U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců
JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce
P. B., proti žalovanému Mgr. P. T., s místem pracoviště Okresní soud v
Pardubicích, Na Třísle 118, o ochranu osobnosti a zaplacení částky 1.500.000
Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 56/2015, o dovolání
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích
ze dne 30. září 2015, č.j. 27 Co 472/2015-64, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 22. května 2015, č.j. 22 Co 210/2015-42, potvrdil podle § 219 občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“) usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31. března 2015, č.j. 11 C 56/2015-34, kterým nebylo přiznáno žalobci osvobození od
soudních poplatků. Žalobce podal dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu. Při
podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a opakovaně požádal o
ustanovení zástupce z řad advokátů a osvobození od soudních poplatků. Poté Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 29. července 2015, č.j. 11 C
56/2012-52, vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil
zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti výše
uvedenému usnesení krajského soudu. Následně žalobce požádal dne 17. srpna 2015
o ustanovení zástupce z řad advokátů a opakovaně o osvobození od soudních
poplatků. Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 28. srpna 2015, č. j. 11 C
56/2015-56, zastavil řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků
a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Krajský soud
v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 30. září 2015, č.j. 27 Co 472/2015-64, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se
závěrem soudu prvního stupně, pokud zastavil řízení o žádosti žalobce o
osvobození od soudních poplatků, který je v souladu s názorem obsaženým v
usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 803/2011, podle něhož „v případě,
že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků
nedojde ke změně poměrů, soud řízení o dalším návrhu pro překážku věci
pravomocně rozhodnuté zastaví“. Žalobce podal další dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu. Při
podání dovolání nebyl žalobce zastoupen a opět požádal o ustanovení zástupce z
řad advokátů a o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. července 2016, č.j. 30 Cdo 5553/2015 - 72,
vyzval dovolatele aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby
jeho prostřednictvím podal do deseti dnů od doručení řádné dovolání. Usnesení
bylo dovolateli doručeno dne 2. září 2016, avšak výše uvedený nedostatek nebyl
do současné doby odstraněn. V podání doručeném soudu dne 7. září 2016 dovolatel
opět požádal o ustanovení zmocněnce z řad advokátů a poukazuje na to, že je bez
finančních prostředků. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze
znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014. Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být
dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného
ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání
[§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání
fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem.
Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou
dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak
bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §
104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit,
učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení
odstranit, řízení zastaví. Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li 1to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. Podle § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho
žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních
poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení
soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního
poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření
podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven
reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od
soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s
položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí
soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal
dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014,
publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného
dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního
stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku, je nadbytečné, aby bylo
rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací
řízení. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta jako zástupce pro
řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo
Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015). Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze
samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu
spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího
nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno.
O zřejmě bezúspěšné
uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s
přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný
prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé,
že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování
práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je
vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr
vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné
žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních
otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014). V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli
byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny
předpoklady, když dovolatel uplatňuje dovoláním proti usnesení odvolacího soudu
ze dne 30. září 2015, č.j. 27 Co 472/2015-64, zřejmě bezúspěšně právo (srov. §
138 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) za situace, kdy novému projednání
věci za nezměněných okolností brání překážka věci pravomocně rozhodnuté. Dovolací soud se tak ztotožnil s hodnocením soudy prvního a druhého stupně, že
v případě odvolatele jde zřejmě o svévolné či bezúspěšné uplatňování práva
(srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 2012, č.j. 28 Cdo
757/2012-327). Závěr soudů obou stupňů je proto nepochybně správný. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou naplněny předpoklady
ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy
dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem
vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.