U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci
původní žalobkyně Základní organizace evid. č. 20 – 0135 – 3805 Odborového
svazu státních orgánů a organizací, identifikační sídlo osoby 71197176, se
sídlem v Bouzově 8, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 30.000,-
Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C
225/2008, o dovolání O.PO.RA, odborová organizace, Ochrana – pomoc – rada (pův.
Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním
památkovém ústavu), identifikační sídlo osoby 26991934, se sídlem v Bouzově 8,
zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Blanická
19, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2010, č.j. 21 Co
356/2010 – 85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Původní žalobkyně se v řízení domáhala náhrady nemajetkové újmy způsobené jí
nesprávným úředním postupem Nejvyššího správního soudu ve věci vedené pod sp.
zn. 1 As 38/2006.
Obvodní soudu pro Prahu 2 usnesením ze dne 7. 6. 2010, č. j. 26 C 225/2008 –
79, rozhodl, že v řízení bude pokračováno namísto původní žalobkyně s Odborovou
organizací pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu,
a to podle § 107 odst. 1, 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“),
když původní žalobkyně zanikla sloučením právě s touto organizací.
Městský soud v Praze napadeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně
tak, že v řízení nadále nebude pokračováno namísto žalobkyně s Odborovou
organizací pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu.
Dovodil, že předmětem řízení je nárok na náhradu nemajetkové újmy, jenž je ryze
osobní povahy, spjatý s osobou poškozené a nelze jej přenášet, převádět ani
dědit a zaniká tak se zánikem poškozené osoby. Jelikož nebyly splněny zákonem
vymezené předpoklady dle § 107 o. s. ř., nelze po zániku původní žalobkyně v
řízení dále pokračovat.
Nato vydal soud prvního stupně dne 17. 8. 2010 usnesení o zastavení řízení, č.
j. 26 C 225/2008 – 86a, a to podle § 107 odst. 5 o. s. ř., které nabylo právní
moc dne 4. 9. 2010.
Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním
památkovém ústavu napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož
přípustnost dovozuje z ust. § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a uplatňuje
dovolací důvody dle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Domnívá se, že
odvolací soud rozhodoval o opravném prostředku při neexistenci odvolání, neboť
její podání ze dne 23. 6. 2010, na jehož základě odvolací soud usnesení soudu
prvního stupně ze dne 7. 6. 2010 přezkoumal, odvoláním nebylo. Pokud soud
prvního stupně rozhodl po vydání napadeného usnesení o zastavení řízení, tj.
před právní mocí napadeného rozhodnutí, je jeho postup nezákonný. Usnesení o
zastavení řízení jí navíc nebylo doručeno. Proto navrhla, aby dovolací soud
zrušil napadené usnesení a věc, aby vrátil Městskému soudu v Praze k novému
rozhodnutí.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání je zjevně bezpředmětné v situaci, kdy
ještě před jeho podáním došlo k pravomocnému skončení věci, neboť povaha věci
neumožňovala v řízení pokračovat s právní nástupkyní původní žalobkyně (srov.
obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3394/2010,
jenž je dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz).
Dovolací soud proto dovolání podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně
bezdůvodné odmítl.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že usnesení o zastavení řízení správně nebylo
doručováno Odborové organizaci pracovníků správ památkových objektů při
Národním památkovém ústavu, neboť ta nebyla a ani nikdy být neměla účastníkem
daného řízení a i bez doručení jí proto nabylo právní moci.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím
řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího
řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 25. ledna 2012
JUDr. František I š t v
á n e k, v. r.
předseda senátu