30 Cdo 770/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci vyšetřovaného P. S., zastoupeného stálým opatrovníkem Obcí Komorní Lohotka, se sídlem v Komorní Lhotce č. 27, a opatrovníkem pro řízení JUDr. Břetislavem Puzoněm, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Tržní 23 a 24, o navrácení způsobilosti k právním úkonům, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 0 P 579/77, o dovolání vyšetřovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. května 2010, č.j. 14 Co 510/2009-144, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 19. srpna 2009 č.j. 0 P 579/77-116, výrokem I. zamítl návrh vyšetřovaného Petra Schmidta ze dne 24. 9. 2007 na navrácení způsobilosti k právním úkonům, výrokem II. soud upustil od doručení rozsudku vyšetřovanému, výrokem III. určil, že opatrovanci P. S. nepřísluší po dobu jednoho roku od právní moci rozsudku právo podat návrh na navrácení způsobilosti k právním úkonům, výroky IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů řízení placených státem.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. května 2010, č.j. 14 Co 510/2009-144, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a IV. podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil, výrokem II. změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že právo podat návrhy na navrácení způsobilosti k právním úkonům po dobu jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku se P. S. neodnímá, výroky III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se se skutkovým zjištěním provedeným soudem prvního stupně, ze kterého vyplynulo, že vyšetřovaný nadále není schopen činit jakékoliv právní úkony, aniž by si tímto samostatným jednání způsobil újmu, neboť jeho zdravotní stav jej zbavuje možnosti učinit si o skutečném dění reálný úsudek.
Jiný právní názor odvolací soud zaujal pouze k odejmutí práva vyšetřovaného podat ve lhůtě jednoho roku návrh na navrácení způsobilosti k právním úkonům, neboť nebyla splněna podmínka stanovená v ustanovení § 186 odst. 3 o.s.ř existence předchozího návrhu na navrácení způsobilosti k právním úkonům. Proti rozsudku (a to do všech jeho výroků) odvolacího soudu podal vyšetřovaný dne 26. července 2010 dovolání, doplněné podáním jeho zástupce ze dne 25. listopadu 2010. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
a podává je z důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) i b) o.s.ř., neboť se domnívá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukazuje především na to, že odvolací soud rozhodl, aniž by provedl revizní znalecký posudek. Dovolatel se cítí být v ústavu, kde v současné době žije, diskriminován, a přeje si žít – za pomoci své rodiny – mimo ústav a zařadit se do normálního života.
Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovolání nebylo podáno případné vyjádření. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř.
Odvolací soud se při posouzení věci nedostal do interpretačních potíží a posoudil ji konformně s ustálenou judikaturou soudů (analogicky srovnej např. usnesení ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. 30 Cdo 3187/2009, apod.).
Jestliže dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a pokud z dovolání vyplývá (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), že dovolatel fakticky akcentuje okolnosti odpovídající uplatnění především dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.
března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Pokud dovolání směřuje výslovně taky do výroku II.rozhodnutí, kterým bylo dovolateli plně vyhověno, není k podání takového dovolání subjektivně legitimován. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. b/ a c/ téhož zákona. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř, neboť dovolatel s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.