32 Cdo 1861/2012
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a
soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce
J. M., zastoupeného JUDr. Marií Hohenbergerovou, advokátkou se sídlem v Děčíně,
Čsl. armády 1146/36, proti žalované Salix trading s.r.o., se sídlem v Ústí nad
Labem, Brněnská 1/916, PSČ 400 01, identifikační číslo osoby 25024744,
zastoupené JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem se sídlem v Praze, Kořenského
1107/15, o zaplacení 126 786 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 184
208 Kč, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 134/2010, o
dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. února
2012, č. j. 1 Cmo 343/2011-141, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. února 2012, č. j. 1 Cmo
343/2011-141, ve výrocích II. a III., a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 22. června 2011, č. j. 19 Cm 134/2010-115, vyjma části prvního
bodu výroku, ve které bylo žalované uloženo zaplatit žalobci na smluvní pokutě
částku 41 840 Kč, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Podle obsahu spisu se žalobce domáhal podanou žalobou po žalované zaplacení
nedoplatku ceny díla a smluvní pokuty za prodlení s úhradou vyúčtované ceny
provedeného díla. Žalovaná založila obranu na argumentaci, že žalovaný nárok
zanikl účinným započtením vzájemné splatné pohledávky. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. června 2011, č. j. 19 Cm
134/2010-115, uložil žalované zaplatit žalobci 126 786 Kč s příslušenstvím a
dále smluvní pokutu za období od 13. července 2008 do 4. června 2010 ve výši
184 208 Kč (bod I. výroku). Rovněž rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). K odvolání žalované Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem zrušil na
základě částečného zpětvzetí žaloby rozsudek soudu prvního stupně v části
prvního bodu výroku, ve které bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 41 840 Kč,
a v tomto rozsahu zastavil řízení (výrok I.). Dále ho potvrdil v části prvního
bodu výroku, ve které bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 126 786 Kč s
příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 146 941 Kč (výrok II.), a rozhodl o
nákladech mezi účastníky za řízení před soudy obou stupňů (výrok III.). Odvolací soud uvedl, že při přezkoumání napadeného rozsudku vyšel ze skutkového
stavu zjištěného soudem prvního stupně, který nedoznal změn ani po opakování
dokazování předmětnou smlouvou o dílo, zápisy o předání stavby, fakturou
žalované, jakož i dalšími listinami specifikovanými v odůvodnění rozhodnutí. Rekapituloval, že smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne 18. října 2007,
obsahuje nejen obě podstatné náležitosti (vymezení předmětu díla a dohodu o
ceně) smlouvy o dílo podle § 536 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), ale též prvky smlouvy mandátní podle jeho § 566, bylo-li podle jejího
článku 4.2. jejím předmětem též zajištění stavebního povolení a povolení k
užívání. V jejím článku 9.2. byla pro případ prodlení objednatele s úhradou
faktury dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,05 % z ceny předmětu plnění za každý
den prodlení. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který posoudil „Závaznou
dohodu o dokončení prací na lokalitě R.“ ze dne 2. června 2008 pro rozpor se
zákonem (spočívající v tom, že sjednaný termín dokončení předcházel vydání
stavebního povolení) jako absolutně neplatnou podle § 39 občanského zákoníku
(dále též jen „obč. zák.“), ji odvolací soud považuje za dostatečně určitý a
platný právní úkon, jímž došlo k písemné dohodě o změně smlouvy. Vysvětlil, že
kolize některých ustanovení závazné dohody s imperativními normami
veřejnoprávních předpisů nezpůsobuje absolutní neplatnost právního úkonu, má
však dopad do obsahu práv a povinností založených smlouvou. Odvolací soud se dále zabýval otázkou provedení díla. Vzhledem k tomu, že se
účastníci ve smlouvě nedohodli na možnosti částečného či dílčího plnění, vyšel
z ustanovení § 554 odst. 1 obch. zák. a uvedl, že k řádnému ukončení díla (v
celém dohodnutém předmětu) a jeho předání žalované došlo až dne 11. listopadu
2008, což potvrzuje příslušný předávací protokol. V otázce vzniku nároku na
zaplacení ceny díla odvolací soud vyšel ze závazné dohody ze dne 2.
června
2008, kterou došlo ke změně platebních podmínek a podle níž „Pokud bude plnění
této dohody – smlouvy, dle projektové dokumentace splněno, bude firmě M. vyplacena nabídnutá částka a to do 10 dnů od datumu fakturace, minus 10 %,
které budou vyplaceny do tří dnů po skončení úspěšné kolaudace.“ Jestliže byl
kolaudační souhlas ke stavbě vodního díla „dešťová kanalizace“ a „užitkový
vodovod“ vydán dne 26. listopadu 2008, nelze podle odvolacího soudu proti
splatnosti práva na doplatek ceny díla, k jehož úhradě byla žalovaná vyzvána
fakturou, nic namítat. Podle odvolacího soudu výše nedoplatku dohodnuté ceny
díla, účtovaného uvedenou fakturou, rovněž zohledňuje skutečnost, že v části
bazénu a přípojek dešťové kanalizace žalobce dílo v důsledku jednostranného
omezení předmětu plnění ze strany žalované nedokončil. Při posuzování obrany žalované ve formě jednostranného zápočtu vzájemné
pohledávky na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalobce s provedením díla
vyšel odvolací soud ze zjištění, že doba provedení celého díla byla v závazné
dohodě ze dne 2. června 2008 sjednaná do 26. června 2008, přičemž splnění této
povinnosti bylo zajištěno smluvní pokutou ve výši 2 000 Kč za každý den
prodlení žalobce s dokončením díla. Odvolací soud se dále zabýval otázkou
zákonných předpokladů z hlediska veřejného práva pro provedení dohodnutého
díla. Podle jeho zjištění jde o povolení k odvádění dešťových vod a dále
zejména o stavební povolení na dešťovou kanalizaci a užitkový vodovod, která
byla příslušným úřadem vydána (v jediném správním rozhodnutí) dne 7. října 2008
a nabyla právní moci dne 6. listopadu 2008. Odvolací soud dovodil, že v situaci, kdy případné provedení díla žalobcem před
právní mocí vydaného rozhodnutí naplňuje skutkovou podstatu správního deliktu,
nemůže vést porušení povinnosti žalobce provést dílo v dohodnutém termínu do
26. června 2008 ke vzniku jeho soukromoprávní odpovědnosti za prodlení podle §
365 obch. zák. Podle odvolacího soudu nelze v takovém případě uvažovat o
zákonném plnění smluvní povinnosti. Pokud by žalobce své smluvní povinnosti
dostál, znamenalo by to současně porušení zákonných povinností kogentního
charakteru stanovených veřejnoprávními předpisy a protiprávní jednání
naplňující znaky skutkové podstaty správního deliktu, včetně příslušných
odpovědnostních následků. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobce se
mohl dostat do prodlení s provedením díla až po odpadnutí překážky, resp. po
splnění veřejnoprávní podmínky pro provedení díla, tj. v době od 7. listopadu
2008 do 11. listopadu 2008. Vzhledem k tomu, že pro tuto dobu prodlení žalovaná
vzájemnou pohledávku na zaplacení smluvní pokuty nezapočetla, posoudil její
obranu jako nedůvodnou, když právo žalované na zaplacení smluvní pokuty ve výši
266 000 Kč v důsledku prodlení žalobce s provedením díla za dobu od 27. června
2008 do 6. listopadu 2008 nevzniklo. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu druhého a třetího výroku napadla žalovaná
dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a
odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s.
ř.“), z důvodu
nesprávného právního posouzení věci. Dovolatelka brojí proti právnímu závěru
odvolacího soudu, že žalobce se ocitl v prodlení s předáním díla, za něž ho lze
sankcionovat sjednanou smluvní pokutou až poté, co je obstaráno stavební
povolení. V řešení této otázky spatřuje napadené rozhodnutí zásadně právně
významným. Rovněž se domnívá, že odvolací soud nedostál své poučovací
povinnosti. Dovolatelka oponuje odvolacímu soudu, posoudil-li, že smlouva uzavřená mezi
účastníky zahrnuje i smlouvu mandátní, jejímž předmětem bylo zajištění
stavebního povolení a povolení k užívání předmětného díla. Tvrdí, že zajištění
stavebního povolení není obchodní záležitostí ve smyslu § 566 obch. zák.,
přičemž nic nebrání tomu, aby i tato činnost byla považována za součást díla, k
jehož zhotovení byla smlouva uzavřena. Podle dovolatelky odvolací soud správně zjistil, že mezi účastníky nebylo
dohodnuto částečné předání díla a že k předání celého díla došlo až dne 11. listopadu 2008. Upozorňuje, že jde o zásadní změnu oproti zjištěním soudu
prvního stupně, který se ve svém rozhodnutí o tomto dni v žádné souvislosti
nezmiňuje. Dovolatelka tak rozporuje procesní tvrzení odvolacího soudu, že soud
prvního stupně zjistil řádně a úplně skutkový stav věci, který nedoznal změn v
odvolacím řízení, a že se od skutkových zjištění soudu prvního stupně, která
převzal za svá, při rozhodování neodchýlil. Dovolatelka soudům obou stupňů vytýká, že se nijak nevypořádaly s její
námitkou, že součástí předmětu plnění, pro jehož provedení a předání byl v
závazné dohodě stanoven termín na 26. červen 2008, bylo nejen samotné stavební
provedení vodního díla (dešťové kanalizace a užitkového vodovodu), ale také
zajištění veškeré dokumentace s tím spojené a to včetně stavebního povolení (a
kolaudačního souhlasu, od něhož bylo posléze v závazné dohodě v důsledku
prodlení žalobce upuštěno). Prodlení žalobce se proto podle dovolatelky týkalo
nejen stavebních prací, ale také zajištění administrativních povinností
stavebníka. Vysvětluje, že při vědomí svých povinností, které jí jako
stavebníkovi ukládají veřejnoprávní předpisy, byl součástí předmětu plnění i
závazek žalobce, aby příslušná povolení obstaral. Dovolatelka popírá, že by předmětná smlouva o dílo a v ní sjednaná lhůta pro
předání konečného díla byla v rozporu s kogentními veřejnoprávními normami. Zdůrazňuje, že její počínání v žádném případě nesměřovalo k tomu, aby žalobce
porušil veřejnoprávní předpisy a stavěl bez stavebního povolení a sama se tak
stala vlastníkem díla, které by nemohla právně užívat. Proto smluvně zajistila,
že součástí díla měla být potřebná veškerá veřejnoprávní dokumentace. Pokud
tedy žalobce včas nevyřídil stavební povolení tak, aby samotné vodní dílo stihl
zhotovit v dohodnutém termínu, měl by být odpovědný za své jednání, kterým se
dostal do prodlení s předáním díla, a to včetně sjednané smluvní pokuty, a to
již ve stádiu, kdy neobstaral v daném termínu stavební povolení.
Dovolatelka
tvrdí, že žalobce byl již v prodlení s obstaráním samotného stavebního povolení
a v důsledku jeho absence byl i v prodlení se stavebním provedením díla. Skutečnost, že žalobce prováděl dílo bez stavebního povolení, nemůže jít podle
názoru dovolatelky k její tíži, navíc v situaci, kdy do prodlení s jeho
zajištěním se dostal svým nedbalým jednáním, které popisuje. Byla-li smlouva
uzavřena dne 18. října 2007 a žalobce požádal o vydání stavebního povolení až
dne 14. dubna 2008, nelze dle jejího mínění hovořit o dbalém a včasném plnění
povinností, měl-li jí podle smlouvy dokončené dílo předat již 25. dubna 2008, a
to včetně příslušného kolaudačního souhlasu. Dovolatelka poukazuje i na to, že
ji žalobce uvedl v omyl, že je vše z pohledu veřejnoprávních předpisů v
pořádku, jestliže zahájil stavbu, aniž měl stavební povolení, a opětovně tím,
že při přetrvávající absenci stavebního povolení souhlasil s dodatečným
termínem pro předání díla dne 26. června 2008. Přitom si musel být vědom, že
stavební povolení nemohlo být vyřízeno ani v této dodatečné lhůtě, neboť
příslušným úřadům nepředložil veškeré potřebné dokumenty. Dovolatelka namítá,
že neexistuje žádný právní předpis, který by zakazoval sjednat termín pro
obstarání stavebního povolení a nedodržení stanovené lhůty sankcionovat, ačkoli
právě k takovému závěru dospěl odvolací soud, uzavřel-li, že žalobce se dostal
do prodlení s předáním díla až poté, co bylo obstaráno stavební povolení. Dovodil-li odvolací soud na základě závěru, že v situaci, kdy případné
provádění díla před právní mocí stavebního povolení naplňuje skutkovou podstatu
správního deliktu, nemůže vést porušení povinnosti žalobce provést dílo ve
sjednaném termínu do 26. června 2008 ke vzniku jeho soukromoprávní odpovědnosti
za prodlení, dovolatelka poukazuje na to, že smluvní vztah mezi účastníky
nevyžadoval, aby žalobce jednal protiprávně, tj. v rozporu s kogentní
veřejnoprávní normou a toto ani nesankcionovala. Uvádí, že předmětná smluvní
pokuta byla sjednána pouze za prodlení s předáním díla, a to i za dílčí
prodlení s obstaráním stavebního povolení. Dovolatelka dále popisuje, jaké
negativní důsledky by mohlo mít rozhodnutí odvolacího soudu v praxi, v níž je
zcela běžné, že stavební firmy jsou při zadání stavebního díla pověřovány i
tzv. inženýrskou činností, která zahrnuje i vyřízení stavebního povolení.
Dovolatelka spatřuje napadené rozhodnutí zásadně právně významným i v řešení
otázky veřejnoprávní podmínky pro uskutečnění plnění zhotovitele stavebního
provedení díla vůči podmínkám soukromoprávních úkonů, jak jsou regulovány v §
36 obč. zák. Tvrdí, že obstaral-li žalobce stavební povolení až po fyzickém
provedení díla, zmařil svým jednáním v přinejmenším eventuálním úmyslu
podmínku, jejíž nesplnění mu je na prospěch. Zhotovení díla by se proto mělo
stát podle dovolatelky nepodmíněným, což znamená, že veřejnoprávní podmínka
zjištěná odvolacím soudem se neuplatní. V závěru dovolání dovolatelka vytýká napadenému rozhodnutí i porušení zásady
předvídatelnosti, jestliže v situaci, kdy odvolací soud dospěl k odlišnému
právnímu posouzení věci, nedostál ve vztahu k ní své poučovací povinnosti dle §
118a odst. 2 o. s. ř. Rovněž poukazuje na porušení zásady dvojinstančnosti
řízení, jestliže ji odvolací soud neseznámil s odlišným právním názorem, který
ve věci na rozdíl od soudu prvního stupně zaujal, a neumožnil jí se k němu
vyjádřit. Rozhodnutí označuje i za překvapivé a nepřezkoumatelné, neboť
překračuje rámec legitimního očekávání účastníků a nijak se nevypořádává s
argumentací dovolatelky, pokud jde o souvislost prodlení žalobce s faktickým
zhotovením stavebního díla a prodlení žalobce s jeho smluvní povinností
zajistit stavební povolení, jakož i podřazenost tohoto prodlení sjednaným
sankčním povinnostem. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v
napadeném rozsahu a věc mu vrátil se závazným právním názorem k dalšímu řízení. Ve vyjádření k dovolání se žalobce s právním posouzením věci odvolacího soudu
ztotožňuje. Žalobce oponuje dovolatelce, vytýká-li soudům obou stupňů, že se
nevypořádaly s její námitkou, že součástí jeho závazku bylo i zajištění
příslušné dokumentace (včetně stavebního povolení), přičemž již její nedodání
mělo vést k jeho prodlení. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že mezi účastníky
nebylo dohodnuto částečné předání díla, a proto byl žalobce povinen předat
kromě předmětných staveb i příslušnou dokumentaci, vyplývá z toho podle
žalobce, že nemohl splnit celý svůj závazek, pokud nedisponoval příslušným
pravomocným stavebním povolením. Žalobce navrhuje dovolání odmítnout, příp. zamítnout s tím, že mu dovolací soud přizná náhradu nákladů dovolacího řízení. Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací
řízení – v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení
zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád
ve znění účinném do 31. prosince 2012. Dovolací soud shledává napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3
o. s. ř. zásadně právně významným [a potud má dovolání za přípustné podle § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř.] v otázce prodlení žalobce s provedením díla, kterou
v rámci procesní obrany žalované odvolací soud řešil v rozporu s judikaturou
Nejvyššího soudu.
Z obsahu dovolání se podává, že ostatní hmotněprávní a
procesní námitky, jimiž dovolatelka v obsáhlém dovolání vytýkala odvolacímu
soudu nedostatky týkající se skutkového stavu a procesní pochybení, nesplňují
předpoklady pro vymezení otázek zásadního právního významu ve smyslu § 237
odst. 3 o. s. ř. Podle ustanovení § 365 obch. zák. dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně
a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby,
kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže
plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. Při posuzování procesní obrany žalované se odvolací soud ve svém závěru o tom,
že rozpor mezi plněním smluvní povinnosti a veřejnoprávním předpisem vylučuje
existenci prodlení se splněním takové povinnosti, dopustil dvojího pochybení. Jednak přehlédl (nevzal v úvahu) smluvní závazek žalobce (zhotovitele) zajistit
stavební povolení, který žalobce převzal v předmětné smlouvě o dílo, ale
zejména, pokud nedospěl k úsudku o právní nemožnosti plnění (srov. § 352 odst. 2 obch. zák.), vyloučil prodlení zhotovitele se splněním povinnosti provést
dílo z důvodu, který shora citované ustanovení § 365 obch. zák. o prodlení
dlužníka, jež má kogentní charakter (srov. § 263 odst. 1 obch. zák.), nezná
(srov. shodně právní závěry v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 29. června
2010, sp. zn. 23 Cdo 808/2009, a ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 32 Cdo
2326/2009, jež jsou veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz). Prodlení dlužníka
nastává objektivně, jestliže nesplní svůj závazek jak včas, tak řádně. Jeho
prodlení nenastává jen v případě, že nemohl splnit svůj závazek v důsledku
prodlení věřitele. Pokud tedy plnění znemožňují jiné okolnosti, dostává se
dlužník do prodlení bez ohledu na to, zda tyto okolnosti vznikly nebo nevznikly
na jeho straně, zda jim mohl nebo nemohl předejít nebo je ovlivnit (srov. shodně Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck., 2010, 1025 s.). Z uvedeného nepochybně vyplývá, že trvá-li smluvní povinnost k plnění a nesplní-
li ji dlužník řádně a včas, může jeho prodlení vyloučit pouze prodlení
věřitele, a nikoli jiná okolnost. Dospěl-li proto odvolací soud při posuzování
procesní obrany žalované k závěru, že žalobce se dostal do prodlení až poté,
kdy nabylo předmětné stavební povolení, k jehož zajištění se ve smlouvě o dílo
zavázal, právní moci, právně pochybil a dovolací důvod nesprávného právního
posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn
právem. Za situace, kdy Nejvyšší soud neshledal, že by řízení trpělo jinými vadami
řízení, k nimž přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti
(srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci
samé (včetně závislého výroku o nákladech za řízení před soudy obou stupňů)
zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s.
ř.); jelikož důvody, pro
které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozsudek
soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i jej ve vyhovujícím výroku
ve věci samé (vyjma té jeho části, v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci
na smluvní pokutě částku 41 840 Kč) a v souvisejícím výroku o nákladech řízení
a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 3 o. s. ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně)
závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2013
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu