práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3606/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5052/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1481/2021).
7. V předmětné věci proto dovolání žalované není přípustné, neboť dovoláním dotčeným výrokem nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč. Skutečnost, že soud shledal oprávněnost nároku žalobce a přiznal mu zadostiučinění ve formě konstatování porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů, namísto požadovaného plnění v penězích, na daném závěru nic nemění, neboť i v tomto případě platí omezení přípustnosti dovolání hranicí požadovaného plnění, jež v daném případě činila 37 500 Kč.
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 3. 2024
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu