30 Cdo 537/2022-615
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně H. Č., nar. XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Davidem Karabcem, advokátem se sídlem v Praze 8, Na Stráži 1306/5, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, za účasti vedlejších účastnic na straně žalované 1) České republiky – Ministerstva spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, a 2) Městské části Praha 8, se sídlem v Praze 8, Zenklova 35/1, o zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 264/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2021, č. j. 55 Co 222/2021-575, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná a vedlejší účastnice na její straně jsou povinny zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 422,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Davida Karabce.
Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 300 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem Městské části Praha 8 při výkonu funkce veřejné opatrovnice žalobkyně v době, kdy žalobkyně byla omezena ve způsobilosti k právním úkonům. Veřejná opatrovnice v roce 2011 rozhodla o koupi bytové jednotky č. XY v budově č. XY na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY žalobkyní, neprovedla však posouzení ceny ani nevyžádala znalecký posudek a žalobkyně zastoupená opatrovnicí tak byt koupila za částku 1 449 000 Kč, tj. za částku vyšší, než činila tržní cena daného bytu.
Tím vznikla žalobkyni škoda, jejíž náhradu požaduje. Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. 12. 2020, č. j. 15 C 264/2016-510, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 201 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 30. 8. 2014 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu v části požadující zaplacení částky 99 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), a dále uložil žalované a oběma vedlejším účastnicím na straně žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně částku 125 646,40 Kč s tím, že v rozsahu plnění jedné z nich zaniká povinnost plnění ostatních (výrok III).
Rovněž žalované a oběma vedlejším účastnicím na straně žalované uložil zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 7 částku 18 664 Kč, a to opět s tím, že v rozsahu plnění jedné z nich zaniká povinnost plnění ostatních (výrok IV). Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 14. 9. 2021, č. j. 55 Co 222/2021-575, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku pod bodem I o věci samé a ve výrocích pod body III a IV o nákladech řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žalovaná a vedlejší účastnice na její straně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 11 422 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v plném rozsahu včasně podaným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Otázka, zda je dána existence příčinné souvislosti mezi jednáním opatrovníka při uzavření kupní smlouvy nevýhodné pro opatrovance a opatrovanci tím vzniklou škodou, nebo zda je příčinou této škody rozhodnutí o schválení právního jednání za opatrovance soudem, která je otázkou právní, neboť se rozhoduje, mezi kterými okolnostmi má být poměr příčiny a následku zjišťován, přípustnost dovolání podle § 237 o.
s. ř. nezakládá. Odvolací soud se nijak neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, pokud shledal, že rozhodnutím soudu v opatrovnickém řízení nedošlo k přerušení příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním opatrovnice a škodou vzniklou opatrovankyni a že uvedené rozhodnutí soudu není výlučnou příčinou škody vzniklé opatrovankyni (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn.
30 Cdo 1729/2013, nebo ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 190/2013). Žalovaná napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu také ve výroku II o nákladech odvolacího řízení a ve výroku I, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výrocích pod body III a IV o nákladech řízení před soudem prvního stupně, podle § 237 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. S ohledem na výsledek dovolacího řízení jsou žalovaná a vedlejší účastnice na její straně povinny nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení (srov. § 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 část věty před středníkem a § 146 odst. 3 o.
s. ř.), jež sestávají z odměny advokáta v částce 9 140 Kč [§ 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrady hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrady v částce 1 982,40 Kč [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Pavel Simon předseda senátu