USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce R. V., zastoupeného Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 99 087 Kč s příslušenstvím a 230 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 41/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2024, č. j. 54 Co 250/2024-104, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobce se žalobou podanou 26. 5. 2023 domáhal zaplacení částky 99 087 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení a částky 230 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání v souvislosti s trestním řízením vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 4/2019, ve kterém byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2020, sp. zn. 56 T 4/2019, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 3 To 60/2021, jímž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce a rozsudek Městského soudu v Praze tak nabyl právní moci dne 21. 4. 2022. Žalobce dne 30. 11. 2022 uplatnil svůj požadavek nejprve u žalované dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). K žalovanou uplatněné námitce promlčení žalobce dále uvedl, že má za to, že promlčecí lhůta by měla být počítána až od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, nikoliv od jeho vyhlášení.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 2. 2024, č. j. 19 C 41/2023-75, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 99 087 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 99 087 Kč od 22. 11. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 230 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 5. 2023 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem ve výši 15 % ročně z částky 99 087 Kč od 31. 5. 2023 do 21. 11. 2023 (výrok II), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 606,40 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Martina Vondrouše, advokáta (výrok III).
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku o věci samé (výrok II rozsudku soudu prvního stupně) jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 99 087 Kč od 31. 5. 2023 do 21. 11. 2023, jinak jej, tj. ohledně částky 230 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 5. 2023 do zaplacení, v tomto výroku potvrdil (výrok I), rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 17 755 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce (výrok II), a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).
4. K nároku na náhradu nemajetkové újmy soud prvního stupně uzavřel, že „v daném případě došlo k rozhodné skutečnosti, tj. k pravomocnému zproštění obžaloby žalobce na veřejném zasedání odvolacího soudu 21. 4. 2022, kterého se účastní obhájce žalobce. Nárok však byl žalobcem u žalované uplatněn až dne 30. 11. 2022, tj. po uplynutí 6 měsíční promlčecí doby. (…) Žalobce nárok uplatnil prostřednictvím shodného právního zástupce, který jej obhajoval v rámci trestního stíhání a ten, coby osoba práva znalá, měla dostatek času žalobce o zákonné promlčecí době poučit a zajistit, aby došlo k jeho včasnému uplatnění.“ Prvostupňový soud tak neshledal ani důvody, pro které by bylo uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy.
5. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že nárok na náhradu nemajetkové újmy je promlčen. Uvedl, že dle judikatury Nejvyššího soudu „poškozenému vzniká nemajetková újma již v době, kdy je proti němu vedeno trestní stíhání, nicméně počátek běhu promlčecí doby může být vázán až k okamžiku, kdy poškozený mohl nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy uplatnit u příslušného orgánu, a tak dovodil, že promlčecí doba začala plynout až dnem následujícím po právní moci zprošťujícího rozsudku.“ Pokud jde o žalobcem zmíněný rozpor vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, odvolací soud souhlasil se závěry soudu prvního stupně a uvedl, že „předně současný právní zástupce žalobce jej jako obhájce zastupoval i v trestním řízení a byl tak účasten jak řízení před Městským soudem v Praze, který vydal zprošťující rozsudek s podstatnými důvody, pro které soud shledal, že v žalobě označený skutek není trestným činem (§ 226 písm. b/ tr. řádu), tak vyhlášení rozsudku Vrchního soudu v Praze, který odvolání státního zástupce zamítl, tudíž potvrdil původní rozhodnutí prvostupňového soudu. (…) Nadto bylo odvolacím soudem zjištěno, že k písemnému vyhotovení rozsudku Vrchního soudu v Praze došlo dne 17. 5. 2022, a obhájce obžalovaného (žalobce) jej z datové schránky vyzvedl dne 2. 6. 2022. Od vyhlášení rozsudku odvolacího soudu a jeho doručení obhájci neuplynula nikterak dlouhá doba a poškozený tak měl dostatek času se s pravomocným rozsudkem, jenž v samotném odůvodnění má (na trestní poměry pouhých) 40 stran, seznámit v době, kdy do uplynutí předmětné promlčecí lhůty zbývala ještě doba delší než 4 měsíce“. Odvolací soud tak uzavřel, že v tomto případě nebylo možné shledat spravedlivým, aby se pro včasné uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání vyšlo až z okamžiku, kdy si obhájce žalobce z datové schránky vyzvedl písemné vyhotovení pravomocného rozsudku.
6. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasně podaným dovoláním. Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť není přípustné.
7. Uvádí-li žalobce s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, že odvolací soud měl námitku promlčení vznesenou ze strany žalované vyhodnotit jako rozpornou s dobrými mravy, tato výhrada nezakládá přípustnost dovolání, neboť odvolací soud se s touto námitkou vypořádal v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Podle ní šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění požadavku na náhradu škody způsobené nezákonným trestním stíháním podle ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk zásadně končí uplynutím šesti měsíců od data právní moci zproštění žalobce obžaloby (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, a ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1687/2013, stejně jako nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. I.ÚS 1532/16). I s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu dále dovolací soud dodává, že námitka promlčení vznesená žalovaným státem může být výjimečně hodnocena jako odporující dobrým mravům i v případě, že hlavním a přímým úmyslem státu při jejím uplatnění není žalobce poškodit, avšak jsou zde dány mimořádné a zvláštního zřetele hodné okolnosti, které na straně žalobce vytvořily závažnou překážku, která mu ve včasném uplatnění jeho nároku zabránila a pro kterou by závěr o promlčení uplatněného nároku byl nepřiměřeně tvrdý (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2224/2022). Za situace, kdy podle skutkových zjištění odvolacího soudu byl při vyhlášení zprošťujícího rozsudku přítomen i advokát žalobce a ke zproštění žalobce obžaloby došlo podle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, proto, že v obžalobě označený skutek vůbec není trestným činem, žalobce již v tomto okamžiku a ze samotného výroku (bez ohledu na to, co bylo obsahem ústního odůvodnění rozsudku) musel vědět o okolnostech, pro které trestní stíhání vůči němu bylo vedeno nezákonně. Rovněž není na místě přehlédnout postřeh odvolacího soudu, že od vyhlášení rozsudku odvolacího soudu do jeho doručení obhájci neuplynula nikterak dlouhá doba (vyhlášen dne 21. 4. 2022 a doručen obhájci dne 2. 6. 2022), a poškozený tak měl dostatek času se s písemným odůvodněním pravomocného rozsudku seznámit v době, kdy do uplynutí předmětné promlčecí lhůty zbývala ještě doba delší než 4 měsíce.
8. Uzavřel-li tedy odvolací soud, že v tomto případě nelze shledat spravedlivým, aby se pro včasné uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání vyšlo až z okamžiku, kdy došlo k doručení pravomocného rozsudku, je jeho úsudek v souladu se shora uvedenou rozhodovací praxí odvolacího soudu, jakož i s judikaturou Ústavního soudu, na kterou žalobce poukazuje. Žalobce měl dostatek času, aby svůj nárok uplatnil ve lhůtě stanovené v § 32 odst. 3 OdpŠk, a nebyl tedy zkrácen na svém právu žádat o finanční zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání ještě před uplynutím promlčecí lhůty. Námitka promlčení ze strany žalované tedy byla správně posouzena jako nikoliv nemravná.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 5. 2025
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu