30 Cdo 630/2022-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Janem Kolbou v právní věci žalobce P. B., narozeného dne XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 3 646 000 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 16 C 5/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 16. 11. 2021, č. j. 54 Co 245/2021-39, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Brně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 1. 2021, č. j. 16 C 5/2021-5, odmítl návrh žalobce na zahájení řízení ze dne 4. 1. 2021 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě jako soud odvolací usnesením ze dne 2. 3. 2021, č. j. 54 Co 51/2021-12, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 4. 2021, č. j. 16 C 5/2021-19, byl žalobce vyzván k tomu, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal ve lhůtě do 15 dní od doručení tohoto usnesení řádné dovolání. Dovolatel byl poučen o tom, že nebude-li soudu prvního stupně ve stanovené lhůtě předložena plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, bude dovolací řízení zastaveno.
Na toto usnesení reagoval žalobce podáním ze dne 30. 4. 2021, v němž požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení z řad advokátů. O této žádosti rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 5. 2021, č. j. 16 C 5/2021-23, tak, že jí nevyhověl a žalobci zástupce pro dovolací řízení z řad advokátů neustanovil. Toto usnesení bylo po upřesnění znění jeho výroků potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 29. 6. 2021, č. j. 54 Co 143/2021-30.
Usnesením ze dne 11. 10. 2021, č. j. 16 C 5/2021-32, soud prvního stupně zastavil řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 2. 3. 2021, č. j. 54 Co 51/2021-12 (výrok I) a rozhodl
o náhradě nákladů řízení (výrok II). Toto usnesení bylo k odvolání žalobce potvrzeno výrokem I usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 16. 11. 2021, č. j. 54 Co 245/2021-39, přičemž výrokem II téhož usnesení bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce další (včasné) dovolání. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 1. 2022, č. j. 16 C 5/2021-44, byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč. Zároveň byl žalobce poučen, že nebude-li uložená povinnost ve stanovené lhůtě splněna, bude dovolací řízení zastaveno. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 25. 1. 2022, ten však na výzvu v něm obsaženou reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků ze dne 26.
1. 2022 (č. l. 45). Nejvyšší soud v tomto dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč. Protože žalobce nebyl od povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolací řízení osvobozen a ve stanovené lhůtě tento poplatek nezaplatil, ačkoliv byl k tomu řádně soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení odvolacího soudu podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
V daném případě nebylo podle dovolacího soudu nezbytné, aby bylo zvláštním usnesením rozhodováno o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků za další dovolání v řízení, v němž již byla – byť pouze předběžně – zodpovězena otázka, zda žalobce splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Na tuto otázku bylo odpovězeno tak, že podmínky pro osvobození žalobce od soudních poplatků nejsou dány, neboť se z jeho strany jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 11.
5. 2021, č. j. 16 C 5/2021-23, a na něj navazující usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 29. 6. 2021, č. j. 54 Co 143/2021-30). Na tomto závěru přitom nemohla změnit nic ani žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků ze dne 26. 1. 2022, neboť se v ní ve vztahu k posuzované otázce nic nového neuvádí. Navíc z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Kterak bylo konstatováno v mnoha předchozích rozhodnutích Nejvyššího soudu, žalobce takto dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v jím dalších zahajovaných řízeních, v žalobě, v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá.
Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.