32 Cdo 2326/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v
právní věci žalobce T. S., zastoupeného JUDr. Janem Menšem, advokátem, se
sídlem v Děčíně I, Masarykovo nám. 2/2, PSČ 405 02, proti žalované Regionální
stavební s. r. o., se sídlem v Praze 5-Smíchově, Ostrovského 253/3, PSČ 150 00,
identifikační číslo osoby 44 56 52 08, zastoupené JUDr. Miroslavem Dongresem,
advokátem, se sídlem v Jablonci nad Nisou, 28. října 2073/31, PSČ 466 01, o
zaplacení částky 720.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí
nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 37 Cm 143/2005, o dovolání žalované
proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. února 2009, č. j. 1 Cmo
212/2008-120, takto:
I. Dovolání proti výrokům III. a IV. rozsudku ze dne 17. února 2009, č.
j. 1 Cmo 212/2008-120, jimiž Vrchní soud v Praze rozhodl o nákladech řízení, se
odmítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 14. března
2008, č. j. 37 Cm 143/2005-97, zamítl žalobu o zaplacení částky 720.000,- Kč s
2,5% úrokem z prodlení z částky 376.000,- Kč od 17. července 2003 do
zaplacení a s 2% úrokem z prodlení z částky 344.000,- Kč od
16. února 2004 do zaplacení (výrok I.) a žalobce zavázal k náhradě nákladů
řízení žalované (výrok II.). Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem změnil
rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., co do zamítnutí žaloby o
zaplacení částky 310.000,- Kč s příslušenstvím tak, že žalované uložil zaplatit
žalobci částku 310.000,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 17. července 2003 do
zaplacení (první výrok), ve zbývající části, tj. co do zamítnutí žaloby o
zaplacení částky 66.000,- Kč s příslušenstvím a o zaplacení částky 344.000,- Kč
s příslušenstvím, výrok I. potvrdil (druhý výrok), dále jej změnil ve výroku
II. o nákladech řízení (třetí výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení
(čtvrtý výrok). Odvolací soud po částečném opakování dokazování vyšel z toho, že účastníci
uzavřeli smlouvu o dílo č. RD-07/2002 (dále jen „smlouva o dílo“ nebo
„smlouva“), v níž se žalobce jako zhotovitel zavázal provést pro žalovanou jako
objednatele dílo - kompletní dodávku materiálu a montážních prací při realizaci
„ÚT a ZTI“ pro dva rodinné domy specifikované ve smlouvě. Termíny dokončení
díla byly podmíněny splněním dohodnutých termínů předání staveniště žalovanou. V článku 2.1 smlouvy bylo dohodnuto, že termín zhotovení díla se prodlužuje o
prodlení s předáním staveniště zaviněné objednatelem. Podle článku 6.2 smlouvy
se zhotovitel zavázal vést stavební deník o průběhu prací a v článku 10.5 bylo
dohodnuto, že prostoje zaviněné objednatelem, které přeruší práce zhotovitele
nebo zabrání zhotoviteli pokračovat v díle, jsou nezapočitatelné do prodlení s
plněním díla a o tuto dobu se adekvátně prodlužuje termín dokončení díla,
přičemž důvody takového přerušení prací musí být přesně specifikovány,
odsouhlaseny a zapsány ve stavebním deníku. Smlouva obsahovala v článku 13.1 i
závazek zhotovitele zaplatit objednateli za každý den nedodržení termínu plnění
smluvní pokutu ve výši 10.000,- Kč. Jelikož nárok žalobce na úhradu doplatku
ceny díla žalovaná nezpochybňovala, odvolací soud se zabýval otázkou vzniku
práva žalované na smluvní pokutu za dobu prodlení s předáním díla od 6. dubna
2003 do 16. června 2003, kterou vyúčtovala ve výši 720.000,- Kč podle článku
13.1 smlouvy a započetla proti pohledávce žalobce. Prodlení žalobce odvolací soud posoudil podle ustanovení § 365 obchodního
zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Uvedl, že v tomto kogentním ustanovení je
zakotvena objektivní odpovědnost věřitele za prodlení, které není vázáno na
„zavinění“, jak si účastníci dohodli ve smlouvě. Ze stavebního deníku vedeného
mezi žalovanou a investorem stavby vyplývá, že až 31.
března 2003 proběhla
montáž dřevěných roštů, byť podle článku 2.1 smlouvy se objednatel zavázal
předat staveniště pro konečnou fázi prací na „RD Horská“ (spočívající v
provedení podlahového vytápění) do 28. února 2003. Bez provedení montáže
dřevěných roštů, na kterou provedení podlahového vytápění navazovalo, nemohl
žalobce splnit svou povinnost dokončit dílo v dohodnutém termínu do 5. dubna
2003 a nedostal se tak do prodlení s dokončením díla nejméně po dobu 31 dnů z
důvodu prodlení žalované s předáním staveniště (od 28. února do 31. března
2003). Proto žalované právo na smluvní pokutu za 31 dnů prodlení ve výši
310.000,- Kč, kterou započetla oproti pohledávce žalobce na úhradu ceny díla,
nevzniklo a žaloba je co do této částky důvodná. Ve zbývající části, tj. co do
zamítnutí žaloby o zaplacení částky 410.000,- Kč s příslušenstvím považoval
rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do
přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b)
a odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka namítá, že prodlení žalobce s dokončením díla bylo dostatečně
prokázáno smlouvou o dílo a předávacím protokolem, naopak žalobce neprokázal,
že v prodlení nebyl. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, podle něhož je v
ustanovení § 365 obch. zák. zakotvena objektivní odpovědnost věřitele za
prodlení. Účastníci si dohodli v rámci smluvní volnosti, že prodlením věřitele,
které má vliv na prodlení dlužníka, je pouze zaviněné prodlení, tedy, že
nezaviněné prodlení věřitele prodlením není. Žalobce v rozporu se smlouvou
nevedl stavební deník a neunesl důkazní břemeno o tvrzeném „nároku na
prodloužení dodací lhůty“. Výklad zápisů v jiných stavebních denících provedený
odvolacím soudem nemohl vést k závěru o zaviněném či nezaviněném prodlení
žalované. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud v napadeném rozsahu rozsudek
odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatelka výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu i ve výrocích o nákladech
řízení. V této části není dovolání přípustné, když z ustanovení § 237 až § 239
o. s. ř. jeho přípustnost dovodit nelze (k tomu srov. např. rozhodnutí
uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší
soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první
a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, podle něhož bylo v řízení
listinnými důkazy prokázáno, že žalobce nebyl v prodlení s předáním díla
nejméně po dobu 31 dnů, za které mu žalovaná vyúčtovala smluvní pokutu ve výši
310.000,- Kč a tu započetla proti pohledávce žalobce na zaplacení ceny díla. Námitkou, že smlouvou o dílo a předávacím protokolem byl prokázán opak,
dovolatelka zpochybňuje hodnocení důkazů provedené odvolacím soudem, jež však
se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů vyplývající z ustanovení § 132
o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný
v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2005, pod číslem 145, dále usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007). Na
nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení
důkazů provedl. V tomto směru není odvolacímu soudu vytýkáno žádné pochybení. Další výhradou dovolatelky je nesprávné posouzení odpovědnosti věřitele za
prodlení, které odvolací soud posoudil podle ustanovení § 365 obch. zák., maje
za to, že odpovědnost věřitele je objektivní a není vázána na zavinění, jak si
účastníci dohodli ve smlouvě o dílo. Podle ustanovení § 365 obch. zák.
dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně
a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby,
kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže
plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 370 obch. zák. věřitel je v prodlení, jestliže v rozporu se
svými povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu nepřevezme řádně
nabídnuté plnění nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl
splnit svůj závazek. Z ustanovení § 263 odst. 1 obch. zák. (ve znění účinném do 31. března 2003)
vyplývá, že ustanovení § 365 i § 370 obch. zák. jsou ustanoveními kogentními,
strany se od nich nemohou odchýlit ani je vyloučit, a to pod sankcí neplatnosti
právního úkonu podle ustanovení § 39 občanského zákoníku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2010, sp. zn. 23 Cdo 808/2009). Přitom prodlení má, a to jak prodlení dlužníka, tak prodlení věřitele,
objektivní charakter. Prodlení věřitele nastává, jestliže věřitel poruší své
povinnosti ze závazku bez ohledu na okolnosti a příčiny, které k tomu vedly
(srov. shodně Ivana Štenglová, Stanislav Plíva, Miloš Tomsa a kolektiv Obchodní
zákoník, 12. vydání 2009, Praha 2009, 966 s.). Závěr odvolacího soudu, opírající se o ustanovení § 365 obch. zák. v návaznosti
na ustanovení § 263 odst. 1 obch. zák., podle něhož žalobce nebyl v prodlení s
předáním díla po dobu 31 dnů, kdy žalovaná byla v prodlení s předáním
staveniště pro konečnou fázi prací na „RD Horská“ (spočívajících v provedení
podlahového vytápění) oproti termínům dohodnutým ve smlouvě, bez ohledu na to,
zda prodlení s předáním staveniště zavinila nebo nikoliv, je proto správný a
námitka dovolatelky o nesprávnosti posouzení jejího nezaviněného prodlení
odkazující na znění článku 2.1 smlouvy, není důvodná. Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost
rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani
jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §
243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalované bylo
zamítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2010
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně
senátu