30 Cdo 959/2023-116
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Viktorem Sedlákem v právní věci žalobce F. F., nar. XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 925 480 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 142/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2022, č. j. 11 Co 395/2022-110, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 11. 10. 2022, č. j. 18 C 142/2020-105, kterým tento soud zastavil řízení o žalobcově dovolání ze dne 14. 2. 2022 podanému proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2022, č. j. 11 Co 409/2021-47, a rozhodl o nákladech řízení (výrok I usnesení odvolacího soudu). Zároveň s tím odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, při jehož podání však nebyl zastoupen advokátem. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem, nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání. V souladu s § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.
Podle § 104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.). Povinné zastoupení je tedy zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze o dovolání meritorně rozhodnout.
Jak již bylo zmíněno, žalobce není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Poté, co o žalobcově požadavku na ustanovení zástupce z řad advokátů již bylo v tomto řízení pravomocně rozhodnuto, a to zamítavě (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. 2. 2021, č. j. 18 C 142/2020-27), soud prvního stupně v souvislosti s dovoláním podaným proti usnesení odvolacího soudu ze dne ze dne 7. 1. 2022, č. j. 11 Co 409/2021-47, žalobce vyzval svým usnesením ze dne 10.
3. 2022, č. j. 18 C 142/2020-52, k tomu, aby si tohoto zástupce do 15 dnů ode dne doručení zmíněného usnesení zvolil a jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání. Žalobce však v reakci na tuto výzvu svým podáním doručeným prvostupňovému soudu dne 4. 4. 2022 pouze znovu požádal, aby mu byl zástupce z řad advokátů ustanoven.
Tomuto jeho požadavku však rovněž nebylo vyhověno, jak patrno z usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. 4. 2022, č. j. 18 C 142/2020-74, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 3. 6. 2022, č. j. 11 Co 186/2022-80, jež nabylo právní moci dne 21. 6. 2022. Soud prvního stupně proto žalobce svým usnesením ze dne 1. 7. 2022, č. j. 18 C 142/2020-82, znovu vyzval k tomu, aby si tohoto zástupce zvolil a jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání, a to ve lhůtě do 21. 8. 2022. Žalobce však ani poté této výzvě nevyhověl, pročež soud prvního stupně v úvodu zmíněným usnesením ze dne 11.
10. 2022, č. j. 18 C 142/2020-105, ve spojení s nyní napadeným usnesením odvolacího soudu ze dne 25. 11. 2022, č. j. 11 Co 395/2022-110, dovolací řízení zastavil. Přestože žalobce v souvislosti s dovoláním, které podal proti naposledy zmíněnému usnesení odvolacího soudu, již nebyl soudem prvního stupně znovu vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů zvolil a aby jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený nedostatek nyní reagoval zastavením dovolacího řízení.
Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet neurčitě formulovaných žalob, v nichž po žalované České republice požaduje náhradu ať již majetkové nebo nemajetkové újmy, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících též četná dovolání. Výsledkem tohoto žalobcova dlouhodobého počínání je pak mj. i to, že si žalobce musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení vyzýván (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1365/2020, ze dne 13. 11. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3130/2020, ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1136/2020, jakož i ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1213/2021, ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1865/2021, ze dne 1. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2306/2021, a ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3613/2022). Ostatně i v tomto řízení, jak bylo popsáno výše, byl žalobce k tomu, aby si pro dovolací řízení zvolil zástupce z řad advokátů, již rovněž opakovaně bezúspěšně vyzván. Uvedený procesní postup dovolacího soudu je též aprobován Ústavním soudem, který ve svém usnesení ze dne 8.
8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu uvedl: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“
Ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které v řízeních zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti, kdy opakovaně podává převážně bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020). Dovolací soud tedy uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení žalobce nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání, a proto dovolací řízení podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 4. 2023
Mgr. Viktor Sedlák pověřený člen senátu