30 Cdo 4996/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci
žalobce MUDr. E. Y. U., zastoupeného Janem Kalvodou, advokátem se sídlem v
Praze 6, Bělohorská 238/35, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro
zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží
42, o 288 325 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C
51/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.
6. 2014, č. j. 19 Co 198/2014 - 218, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil v
zamítavém výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení rozsudek
Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 6. března 2014, č.
j. 26 C 51/2009-191. Tím bylo rozhodnuto, že řízení o úroky z prodlení se
zastavuje (výrok I), žaloba o zaplacení částky 288 352 000 Kč se zamítá (výrok
II), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a
žalobce je povinen nahradit České republice náklady řízení ve výši 700 Kč
(výrok IV).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší
soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl.
II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále
jen „o. s. ř.“.
Rozsudek odvolacího soudu je založen na žalobcem zpochybňovaném závěru, že mezi
jeho vzetím do vazby a škodou vzniklou v důsledku neuskutečnění připravovaného
obchodu není dána příčinná souvislost.
Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a
vznikem škody – je zpravidla otázkou skutkovou, nikoli právní (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní
posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými
skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké
okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009).
V posuzované věci odvolací soud na základě výsledků provedeného dokazování
dospěl k závěru, že příčinnou neuzavření kupní smlouvy, jejíž realizace měla
společnosti Cromway Holdings Ltd. a potažmo žalobci, coby jejímu tichému
společníku, přinést očekávaný zisk, netkví v žalobcově trestním stíhání a vzetí
do vazby, nýbrž v okolnosti, že statutární orgán obchodní společnosti Cromway
Holdings Ltd., pan F. K., se nedostavil k podpisu kupní smlouvy do České
republiky.
Tím odvolací soud zjišťoval poměr příčiny a následku mezi právně relevantními
skutečnostmi. Dovodil-li pak na základě konkrétních skutkových zjištění
nedostatek příčinné souvislosti (vztahu mezi žalobcem konstruovanou škodnou
událostí a tvrzenými skutečnostmi o vzniku majetkové újmy), nejde o výsledek
aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž o výsledek hodnocení
provedených důkazů; nejedná se tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový.
Brojí-li žalobce proti tomuto závěru odvolacího soudu, uplatňuje tím
nezpůsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
K příčinné souvislosti mezi nedostavením se statutárního orgánu společnosti
Cromway Holdings Ltd. k podpisu kupní smlouvy a vznikem škody jako skutkové
otázce lze dále odkázat na usnesení Nejvyššího soudu vydaná ve skutkově
obdobných věcech žalobce – ze dne 24. října 2012, sp. zn. 28 Cdo 1029/2012,
proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze
dne 5. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 182/2013, ze dne 24. října 2012, sp. zn. 28
Cdo 2494/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením
Ústavního soudu ze dne 10. prosince 2013, sp. zn. II. ÚS 76/2013, a ze dne 9.
ledna 2013, sp. zn. 28 Cdo 1617/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla
odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 10. prosince 2013, sp. zn. II. ÚS
1146/2013 (v uvedených usneseních aplikoval Nejvyšší soud občanský soudní řád
účinný do 31. prosince 2012, jeho závěry jsou však použitelné i nyní při
aplikaci § 237 a § 241a odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.
ledna 2013).
Odvolací soud založil své rozhodnutí rovněž na závěru, že důvody obavy
jednatele společnosti Cromway Holdings Ltd. F. K. ze vstupu do České republiky
nelze považovat za relevantní. Tím odvolací soud vycházel ze skutkového
zjištění, že nedostavení se F. K. do České republiky nebylo zapříčiněno
(vynuceno) trestním stíháním žalobce. Námitky žalobce proti tomuto závěru
nemohou opět přípustnost dovolání založit, neboť jde o námitky skutkové, nikoli
právní.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud uzavřel, že příčinou vzniku škody bylo
nedostavení se jednatele společnosti Cromway Holdings Ltd. k podpisu smlouvy,
nikoliv nedostavení se zástupců druhé smluvní strany k podpisu smlouvy, nejsou
relevantní námitky žalobce, které na tomto závěru nemohou nic změnit, a které
se s právním posouzením věci odvolacím soudem míjejí (že je ztráta důvěry druhé
smluvní strany a reputační riziko podstatnou příčinou vzniku škody, že soudy
opomenuly tvrzená legitimní očekávání, že soudy nezohlednily všechny právně
relevantní skutečnosti – specifika vzájemných vztahů – přestože byly tvrzeny a
k jejich dokazování byly nabízeny důkazy).
Žalobce v dovolání pomíjí, že odvolací soud založil závěr o neexistenci
příčinné souvislosti na zcela jiné úvaze, než ve svém předchozím rozhodnutí ve
věci, které bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2012, sp.
zn. 28 Cdo 4887/2010. V tomto rozsudku dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v
souzené věci je nerozhodná skutečnost, že předběžné dohody uzavřené mezi
smluvními stranami před podpisem kupní smlouvy byly shledány neplatnými.
Nejvyšší soud rovněž uvedl, že bez dalšího neobstojí závěr, že příčinná
souvislost mezi vazbou žalobce a vzniklou škodou je vyloučena i proto, že
společnost Cromway Holdings Ltd nevyvíjela po vzetí žalobce do vazby žádné
další aktivity (tento závěr dle rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4887/2010 neobstojí
zejména proto, že žalobce byl výhradním zástupcem společnosti Cromway Holdings
Ltd v České republice). Nejvyšší soud konečně v rozsudku sp. zn. 28 Cdo
4887/2010 uvedl, že v obecné rovině je nesprávný rovněž závěr, podle kterého
samotný fakt spočívající v tom, že se zástupce společnosti nemůže dostavit k
podpisu smlouvy za několik miliard korun, nemůže být tou skutečností, pro
kterou následně není smlouva uzavřena. Žádný z těchto závěrů však nebyl
podkladem pro nyní napadený rozsudek odvolacího soudu, dovolací námitky žalobce
namítající opak proto nemohou přípustnost dovolání založit.
Žalobce dále namítá, že v řízení byl nedostatečně zjištěn skutkový stav, že
soudy některé důkazy bez vysvětlení opomněly a že soud prvního stupně neprovedl
navržený výslech svědka Ing. S., generálního ředitele Škoda, koncern Plzeň.
Kromě neprovedení výslechu Ing. S. však žalobce nekonkretizuje, v čem spatřuje
pochybení soudů při zjišťování skutkového stavu, které další důkazy soudy
pominuly a jejich neprovedení nezdůvodnily. Žalobce sám v dovolání uvádí, že
výslechem Ing. S. mělo být prokázáno, že Ing. Soudek po vzetí žalobce do vazby
okamžitě vyloučil veškerá další jednání o podpisu kupní smlouvy. Uvedená
skutečnost by však nemohla mít žádný vliv na závěr odvolacího soudu, že k
podpisu kupní smlouvy nedošlo už z toho důvodu, že se k podpisu nedostavil
jednatel Cromway Holdings Ltd. Ani tato námitka žalobce proto přípustnost
dovolání založit nemůže.
Vzhledem k výše uvedenému není dovolání žalobce přípustné.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 21. května 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu