30 Cdo 3940/2023-191
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Karlem Svobodou, Ph.D., v právní
věci žalobců a) D. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici
Vinařice, a b) K. B., obou zastoupených Mgr. Petrem Hronem, advokátem se sídlem
v Praze 4, Pujmanové 1753/10a, proti žalované České republice - Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu nemajetkové
újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 137/2021, o
dovolání žalobkyně b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 7.
2023, č. j. 30 Co 177/2023-174, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 31. 1. 2023,
č. j. 26 C 137/2021-136, zastavil řízení o úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z
částky 9 438 Kč od 3. 10. 2022 do zaplacení pro žalobce a) a úrok z prodlení z
částky 170 501,30 Kč ve výši 15 % ročně od 3. 10. 2022 do zaplacení a úrok z
prodlení ve výši 15 % ročně od 21. 10. 2022 do zaplacení z částky 13 164,80 Kč
pro žalobkyni b) (výrok I), rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a)
200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 20. 6. 2022 do
zaplacení a žalobkyni b) 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně
od 20. 6. 2022 do zaplacení (výrok II), zamítl žalobu, aby byla žalovaná
povinna zaplatit žalobci a) 950 000 Kč s příslušenstvím a zajistit do 20 dnů od
právní moci rozsudku na vlastní náklady v jednom deníku s celostátní působností
na titulní straně ve formátu nejméně ? tiskové strany zveřejnění písemné omluvy
ve znění uvedeném v rozsudku (výrok III), zamítl žalobu aby byla žalovaná
povinna zaplatit žalobkyni b) 550 000 Kč s příslušenstvím a zajistit do 20 dnů
od právní moci rozsudku na vlastní náklady v jednom deníku s celostátní
působností na titulní straně ve formátu nejméně ? tiskové strany zveřejnění
písemné omluvy ve znění uvedeném v rozsudku (výrok IV), uložil žalované
povinnost nahradit žalobkyni b) náklady řízení ve výši 74 954,40 Kč (výrok V),
a uložil žalobci a) povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 500 Kč
(výrok VI). Doplňujícím rozsudkem ze dne 7. 3. 2023, č. j. 26 C 137/2021-152,
soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) úrok z
prodlení ve výši 15 % ročně z částky 96 558 Kč od 3. 10. 2022 do 22. 11. 2022
(výrok I), a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) úrok z prodlení ve výši
15 % ročně z částky 1 264 558,90 Kč od 3. 10. 2022 do 20. 10. 2022 a z částky
52 901,20 Kč od 21. 10. 2022 do 22. 11. 2022 (výrok II). Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu
prvního stupně ve výroku IV ohledně zamítnutí žaloby o zaplacení částky 550 000
Kč s příslušenstvím potvrdil (výrok I), ve výroku V rozsudek soudu prvního
stupně změnil tak, že výše náhrady nákladů řízení žalobkyně b) činí 52 959 Kč,
jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok II), ve výroku VI rozsudek soudu
prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) na
náhradě nákladů řízení 61 520 Kč (výrok III), rozhodl, že ve vztahu mezi
žalobcem a) a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení (výrok IV), a uložil žalobkyni b) povinnost zaplatit žalované
na náhradu nákladů odvolacího řízení 900 Kč (výrok V). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně b) včasným dovoláním, avšak pouze v
rozsahu výroku I a V. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II
a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podáním dovolání vznikla žalobkyni b) povinnost zaplatit soudní poplatek z
dovolání [§ 4 odst. 1 písm. c) zákona č.
549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů], který podle položky 23 bodu 1 písm. d) Sazebníku
poplatků, jenž tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., činí 14 000 Kč]. Protože žalobkyně b) soudní poplatek (současně s dovoláním) nezaplatila, byla k
jeho úhradě vyzvána usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 10. 2023,
č. j. 26 C 137/2021-188, které bylo jejímu zástupci doručeno dne 3. 11. 2023. Poslední den lhůty k jeho zaplacení tak bylo pondělí 20. 11. 2023; soudní
poplatek dovolatelka poukázala na účet soudu, na který byl připsán dne 21. 11. 2023. Podle ustálené judikatury poplatková povinnost účastníka řízení v případě
úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu je splněna
dnem připsání platby na účet soudu, kdy je postavena najisto faktická dispozice
soudu s poukázanou částkou a je bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že
účastník řízení skutečně poplatek v souladu s pokyny soudu zaplatil (k tomu
srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 26 Cdo
1329/2023, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo
1958/2021, uveřejněné pod číslem 76/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sen. zn. 29 ICdo
156/2018, uveřejněné pod číslem 30/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Ohledně včasnosti zaplacení soudního poplatku rovněž judikatura
Ústavního soudu aprobuje závěr obecných soudů, že za datum úhrady soudního
poplatku je při bezhotovostní platbě považován den, kdy došlo k jeho připsání
na účet soudu, a nikoli den, kdy dal plátce peněžnímu ústavu pokyn k provedení
platby, tedy, že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem
připsání peněžní částky na účet soudu, neboť tímto okamžikem se dostane do
faktické dispozice soudu (srov. bod 14. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020 sp. zn. III. ÚS 1588/2020 a další usnesení Ústavního soudu zde uvedená). Bylo-li posledním dnem lhůty pro zaplacení soudního poplatku z dovolání pondělí
20. 11. 2023 a na účet soudu byla částka poukázaná dovolatelkou připsána až dne
21. 11. 2023, jednalo se o úhradu opožděnou, neboť soudní poplatek byl zaplacen
až po uplynutí lhůty stanovené soudem. Lze tak uzavřít, že žalobkyně b) nezaplatila soudní poplatek za dovolání ani
společně s dovoláním, ani ve lhůtě stanovené usnesením dovolacího soudu, ale až
po uplynutí této lhůty. Protože k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží a nejednalo
se o žádnou výjimku, kdy by soud mohl jednat i bez zaplacení poplatku (§ 9
odst. 4 zákona o soudním poplatku), Nejvyšší soud podle § 9 odst. 2 zákona o
soudních poplatcích dovolací řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 3. 2024
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu