Nejvyšší soud Usnesení občanské

30 Cdo 4996/2014

ze dne 2015-05-21
ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4996.2014.1

30 Cdo 4996/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla

Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci

žalobce MUDr. E. Y. U., zastoupeného Janem Kalvodou, advokátem se sídlem v

Praze 6, Bělohorská 238/35, proti žalované České republice – Ministerstvu

spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro

zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží

42, o 288 325 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C

51/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.

6. 2014, č. j. 19 Co 198/2014 - 218, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil v

zamítavém výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení rozsudek

Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 6. března 2014, č.

j. 26 C 51/2009-191. Tím bylo rozhodnuto, že řízení o úroky z prodlení se

zastavuje (výrok I), žaloba o zaplacení částky 288 352 000 Kč se zamítá (výrok

II), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a

žalobce je povinen nahradit České republice náklady řízení ve výši 700 Kč

(výrok IV).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší

soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského

soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl.

II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále

jen „o. s. ř.“.

Rozsudek odvolacího soudu je založen na žalobcem zpochybňovaném závěru, že mezi

jeho vzetím do vazby a škodou vzniklou v důsledku neuskutečnění připravovaného

obchodu není dána příčinná souvislost.

Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a

vznikem škody – je zpravidla otázkou skutkovou, nikoli právní (srov. rozsudek

Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní

posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými

skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké

okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek

Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009).

V posuzované věci odvolací soud na základě výsledků provedeného dokazování

dospěl k závěru, že příčinnou neuzavření kupní smlouvy, jejíž realizace měla

společnosti Cromway Holdings Ltd. a potažmo žalobci, coby jejímu tichému

společníku, přinést očekávaný zisk, netkví v žalobcově trestním stíhání a vzetí

do vazby, nýbrž v okolnosti, že statutární orgán obchodní společnosti Cromway

Holdings Ltd., pan F. K., se nedostavil k podpisu kupní smlouvy do České

republiky.

Tím odvolací soud zjišťoval poměr příčiny a následku mezi právně relevantními

skutečnostmi. Dovodil-li pak na základě konkrétních skutkových zjištění

nedostatek příčinné souvislosti (vztahu mezi žalobcem konstruovanou škodnou

událostí a tvrzenými skutečnostmi o vzniku majetkové újmy), nejde o výsledek

aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž o výsledek hodnocení

provedených důkazů; nejedná se tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový.

Brojí-li žalobce proti tomuto závěru odvolacího soudu, uplatňuje tím

nezpůsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

K příčinné souvislosti mezi nedostavením se statutárního orgánu společnosti

Cromway Holdings Ltd. k podpisu kupní smlouvy a vznikem škody jako skutkové

otázce lze dále odkázat na usnesení Nejvyššího soudu vydaná ve skutkově

obdobných věcech žalobce – ze dne 24. října 2012, sp. zn. 28 Cdo 1029/2012,

proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze

dne 5. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 182/2013, ze dne 24. října 2012, sp. zn. 28

Cdo 2494/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením

Ústavního soudu ze dne 10. prosince 2013, sp. zn. II. ÚS 76/2013, a ze dne 9.

ledna 2013, sp. zn. 28 Cdo 1617/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla

odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 10. prosince 2013, sp. zn. II. ÚS

1146/2013 (v uvedených usneseních aplikoval Nejvyšší soud občanský soudní řád

účinný do 31. prosince 2012, jeho závěry jsou však použitelné i nyní při

aplikaci § 237 a § 241a odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.

ledna 2013).

Odvolací soud založil své rozhodnutí rovněž na závěru, že důvody obavy

jednatele společnosti Cromway Holdings Ltd. F. K. ze vstupu do České republiky

nelze považovat za relevantní. Tím odvolací soud vycházel ze skutkového

zjištění, že nedostavení se F. K. do České republiky nebylo zapříčiněno

(vynuceno) trestním stíháním žalobce. Námitky žalobce proti tomuto závěru

nemohou opět přípustnost dovolání založit, neboť jde o námitky skutkové, nikoli

právní.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud uzavřel, že příčinou vzniku škody bylo

nedostavení se jednatele společnosti Cromway Holdings Ltd. k podpisu smlouvy,

nikoliv nedostavení se zástupců druhé smluvní strany k podpisu smlouvy, nejsou

relevantní námitky žalobce, které na tomto závěru nemohou nic změnit, a které

se s právním posouzením věci odvolacím soudem míjejí (že je ztráta důvěry druhé

smluvní strany a reputační riziko podstatnou příčinou vzniku škody, že soudy

opomenuly tvrzená legitimní očekávání, že soudy nezohlednily všechny právně

relevantní skutečnosti – specifika vzájemných vztahů – přestože byly tvrzeny a

k jejich dokazování byly nabízeny důkazy).

Žalobce v dovolání pomíjí, že odvolací soud založil závěr o neexistenci

příčinné souvislosti na zcela jiné úvaze, než ve svém předchozím rozhodnutí ve

věci, které bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2012, sp.

zn. 28 Cdo 4887/2010. V tomto rozsudku dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v

souzené věci je nerozhodná skutečnost, že předběžné dohody uzavřené mezi

smluvními stranami před podpisem kupní smlouvy byly shledány neplatnými.

Nejvyšší soud rovněž uvedl, že bez dalšího neobstojí závěr, že příčinná

souvislost mezi vazbou žalobce a vzniklou škodou je vyloučena i proto, že

společnost Cromway Holdings Ltd nevyvíjela po vzetí žalobce do vazby žádné

další aktivity (tento závěr dle rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4887/2010 neobstojí

zejména proto, že žalobce byl výhradním zástupcem společnosti Cromway Holdings

Ltd v České republice). Nejvyšší soud konečně v rozsudku sp. zn. 28 Cdo

4887/2010 uvedl, že v obecné rovině je nesprávný rovněž závěr, podle kterého

samotný fakt spočívající v tom, že se zástupce společnosti nemůže dostavit k

podpisu smlouvy za několik miliard korun, nemůže být tou skutečností, pro

kterou následně není smlouva uzavřena. Žádný z těchto závěrů však nebyl

podkladem pro nyní napadený rozsudek odvolacího soudu, dovolací námitky žalobce

namítající opak proto nemohou přípustnost dovolání založit.

Žalobce dále namítá, že v řízení byl nedostatečně zjištěn skutkový stav, že

soudy některé důkazy bez vysvětlení opomněly a že soud prvního stupně neprovedl

navržený výslech svědka Ing. S., generálního ředitele Škoda, koncern Plzeň.

Kromě neprovedení výslechu Ing. S. však žalobce nekonkretizuje, v čem spatřuje

pochybení soudů při zjišťování skutkového stavu, které další důkazy soudy

pominuly a jejich neprovedení nezdůvodnily. Žalobce sám v dovolání uvádí, že

výslechem Ing. S. mělo být prokázáno, že Ing. Soudek po vzetí žalobce do vazby

okamžitě vyloučil veškerá další jednání o podpisu kupní smlouvy. Uvedená

skutečnost by však nemohla mít žádný vliv na závěr odvolacího soudu, že k

podpisu kupní smlouvy nedošlo už z toho důvodu, že se k podpisu nedostavil

jednatel Cromway Holdings Ltd. Ani tato námitka žalobce proto přípustnost

dovolání založit nemůže.

Vzhledem k výše uvedenému není dovolání žalobce přípustné.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 21. května 2015

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu