30 Cdo 449/2025-71
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Hanou Poláškovou Wincorovou v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 9 222 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 144/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 7. 2024, č. j. 22 Co 138/2024-56,
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud v Pardubicích jako soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 6. 2024, č. j. 17 C 144/2023-51, zastavil řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 13. 11. 2023, č. j. 22 Co 288/2023-32 (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení (výrok II).
2. Usnesením ze dne 31. 7. 2024, č. j. 22 Co 138/2024-56, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce podáním doručeným soudu prvního stupně dne 30. 8. 2024 včasné dovolání, které dle svého obsahu směřovalo pouze proti potvrzení usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem.
4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
5. Ustanovení § 241 o. s. ř., které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanoví § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
6. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.
7. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
8. Vzhledem k nedostatku povinného zastoupení při podání dovolání byl žalobce usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 9. 2024, č. j. 17 C 144/2023-60, které bylo žalobci doručeno dne 6. 9. 2024, vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, a rovněž byl poučen o tom, že pokud tak neučiní, bude dovolací řízení zastaveno. Na tuto výzvu žalobce reagoval žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů soudem, doručenou soudu prvního stupně dne 9. 9. 2024, kterou však soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 10. 2024, č. j. 17 C 144/2023-63, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 18. 11. 2024, č. j. 22 Co 274/2024-68, doručeným žalobci dne 5. 12. 2024, zamítl, neboť dospěl k závěru, že se ze strany žalobce jedná o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
9. Žalobce nebyl při podání dovolání právně zastoupen, ani netvrdil, že má právnické vzdělání. Tento nedostatek povinného zastoupení žalobce neodstranil ani poté, co byl ke zvolení zástupce pro dovolací řízení soudem prvního stupně vyzván s poučením o následku neuposlechnutí této výzvy, ani po doručení usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno zamítnutí jeho žádosti o ustanovení zástupce, ačkoliv pro to měl po zamítnutí jeho žádosti o ustanovení zástupce dostatečný časový prostor (srov. obdobně v případě zastavení řízení po nepřiznání osvobození od soudních poplatků nález Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. I. ÚS 2381/10). Nejsou tedy splněny podmínky pro pokračování v řízení o dovolání žalobce. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
10. Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Tímto postupem pak žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu, neboť podává mnohočetné návrhy na zahájení různých řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání; takové počínání pak lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020, nebo ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1184/2021).
11. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 2. 2025
JUDr. Hana Polášková Wincorová pověřená členka senátu