U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce
Ing. M. Š., zastoupeného JUDr. Petrem Vašíčkem, advokátem se sídlem v Brně,
Útěchovská 47, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se
sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 1.905.000,- Kč, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 182/2013, o dovolání žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. července 2015, č. j. 25 Co
258/2015-73, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením
potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále již „soud prvního stupně“)
ze dne 29. května 2015, č. j. 10 C 182/2013-68, jímž soud žalobci nepřiznal
osvobození od soudního poplatku za dovolací řízení a zamítl jeho návrh, aby mu
byl pro dovolací řízení ustanoven zástupce.
Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce neosvědčil své
majetkové a osobní poměry, v důsledku čehož soud nemá ucelenou představu o jeho
finanční situaci.
K odvolání žalobce uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně shora označeným
usnesením potvrdil odvolací soud. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že pokud
žadatel nedoloží věrohodným způsobem své osobní, výdělkové a majetkové poměry,
jako se tomu stalo v této věci, soud další skutečnosti nezjišťuje, neboť
prokázání těchto poměrů je výlučně na žadateli. Žalobce v čestném prohlášení o
svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech uvedl, že je nezaměstnaný,
nemá žádný majetek, je evidován na Úřadu práce, neuvedl žádný zdroj příjmů ani
žádné závazky. Za této situace proto odvolací soud přisvědčil závěru soudu
prvního stupně, že žalobce neosvětlil, z jakých zdrojů uspokojuje své základní
životní potřeby, proč není zaměstnán, jaké důvody mu v tom brání apod.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce (dále též „dovolatel“) blanketním
dovoláním ze dne 11. srpna 2015, doručeným soudu prvního stupně dne 12. srpna
t. r. Dovolatel současně požádal, aby mu soud prvního stupně ustanovil advokáta
pro zastupování v dovolacím řízení.
Dovolatel byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. ledna 2016, č. j. 10 C
182/20013-83, vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení odstranil
nedostatek povinného zastoupení a zvolil si zástupcem advokáta a aby jeho
prostřednictvím podal řádné dovolání.
Na tuto výzvu reagoval dovolatel již prostřednictvím svého advokáta, který v
zastoupení dovolatele doplnil dovolání. V něm uplatnil dovolací důvod ve smyslu
§ 241a odst. 1 o. s. ř., přičemž předpoklad přípustnosti dovolání podle § 237
o. s. ř. dovolatel spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení
otázky (posouzení poměrů účastníka žádajícího přiznání osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů), při jejímž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel dále namítá, že podle ustálené praxe dovolacího soudu může žadatel o
osvobození od soudních poplatků skutečnosti rozhodné pro osvobození uvést přímo
ve svém návrhu. Pokud tak neučiní, soud jej k tomu vyzve, což se děje výzvou k
vyplnění tiskopisu „Potvrzení o majetkových a výdělkových poměrech.“ Právní
závěr, že soud zpravidla z tohoto prohlášení vychází, neboť je natolik
komplexní, že umožňuje vytvoření názoru o podmínkách osvobození od soudních
poplatků, vyplývá např. z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 24. srpna 2010, sp. zn. 1 As 23/2009, na které ustáleně odkazuje
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“). Z citovaného rozhodnutí konkrétně vyplývá, že „vyzývá-li soud k uvedení všech
těchto skutečností, nemůže tak činit z jiných důvodů, než že jsou všechny pro
jeho rozhodnutí podstatné. Soud také zpravidla z tohoto prohlášení vychází,
neboť je natolik komplexní, že umožňuje vytvoření názoru o podmínkách
osvobození od soudních poplatků. Doplnění údajů k výzvě soudu není vyloučeno
zejména tam, kde jsou údaje zjevně neúplné, např. v situaci, kdy podle
prohlášení nemá žadatel žádné prostředky ani majetek a není jasné, z čeho
uhrazuje své životní potřeby.“ Měl-li tudíž soud následně po obdržení
vyplněného potvrzení pochybnosti o úplnosti informací odůvodňujících nepříznivé
majetkové poměry dovolatele, měl jej (spolu s řádným poučením) vyzvat k tomu,
aby mu je dovolatel blíže specifikoval a prokázal (tedy aby mu dovolatel
doložil a prokázal, z jakých zdrojů uspokojuje své základní životní potřeby). Z obsahu procesního spisu podle dovolatele vyplývá, že dovolatel postupoval v
souladu se zákonem, kdy veškeré v tiskopisu předmětného potvrzení požadované
údaje, úplně a pravdivě vyplnil. Z uvedeného je nesporné, že nesprávně byla
posouzena otázka, byla-li žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodněna
(osvědčena) poměry účastníka, když:
a) soud zjevně nepovažoval informace poskytnuté prostřednictvím formuláře
potvrzení za natolik komplexní na to, aby podle nich mohl dojít k závěru, že
předpoklady pro přiznání osvobození byly naplněny, a
b) za této situace pak, když soud sám tyto informace za dostatečné nepovažoval,
nedostál soud povinnosti vyzvat dovolatele k doplnění dalších údajů, které
požadoval. Podle dovolatele správným posouzením věci by v daném případě bylo přiznání
osvobození od soudních poplatků, a to na základě řádně vyplněného potvrzení o
osobních, majetkových a výdělkových poměrech, které v daném případě poskytuje
komplexní informace o nepříznivých majetkových poměrech dovolatele, případně
doplněné k další výzvě soudu o další informace, které jsou pro rozhodnutí soudu
podstatné.
Tím, že oba soudy považovaly nepříznivé majetkové a osobní poměry dovolatele za
neosvědčené, posoudily nesprávně otázku naplnění předpokladů pro přiznání
osvobození nesprávně a odchýlily se tím od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, kterou nerespektovaly a tímto nesprávným právním posouzením
tak bylo dovolateli pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno
uplatňovat jeho právo u soudu. Nepříznivá majetková situace tudíž představuje
překážku přístupu k soudu, jak je vyloženo např. v usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 15. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněného ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 99/2013. Závěrem dovolatel navrhl,
aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu
prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání
žalobce není – jak bude rozvedeno níže – podle § 237 o. s. ř. přípustné. V posuzované věci odvolací soud při přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně,
který dovolateli nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh,
aby mu soud ustanovil zástupce pro dovolací řízení, vycházel ze zjištění, které
soud prvního stupně učinil z „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací
řízení proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 421/2014-55 ze dne
08. ledna 2015.“ V tomto potvrzení dovolatel body II. (příjmy z pracovního /
obdobného/ poměru), III. (příjmy z dohod o pracích konaných mimo pracovní
poměr), IV. (příjmy z podnikání a z jiné samostatně výdělečné činnosti), V. (příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení), VI. (další příjmy), VII (osobní
majetek), VIII. (výdělkové a majetkové poměry manžela žadatele), IX. (závazky),
proškrtl, přičemž bod X. (jiné okolnosti, které by mohly mít vliv na
osvobození /výdělkové možnosti žadatele, nepříznivý zdravotní stav, déle
trvající nemoc v rodině apod./) vyplnil následovně: „nezabývám se žádnou
podnikatelskou činností, příjem – 0,- Kč, úspory – 0,- Kč, není mi znám zdroj,
z něhož bych měl být schopen soudní poplatky a služby advokáta zaplatit, jsem v
evidenci úřadu práce /Úřad práce Jihlava/.)“
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost
zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může
tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Podle § 30 odst. 2 o. s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li
o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem
(notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce
z řad advokátů. Při úvaze o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků soud vychází z
žádosti a dokladů účastníka řízení, případně z dalších skutečností, jsou-li mu
známy. Důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních
poplatků nese účastník řízení. Toto řízení ovšem nemůže stát na náročném a
obsáhlém dokazování, neboť je předpokladem pro další postup, a proto musí být
rychlé. Skutečnosti rozhodné pro osvobození účastník může uvést přímo ve svém
návrhu; neučiní-li tak, soud jej k tomu vyzve. Zpravidla se tak děje výzvou k
vyplnění soudem zaslaného tiskopisu „Potvrzení o majetkových a výdělkových
poměrech“. V něm uvádí příjmy z pracovního či obdobného poměru, z prací
konaných mimo pracovní poměr, z podnikání, z hmotného a sociálního zabezpečení,
či z jiných zdrojů. Současně se předpokládá i uvedení osobního majetku větší
ceny, výdělkových poměrů manžela žadatele a jiných okolností, které by mohly
mít vliv na osvobození. Příjmy je pak nutno doložit potvrzením, u ostatních
skutečností žadatel prohlašuje, že poskytl pravdivé údaje. Vyzývá-li soud k
uvedení všech těchto skutečností, nemůže tak činit z jiných důvodů, než že jsou
všechny pro jeho rozhodnutí podstatné. Soud také zpravidla z tohoto prohlášení
vychází, neboť je natolik komplexní, že umožňuje vytvoření názoru o podmínkách
osvobození od soudních poplatků. Doplnění údajů k výzvě soudu není vyloučeno
zejména tam, kde jsou zjevně neúplné, např. v situaci, kdy podle prohlášení
nemá žadatel žádné prostředky ani majetek a není jasné, z čeho uhrazuje své
životní potřeby. Obsáhlé šetření je však v rámci této fáze řízení vyloučeno;
ostatně pozdější zjištění nepravdivosti prohlášení je řešitelné odnětím
osvobození (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 1 As 23/2009, které je veřejnosti přístupné na internetových
stránkách Nejvyššího správního soudu http://nssoud.cz). Při posuzování těchto
majetkových poměrů je přitom pochopitelně esenciální poměřovat rozsah aktiv i
pasiv a přihlížet ke všem (shora již vyloženým) právně významným okolnostem,
které spoluurčují (mohou, respektive zpravidla budou spoluurčovat) celkový
obraz poměrů osoby domáhající se přiznání osvobození od soudních poplatků
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo
2643/2013, které je veřejnosti přístupné na internetových stránkách Nejvyššího
soudu http://nsoud.cz).
Z obsahu dovolatelem vyplněného potvrzení se sice pro soud prvního stupně
(odvolací soud) podávalo procesně reagovat na dovolatelem uváděné informace, že
nemá vůbec žádné příjmy, ani úspory, případnou výzvou, aby dovolatel soudu
uvedl, z jakých příjmů tedy vlastně uspokojuje své základní životní potřeby,
případně z čeho hradí běžnou údržbu nemovitosti, v níž bydlí a podle veřejně
dostupných informací (údajů z katastru nemovitostí) má být jejím podílovým
spoluvlastníkem, případně aby se vyjádřil k údajům vyplývajícím z
živnostenského rejstříku, v němž k datu vydání dovoláním napadeného usnesení
procházel jako podnikající subjekt „Výroba, obchod a služby neuvedené v
přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, Obory činnosti: Zprostředkování obchodu
a služeb, Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a
posudků“ (který mimochodem od 16. února t. r. by měl mít přerušené provozování
živnosti), nicméně podstatná je také ta informace, kterou dovolatel stvrdil ve
svém dovolání, a to, že všechny výše uvedené údaje v onom potvrzení vyplnil
„úplně a pravdivě.“ Pak tedy lze přisvědčit odvolacímu soudu potud, že
dovolatel věrohodným způsobem nedoložil své poměry, neboť z povahy věci je
vyloučené, aby při nulovém příjmu či při absenci majetku mohl dovolatel
uspokojovat své životní potřeby. Poněvadž dovolatel ani v tomto dovolání nic nového o svých poměrech neuvedl,
pak je třeba přisvědčit odvolacímu soudu, že dovolatel věrohodným způsobem
neprokázal své majetkové poměry, které by umožňovaly učinit závěr o splnění
předpokladů pro jeho osvobození od soudních poplatků a odůvodňovaly ustanovení
advokáta jeho zástupcem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září
2015, sp. zn. 22 Cdo 4530/2014). Lze tedy uzavřít, že vyplní-li žadatel o přiznání osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce (z řad advokátů) prohlášení o svých
majetkových a výdělkových poměrech s tím, že nemá žádné příjmy, žádný majetek
ani závazky, přičemž i po výzvě soudu, aby uvedl, z čeho tedy vlastně
uspokojuje své životní potřeby, bude procesně nečinný, případně stvrdí-li
„správnost“ těchto jím vyplněných údajů v potvrzení, je třeba učinit závěr, že
žadatel věrohodným způsobem neprokázal své (celkové) poměry (neboť z nějakých
prostředků či z jiného materiálového zdroje žadatel musí uspokojovat své
životní potřeby, takže jsou zde pochybnosti o věrohodnosti jím uváděných
údajů). Protože s přihlédnutím k daným okolnostem odvolací soud (stejně jako soud
prvního stupně) v rámci odvolacího přezkumu správně vyhodnotil, že dovolatelem
poskytnuté informace, nezbytné pro posouzení jeho žádosti o soudní liberaci a o
ustanovení zástupce (z řad advokátů), který by jej zastupoval v dovolacím
řízení, jsou nevěrohodné, nelze uzavřít, že by napadené rozhodnutí v řešení
předmětné otázky verifikace celkových poměrů dovolatele pro výše uvedené
rozhodnutí mělo kolidovat s judikovanými závěry dovolacího soudu a míjet se
smyslem a účelem rozhodování v této materii. Dovolání žalobce tudíž nebylo shledáno přípustným a bylo proto podle § 243c
odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.