U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v
právní věci žalobce Ing. Tomáše Zůzy, IČ: 64558843, se sídlem v Praze 10,
Kodaňská 61/45, správce konkurzní podstaty úpadce VELTEX spol. s r. o., IČ:
48039691, se sídlem v Praze 10, Moskevská 95/45, zastoupeného JUDr. Lambertem
Halířem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kroftova 329/1, proti žalované České
republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská
424/16, o zaplacení 34.628.646,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 145/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2013, č. j. 15 Co 73/2013 - 82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se domáhal částky 34.628.646,- Kč s příslušenstvím jako náhrady škody
vzniklé nezákonným rozhodnutím - rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11.
2008, č. j. 13 Cmo 239/2008 - 250, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Městského
soudu v Praze o vyloučení nemovitostí tvořících „areál Hloubětín“ z konkurzní
podstaty.
Soud prvního stupně žalobu rozsudkem ze dne 27. 9. 2012, č. j. 14 C 145/2011 –
55, zamítl. Odvolací soud napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém jeho rozsahu dovoláním, jež
však Nejvyšší soud shledal nepřípustným a jako takové je odmítl podle
ustanovení § 243c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném od 1. 1. 2013 – viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. (dále jen o.
s. ř.).
Odvolací soud založil napadené rozhodnutí především na názoru, že stát by za
škodu vzniklou žalobci odpovídal až subsidiárně v případě, že by žalobce nebyl
úspěšný se svým nárokem vůči osobám, které se na jeho úkor přímo obohatily. V
této otázce, kterou učinil žalobce předmětem svého dovolání, odpovídá napadený
rozsudek ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, na které nemá Nejvyšší soud
důvod cokoli měnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn.
25 Cdo 1404/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo
2601/2010, uveřejněný pod číslem 48/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo
2091/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo
1512/2011; rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná
na www.nsoud.cz).
Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 19. února 2014
JUDr. Pavel S i
m o n
předseda senátu