30 Cdo 964/2021-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Jana Kolby v právní věci
žalobce P. B., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Svobodou,
advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, proti žalované a) České
republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská
427/16, a žalované b) Městskému soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Spálená
6/2, o zaplacení 5 512 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn.
67 C 325/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
17. 12. 2020, č. j. 35 Co 406/2020-17, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce podal k soudu I. stupně dne 26. 10. 2020 žalobu o náhradu škody,
zadostiučinění, vzniklou zdravotní a psychickou újmu a 5 512 000 Kč.
Obvodní soud pro Prahu 9 vyslovil usnesením ze dne 5. 11. 2020, č. j. 67 C
325/2020-11, svou místní nepříslušnost (výrok I.) a současně rozhodl, že po
právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu
místně příslušnému (výrok II.).
Dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu bylo usnesení soudu I. stupně
potvrzeno. Odvolací soud vyšel při posouzení místně příslušného soudu dle §11
odst. 1 o. s. ř. z obsahu žaloby s tím, že žalobce se žalované částky domáhal
po České republice v důsledku postupu soudu, který označuje za zločinecký;
organizační složkou státu příslušnou jednat v této věci za stát je Ministerstvo
spravedlnosti, které žalobce sám i v žalobě na straně žalované označil a jehož
sídlo je v obvodu působnosti Obvodního soudu pro Prahu 2, který je dle § 85
odst. 5 o. s. ř. soudem místně příslušným. Odvolací soud proto potvrdil závěr
soudu I. stupně, který vyslovil svou místní nepříslušnost, neboť v posuzovaném
případě není Obvodní soud pro Prahu 9 ani soudem na výběr daným (§ 87 o. s.
ř.), ani soudem k řízení výlučně příslušným (§ 88 o. s. ř.).
Usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním. Jako
dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci.
Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že dovoláním napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která nebyla doposud
v praxi dovolacího soudu vyřešena, a to, zda je soud I. stupně oprávněn v
případě rozhodování o místní příslušnosti provést volbu místně příslušného
soudu namísto žalobce, a takto zvolenému soudu věc po právní moci usnesení
postoupit.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že
po právní moci rozhodnutí bude věc zaslána Obvodnímu soudu pro Prahu 9 jako
soudu místně příslušnému, nebo aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího
soudu v celém jeho rozsahu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl.
II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.".
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §
241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
Nejvyšší soud shledal dovolání nepřípustným a postupoval dle ustanovení § 241b
odst. 3 a § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejsou splněny podmínky
přípustnosti dovolání formulované v ustanovení § 237 o. s. ř.
Dovolací soud dospěl k závěru, že uvedená námitka dovolatele přípustnost
dovolání dle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť se nejedná o otázku doposud
dovolacím soudem neřešenou.
Dle § 85 odst. 5 o. s. ř. je obecným soudem státu okresní soud, v jehož obvodu
má sídlo organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu,
a nelze-li příslušný soud určit, soud, v jehož obvodu nastala skutečnost, která
zakládá uplatněné právo. Dle § 87 písm. b) o. s. ř. je vedle obecného soudu
žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a, k řízení příslušný také
soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy.
Otázkou místní příslušnosti soudu dané na výběr žalobci dle § 87 o. s. ř. se
dovolací soud opakovaně zabýval. Vždy přitom potvrdil ustálený závěr odborné
literatury, že volba mezi obecným (ve smyslu § 85 o. s. ř.) a na výběr daným
soudem (ve smyslu § 87 o. s. ř.) přísluší pouze žalobci (k tomu srov. Drápal,
L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2009, s. 567; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016,
sp. zn. 30 Cdo 1389/2016; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2018, sp. zn.
30 Cdo 4019/2017). Rozhodující pro závěr o úmyslu žalobce zvolit soud příslušný
podle § 87 o. s. ř. se usuzuje jednak z žalobních tvrzení žalobce, jednak z
toho, že žaloba byla podána právě u tohoto soudu (k tomu srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3946/2017). Jakmile je
žaloba doručena soudu, nemůže žalobce již provedenou volbu měnit, neboť tomu
brání zásada perpetuatio fori vyjádřená v § 11 odst. 1 o. s. ř.; právo volby
místně příslušného soudu je okamžikem zahájení řízení vyčerpáno (k tomu srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1389/2016).
Z tvrzení žalobce uvedených v žalobě nevyplývají žádné skutečnosti, jež by
zdůvodňovaly místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 9 a Obvodní soud pro
Prahu 9 při zkoumání podmínek řízení dle § 103 o. s. ř. nezjistil žádné
okolnosti, které by jeho místní příslušnost ve smyslu § 87 o. s. ř. (popř. ve
smyslu § 88 o. s. ř.) zakládaly. Obvodnímu soudu pro Prahu 9 proto nezbylo než
vyslovit svou místní nepříslušnost dle § 105 odst. 2 o. s. ř. Judikatura
Nejvyššího soudu je přitom ustálena v závěru, že vysloví-li soud podle § 105
odst. 2 o. s. ř., že není místně příslušný, není oprávněn postoupit věc po
právní moci usnesení soudu danému na výběr podle § 87 o. s. ř. (k tomu srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1389/2016).
Odvolací soud proto postupoval v souladu s právě uvedenou judikaturou
dovolacího soudu, když potvrdil závěr soudu I. stupně co do vyslovení místní
nepříslušnosti a postoupení věci obecnému soudu žalované jako soudu místně
příslušnému dle § 85 odst. 5 o. s. ř.
Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se vadami řízení
(srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
jako nepřípustné odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 9. 2021
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu