U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci
žalobce Z. B., zastoupeného Mgr. Robertem Valou, advokátem se sídlem ve Znojmě,
Fischerova 770/12, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti,
se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 908 408 Kč, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 163/2013, o dovolání žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2015, č. j. 14 Co 288/2015-201,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek
Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 16. 4. 2015, č. j. 27 C 163/2013-182, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 908 408 Kč
(výrok I) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů odvolacího řízení (výrok II). Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 408 408 Kč, která mu měla vzniknout v
důsledku vynaložených nákladů na právní zastoupení v trestním řízení, a
zadostiučinění ve výši 500 000 Kč za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout
v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce
trestního stíhání. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním,
které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7
zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Otázka, zda zastavení trestního stíhání pro jeho nepřiměřenou délku z důvodu
amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 představuje dostatečné
zadostiučinění za délkou trestního stíhání způsobenou nemajetkovou újmu, nemůže
založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se
odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu,
pokud uzavřel, že s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu se zastavení
trestního stíhání žalobce pro jeho nepřiměřenou délku z důvodu amnestie
prezidenta republiky jeví jako dostačující odškodnění jeho nemajetkové újmy
(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 785/2015). K argumentu žalobce, že nárok na zadostiučinění by naopak měl v případě, pokud
by obecný soud zastavil trestní stíhání na podkladě čl. 6 odst. 1 Úmluvy o
ochraně lidských práv a základních svobod, Nejvyšší soud dodává, že výše
uvedený závěr se uplatní i v případě, že je trestní stíhání z důvodu
nepřiměřené délky řízení zastaveno s poukazem na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
19. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1273/2014). Námitka žalobce, že ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o
odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo
nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992
Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, na jím
uplatněný nárok na náhradu škody nedopadá, nemůže založit přípustnost dovolání
podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od
řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu. Odvolací soud dospěl k závěru,
že uplatněný nárok žalobce na zaplacení náhrady škody je s odkazem na § 12
odst. 1 písm. b) OdpŠk nedůvodný, když trestní stíhání bylo zastaveno pouze z
důvodu účasti žalobce na amnestii prezidenta republiky (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, uveřejněné pod číslem
35/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 26. 1. 2005, sp. zn.
25 Cdo 1388/2004). Jelikož žalobce podal dovolání proti oběma výrokům odvolacího soudu, dovolací
soud konstatuje, že dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v
němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů,
neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení
proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 26. dubna 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu