30 Cdo 899/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v
právní věci žalobců: a) Ak. arch. I. A., b) Ing. V. A., c) L. B., d) L. P., e)
J. R., f) J. S., g) J. Š., h) Ing. V. Š., ch) I. Z., i) M. Z., zastoupených
Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem v Táboře, Příběnická 1908, proti
žalovanému M. K., zastoupenému Mgr. Markem Plajnerem, advokátem se sídlem v
Praze 1, Na Příkopě 23, o neplatnost kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v
Klatovech pod sp. zn. 10 C 55/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 25. října 2012, č. j. 13 Co 564/2012-102, takto:
Dovolání se odmítá.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením
potvrdil usnesení Okresního soudu v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“)
ze dne 13. června 2012, č. j. 10 C 55/2011-72, a č. j. 10 C 55/2011-75, kterými
soud prvního stupně postupem dle § 92 odst. 1 o. s. ř. připustil, aby do řízení
na straně žalovaného jako další účastník přistoupil JUDr. M. Z. a na straně
žalobců přistoupila Obec P. (dále jen „obec“). Odvolací soud se ztotožnil se
soudem prvního stupně v závěru, že v daném případě byly splněny všechny
předpoklady pro vstup těchto dalších účastníků do řízení, když JUDr. M. Z., jak
vyplynulo z katastru nemovitostí, je vlastníkem předmětných nemovitostí, a Obec
P. se svým vstupem do řízení souhlasí a má na jeho výsledku zájem. Proti tomuto usnesení podal dovolání žalovaný, když namítal, že „odvolací soud
se v napadeném rozhodnutí vůbec nevypořádal s odvolacími námitkami, zejména pak
tím, že žalovaný namítal, že postup soudu prvního stupně je v rozporu se
zásadou hospodárnosti řízení, když v řízení dochází postupem žalobců, kteří
teprve v průběhu řízení neustále mění buďto okruh účastníků řízení nebo jeho
předmět, pouze k průtahům, které však, dle názoru žalovaného, nemohou ovlivnit
naprostou nedůvodnost žaloby“. Dále se domnívá, že mu měl být zaslán k
vyjádření návrh žalobců na přistoupení obce do řízení, a to i přesto, že jeho
stanovisko není ve smyslu ust. § 92 odst. 1 o. s. ř. relevantní. Konečně má za
to, že stanovisko zastupitelstva obce ve věci přistoupení do řízení na straně
žalobce není zcela relevantní, když zastupitelstvo obce není orgánem příslušným
k rozhodnutí, zda takový souhlas bude či nebude udělen. Navrhl, aby Nejvyšší
soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání, jež je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud
odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Z dispoziční zásady, jež ovládá zahájení sporného řízení, vyplývá, že
přistoupení dalšího účastníka může navrhnout pouze žalobce. Stanovisko
žalovaného k návrhu na přistoupení dalšího účastníka nemá právní význam, a
jde-li o přistoupení dalšího účastníka na straně žalované, nevyžaduje se
souhlas toho, kdo má do řízení přistoupit. Při rozhodování o přistoupení
dalšího účastníka do řízení podle § 92 odst. 1 o. s. ř. soudy především neřeší
otázku věcné legitimace tohoto účastníka (obdobně lze srovnat usnesení
Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. 25 Cdo 1767/2001, nebo
usnesení téhož soudu ze dne 16. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 903/2005). Otázka
věcné legitimace účastníka řízení (jak aktivní, tak i pasivní) je otázkou
hmotněprávní, kterou soud řeší až v konečném rozhodnutí ve věci, a důsledkem
případného nedostatku věcné legitimace je (po projednání věci) zamítnutí
žaloby. Soud však při rozhodování o návrhu podle ustanovení § 92 odst. 1 mimo
jiné posuzuje např. i to, zda navrhované přistoupení účastníka do řízení
odpovídá požadavku hospodárnosti řízení vyplývajícímu z ustanovení § 6 a § 100
odst. 1 o. s. ř.
Naplnění této zásady je představováno především splněním
povinnosti soudu postupovat v řízení po jeho zahájení tak, aby věc byla co
nejrychleji projednána a rozhodnuta. Požadavek procesní ekonomie se dotýká jak
postupu soudu, tak i účastníků řízení. Je ovšem nepochybné, že realizace tohoto
cíle nemůže jít na úkor požadavku zajištění ochrany práv, aby skutečnosti,
které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny. Odvolací soud (stejně tak i soud prvního stupně) zcela zřetelně při svém
rozhodování k uvedeným požadavkům správně přihlédl. O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.