30 Cdo 4801/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce PhDr. K. K., zastoupeného JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Poštovská 8c, proti žalovanému Arcibiskupské vinné sklepy Kroměříž, spol. s r.o., se sídlem v Hovoranech 222, IČ 60726121, zastoupenému Mgr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 22, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 24 C 49/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. ledna 2007, č.j. 1 Co 239/2006-132, ve znění opravného usnesení ze dne 12. března 2007, č.j. 1 Co 239/2006-144 takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Milana Kyjovského, advokáta se sídlem v Brně, Poštovská 8c.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. listopadu 2005, č.j. 24 C 49/2003-98, ve znění opravného usnesení ze dne 1. srpna 2006, č.j. 24 C 49/2003-121, uložil žalovanému uveřejnit na své náklady v části „Z domova“ v periodiku Katolický týdeník (celostátní vydání) omluvu žalobci ve znění uvedeném ve výroku I., dále uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci 100.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle § 13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. ledna 2007, č.j. 1 Co 239/2006-132, doplněným opravným usnesením ze dne 12. března 2007, č.j. 1 Co 239/2006-144, rozsudek soudu prvního stupně výrokem I. podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil v části ukládající povinnost uveřejnit omluvu a v části ukládající zaplacení náhrady nemajetkové újmy co do částky 20.000,- Kč; co do částky 80.000,- Kč ho výrokem II. změnil tak, že žalobu zamítl. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že kritika žalovaného na adresu žalobce byla nepřípustná a žalovaný jí zasáhl do osobnostních práv žalobce. Byly naplněny veškeré hmotněprávní podmínky, které zákon vyžaduje ke vzniku občanskoprávních sankcí dle § 13 o.z. Je proto na místě morální satisfakce ve formě požadované omluvy i přiznání zadostiučinění v penězích, přičemž za přiměřenou výši tohoto zadostiučinění odvolací soud pokládal částku 20.000,- Kč. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
a dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Domnívá se, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Odvolacímu soudu vytýká, že poučil žalobce nad rámec poučovací povinnosti, že provedl dokazování o zásadní právní a skutkové otázce v takovém rozsahu, že žalovanému fakticky odejmul jednu instanci, že kritiku žalovaného vůči žalobci bez náležitého zjištění skutkového stavu posoudil jako nepřiměřenou a nekonkrétní a konečně, že přiznal peněžní náhradu nemajetkové újmy, i když by omluva byla dostatečná.
Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek
Vrchního soudu v Olomouci zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce v písemném vyjádření požaduje odmítnutí dovolání žalovaného. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř.
Otázku vzniku odpovědnosti za zásah do osobnostních práv a práva na přiměřenou satisfakci odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 7. 2005, sp. zn. 30 Cdo 2573/2004 nebo usnesení téhož soudu ze dne 10.7.2008, sp.zn. 30 Cdo 1315/2008). Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání event. vyplývá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.
června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Pokud dovolání žalovaného směřuje proti potvrzujícímu výroku o povinnosti finanční satisfakce, je třeba odkázat na ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., podle něhož dovolání podle prvního odstavce téhož ustanovení není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží.
Tuto úpravu žalovaný ve svém dovolání zcela zřetelně nevzal v úvahu, když jím napadl výrok odvolacího soudu, kterým bylo rozhodováno o peněžitém plnění ve výši 20.000,- Kč, tj. o plnění nepřevyšujícím zákonný limit 20.000,- Kč. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalobci vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč (srovnej § 2 odst. 1, § 6 odst. 1 písm. a), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2, a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1.
9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty, představována částkou 7.860,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.