U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce Mgr. P. H., zastoupeného advokátem, proti žalované Základní škole internátní, B., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 78/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2008, č.j. 1 Co 251/2007-165, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.): Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. května 2007, č.j. 19 C 78/2006-149, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované poskytnout mu písemnou omluvu ve znění: „Vážený pane magistře, Základní škola internátní, B., …, se Vám tímto omlouvá za to, že v písemné zprávě ze dne 20.4.2006 týkající se Vaší osoby uvedla ředitelka školy Mgr. J. T. následující tvrzení: pokoušel se je řešit slovně, ale posléze se problémy vyhrotily a pan učitel je řešil fyzickým napadáním žákyň a žáků při hodinách…, kdy dne 10.5.2004 udeřil pěstí do břicha žákyni L. R. Dne 17.6.2004 fyzicky napadl žáka D. F., a to tak, že mu tloukl hlavou o skleněnou výplň okna,… Výše uvedená tvrzení jsou nepodložená. V důsledku uvedení těchto tvrzení došlo k hrubému zkreslení obsahu zprávy a zpráva se tak stala neobjektivní. Učiněním těchto tvrzení došlo k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu Vaší osobnosti.“ (výrok I.). Soud současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. února 2008, č.j. 1 Co 251/2007-165, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné podle § 237 odst. 1písm. b) o.s.ř. Nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s aktuální judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. května 2006, sp. zn. 30 Cdo 1107/2006, uveřejněný v časopise Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H.BECK pod číslem RNs C 4505, ročník 2006, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 21. prosince 2004, č.j. 30 Cdo 1526/2004-68) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 část věty před středníkem, neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. února 2010
JUDr. Karel P o d o l k a, v. r. předseda senátu