USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Janem Kolbou v právní věci
žalobce P. B., nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o
zaplacení 25 100 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C
34/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11.
5. 2022, č. j. 20 Co 139/2022-76, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 3. 2022,
č. j. 22 C 34/2022-66, řízení zastavil (výrok I) a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 11. 5. 2022, č. j. 20
Co 139/2022-76, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení
odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti tomuto usnesení podal dne 15. 6. 2022 žalobce včasné dovolání. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 6. 2022, č. j. 22 C 34/2022-81, byl
žalobce vyzván k tomu, aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení tohoto usnesení
zaplatil soudní poplatek za dovolání, který podle položky č. 23 Sazebníku
soudních poplatků činí 4 000 Kč. Dovolatel byl poučen o tom, že nebude-li
soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Na
toto usnesení reagoval žalobce podáním ze dne 4. 7. 2022, v němž požádal o
osvobození od soudních poplatků. O této žádosti rozhodl soud prvního stupně
usnesením ze dne 12. 8. 2022, č. j. 22 C 34/2022-84, tak, že jí nevyhověl a
žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení nepřiznal. Toto
usnesení bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2022,
č. j. 20 Co 315/2022-90, které bylo žalobci doručeno dne 10. 10. 2022. Žalobce
však do dnešního dne poplatek za dovolání nezaplatil. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle
občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII
zákona č. 286/2021 Sb.). Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání
[srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve
znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku
poplatků 4 000 Kč. Protože žalobce nebyl od povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolací řízení
osvobozen a ve stanovené lhůtě tento poplatek nezaplatil, ačkoliv byl k tomu
řádně soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce
proti napadenému usnesení odvolacího soudu podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991
Sb., o soudních poplatcích, zastavil. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že po právní moci usnesení o
nepřiznání osvobození od placení soudního poplatku za dovolání nebyl žalobce
znovu k zaplacení tohoto soudního poplatku vyzván, neboť z postoje dovolatele v
tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní
poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné
žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Kterak bylo
konstatováno v mnoha předchozích rozhodnutích Nejvyššího soudu, žalobce takto
dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů
na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i
nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá
podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti
podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v jím dalších zahajovaných
řízeních, v žalobě, v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani
takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých
důvodů se domáhá. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne
27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud
i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn.
30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož
dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu
podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 1. 2023
JUDr. Jan Kolba
pověřený člen senátu