žalobkyně SAFINA SLOVAKIA spol. s r. o. se sídlem v Bratislavě, Turčianska 52,
Slovenská republika, identifikační číslo osoby 31677444, zastoupené Mgr. Markem
Plajnerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na příkopě 957/23, proti žalované
Kooperativě pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8,
Pobřežní 665/21, identifikační číslo osoby 47116617, zastoupené JUDr. Jiřím
Machourkem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 637/16, o zaplacení částky
142 707 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn.
22 C 75/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 19. 10. 2017, č. j. 29 Co 269/2017-99, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího
řízení částku 28 024 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám
jejího zástupce.
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 9. 2. 2017, č. j. 22 C 75/2016-65,
zamítl žalobu o zaplacení 142 707 EUR s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o
nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý
výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, majíc za to, že
rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v
rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Odvolacímu soudu
vytýká nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby dovolací soud zrušil
rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Žalovaná považuje dovolání za nedůvodné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud
odmítl.
Podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.
s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak.
Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle
obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje,
v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka předkládá otázku „zda ztráta zásilky v důsledku porušení povinností
přepravce při přepravě zboží (spočívající v předání zásilky osobě odlišné od
jejího adresáta a na místě odlišném od místa uvedeného v mezinárodním nákladním
listu pro předání zboží) je nahodilou událostí krytou pojištěním“, která podle
jejího názoru dosud nebyla v rozhodnutích dovolacího soudu vyřešena.
Prostřednictvím této otázky však nemůže být přípustnost dovolání založena,
poněvadž na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Tuto otázku odvolací
soud neřešil, neboť dospěl k závěru, že ke skutečnostem představujícím vznik
škody pro žalobkyni došlo mimo dobu sjednané přepravy zboží, a to v důsledku
předem připraveného a uskutečněného podvodného jednání, jímž si neznámé osoby
od žalobkyně objednaly zaslání dvou zásilek stříbrného granulátu na určené
místo, kde je také převzaly, avšak za zboží nezaplatily. Nejvyšší soud
zdůraznil již v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, které
je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti
dostupné na jeho webových stránkách, že dovolání není přípustné podle
ustanovení § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti
předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na
níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013).
Je ostatně nutno dodat, že dovolatelka v rámci vymezení dovolacího důvodu
napadené rozhodnutí kritizuje především prostřednictvím polemiky se skutkovým
stavem věci zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů. Takovým způsobem
nesprávnost právních závěrů odvolacího soudu v dovolacím řízení namítat nelze.
Argumentace vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při
posouzení věci odvolací soud, není zpochybněním právního posouzení věci.
Skutkový stav věci v dovolacím řízení nemůže být úspěšně zpochybněn a ani
samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného
hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř., nelze úspěšně
napadnout dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Námitky
takové povahy nemohou tudíž přivodit ani závěr o přípustnosti dovolání (srov. R
4/2014, dále např. usnesení ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 843/2014, ze dne
22. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1327/2014, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo
12/2015, a ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1189/2015).
Dovolatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu. Dovolání proti
výrokům o nákladech řízení však není přípustné vzhledem k ustanovení § 238
odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl
jako nepřípustné.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu