U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a
soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., ve věci
žalobce L. N., zastoupeného JUDr. Danielou Trávníčkovou, advokátkou se sídlem v
Blansku, Svitavská 1, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 59 217 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 229/2012,
o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2015,
č. j. 53 Co 518/2014-104, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7. 10. 2014, č. j. 10 C 229/2012-79,
zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 59 217 Kč s
příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou
nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 7 C
1073/2002 (dále jen „posuzované řízení“). Odvolací soud v záhlaví uvedeným
rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení.
Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Posuzované
řízení bylo zahájeno dne 10. 10. 2002 a skončilo dne 23. 1. 2013, přičemž jeho
předmětem bylo vrácení vzájemně poskytnutých plnění z titulu odstoupení od
kupní smlouvy. Žalobce se v posuzovaném řízení domáhal částky 37 467 Kč. Dále
soud prvního stupně podrobně popsal celý průběh posuzovaného řízení. Žalovaná
již žalobci vyplatila odčinění nemajetkové újmy ve výši 78 750 Kč. Po právní
stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na všechny okolnosti
případu je třeba hodnotit délku posuzovaného řízení, které trvalo 10 let a 3
měsíce, jako nepřiměřenou. Dále soud dospěl k závěru, že žalobci náleží
zadostiučinění v penězích. Vyšel ze základní částky 15 000 Kč za první dva a
každý následující rok řízení. Vypočtenou částku navýšil na základě kritéria
postupu soudu (+ 10 %), ponížil na základě kritéria složitosti řízení (- 30 %)
a na základě kritéria významu předmětu řízení pro poškozeného (- 30 %), neboť
není obecně důvodné, aby zadostiučinění poskytnuté v penězích přesahovalo
peněžitou částku, která byla předmětem posuzovaného řízení, leda by pro
mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a
odst. 3 písm. a) až d) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu
způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Soud
prvního stupně však takovou mimořádnou okolnost neshledal. Dospěl tudíž k
výsledné částce 69 375 Kč. Jelikož soudem určená částka byla nižší, než částka
již poskytnutá žalovanou, žalobu zamítl. Odvolací soud se ztotožnil se
skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně.
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož
přípustnost spatřuje v tom, že rozsudek závisí na vyřešení právní otázky, která
byla odvolacím soudem posouzena v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí
dovolacího soudu. Konkrétně dovolatel napadá závěr odvolacího soudu, že nelze
žalobci přiznat plnou výši zadostiučinění, neboť není možné, aby zadostiučinění
přesahovalo předmět posuzovaného řízení. Tento závěr z judikatury dovolacího
soudu nevyplývá, naopak z ustálené judikatury plyne závěr, že taková možnost
dána je, pokud pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčí některé z kritérií
uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) OdpŠk. Dovolatel je toho názoru, že v
případě posuzovaného řízení mimořádné výši zadostiučinění svědčí extrémní délka
řízení a potup soudu, zvláště odvolacího, jenž byl nekoncentrovaný. Jako
dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Následně
dovolatel popisuje průběh tohoto řízení. Namítá, že soud prvního stupně snížil
zadostiučinění závěrem o 30 % patrně jen proto, aby dovolateli nemohl vyhovět.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem
soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12.
2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č.
293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a dovolání odmítl jako nepřípustné podle
ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejsou splněny podmínky
přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř.
Nejvyšší soud již několikrát v minulosti zopakoval, že stanovení formy nebo
výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a
přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud při přezkumu
výše či formy zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem
podmínek a kritérií obsažených v § 31a OdpŠk, přičemž výslednou částkou
(formou) se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení
na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená. Dovolací soud tedy posuzuje jen
správnost základních úvah soudu ohledně aplikace toho kterého kritéria, jež
jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (srovnej např.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009, nebo
rozsudek téhož soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2933/2009).
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, uvedl:
„Zadostiučinění poskytované podle § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. v případě
nepřiměřené délky řízení musí být přiměřené újmě poškozeného, jejíž intenzita
je dána především významem předmětu řízení pro poškozeného. Je-li předmětem
řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v
penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, leda by pro mimořádnou
výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm.
a) až d) z. č. 82/1998 Sb.“
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí neplyne dovolatelem namítaný závěr, že soudy
nižších stupňů ponížily výslednou částku o 30 % jen z toho důvodu, aby
dovolateli nevyhověly. Naopak je zjevné, že k tomuto snížení došlo na základě
aplikace kritéria významu řízení pro dovolatele, jenž byl dán výši peněžité
částky, která byla předmětem posuzovaného řízení, což odpovídá výše citovanému
závěru Nejvyššího soudu. Soudy nižších stupňů rovněž uvedly, že neshledaly
žádné okolnosti pro mimořádnou výši zadostiučinění. Namítá-li dovolatel, že
soudy nižších stupňů měly jako důvod mimořádné výše zadostiučinění zohlednit
extrémní délku řízení a nekoncentrovaný postup soudů, pomíjí, že délka řízení i
postup soudu byly zohledněny při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění,
přičemž již žalovanou stranou bylo dovolateli poskytnuto zadostiučinění více
než dvojnásobně přesahující předmět posuzovaného řízení. Za daných okolností
dovolací soud neshledal výslednou částku jako zcela zjevně nepřiměřenou.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 3. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu