U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem
Dvořákem v právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu
nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C
243/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15.
5. 2017, č. j. 21 Co 173/2017-255, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 3. 2017,
č. j. 42 C 243/2010-231, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků
(výrok I) a zamítl žalobcův návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro
dovolací řízení (výrok II).
V odůvodnění soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci nelze přiznat
osvobození od soudních poplatků, neboť žalobce nijak nedoložil své majetkové
poměry a tedy neprokázal svoji tvrzenou nepříznivou majetkovou a zdravotní
situaci. Zejména pak žalobce nijak neobjasnil, z jakého důvodu není zaměstnán,
a zdali o získání zaměstnání aktivně usiluje.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozhodnutí usnesení soudu
prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v případě
žalobce nejsou naplněny zvlášť závažné důvody pro to, aby byl osvobozen od
soudních poplatků. Odvolací soud přitom vzal za správný závěr soudu prvního
stupně, že žalobce dostatečně neobjasnil své majetkové poměry, zejména pak z
jakého důvodu není zaměstnán. V tomto ohledu odvolací soud poukázal na to, že
žalobce je v produktivním věku 45 let s vysokoškolským vzděláním, žijící v
regionu s nízkou nezaměstnaností. Vysvětlení žalobce o neexistenci pracovní
příležitosti, nebo že je diskriminován na trhu práce, považoval za
nedostačující, neboť žalobce tyto skutečnosti nijak neprokázal.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání
nesplňoval podmínku povinného zastoupení. Současně s podáním dovolání žalobce
požádal o bezplatné ustanovení zástupce z řad advokátů. Usnesením ze dne 30. 8. 2017, č. j. 42 C 243/2010-268, soud prvního stupně
žalobce vyzval, aby ve lhůtě deseti dnů odstranil nedostatek povinného
zastoupení, při tom jej poučil, že v případě neodstranění vytknutého nedostatku
Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013
Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má
právnické vzdělání. Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na
jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O
tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit
(odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení
zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví
mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů
(odst. 2). Podle § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat
účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry
účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění
práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem
78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka,
jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání,
proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu
prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání
proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda
jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti
onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud
dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž
odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti
účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí
odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014, nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů
zkoumal sám. Dovolací soud se přitom ztotožnil se závěry nižších soudů, že
žalobce nesplňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků,
neboť žalobce nedoložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Pro závěr o
zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí
ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě
zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na
zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i
nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá
podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční
a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS
480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům
dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016. Protože žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle
§ 138 odst. 1 o. s. ř., nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad
advokátů podle § 30 o. s. ř., aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení
ustanoven zástupce z řad advokátů. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek
povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v
rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s.
ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu