32 Cdo 345/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava
Galluse v právní věci žalobkyně V. S. K. V. a.s., zastoupené JUDr. P. T.,
advokátem proti žalovanému m. Ch., zastoupenému JUDr. V. B., advokátem o
zaplacení 1 491 763 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově
pod sp. zn. 20 C 148/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 4. října 2006, č.j. 25 Co 309/2006-217, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů
dovolacího řízení 40 305,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k
rukám JUDr. P. T., advokáta.
Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 9. května 2006, č.j. 20 C
148/2002-178, poté, co jeho předešlý rozsudek ze dne 20. června 2003, 20 C
148/2002-58, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 1 491 763 Kč s
příslušenstvím, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 27. února
2004, č.j. 25 Co 36/2004-79, se závazným právním názorem ohledně posuzované
platnosti smlouvy o dílo, uložil výrokem I. žalovanému zaplatit žalobkyni 1 491
763 Kč s 11,4% úrokem z prodlení ročně od 3. 11. 1993 do zaplacení, výrokem II.
žalobu zamítl co do požadavku na zaplacení úroků z prodlení nad 11,4% ročně z
částky 1 491 763 Kč od 3. 11. 1993 do zaplacení a výrokem III. rozhodl o
náhradě nákladů řízení.
V souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu soud prvního stupně
konstatoval, že právními předchůdci účastníků byla smlouva o dílo podle § 536 a
násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) uzavřena dne 25. 5. 1992
platně a že žalobkyně je právním nástupcem původního zhotovitele uvedené
smlouvy o dílo – V. s. K. V., státní podnik. Vyšel přitom ze zjištění, že
jmenovaný státní podnik byl v rámci velké privatizace na základě platné kupní
smlouvy ze dne 27. 5. 1992 prodán společnosti K. a v. s. spol. s .r. o. a tato
společnost pak na základě dohody z 30. 6. 1992 a smlouvy z 1. 7. 1992 platně
postoupila práva a povinnosti z dokončených i nedokončených stavebních akcí,
závazků a pohledávek na žalobkyni. Vyplynulo-li ze skutkových zjištění, že mezi
účastníky není sporná cena doplatku za provedené dílo, které bylo řádně
dokončeno a předáno, soud žalobě na doplacení ceny díla v požadované výši
vyhověl a přiznal i úroky z prodlení, které žalobkyni náležely.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4. října 2006, č.j. 25 Co 309/2006-217,
změnil výrokem I. pod písm. a) rozsudek soudu prvního stupně o uložení
povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,4% ročně z
částky 1 491 763 Kč od 3. 11. 1993 do 27. 12. 2002 tak, že žalobu v této části
zamítl; ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně výrokem I. pod písm.
b) potvrdil; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil
se se soudem prvního stupně, že žalobkyně je v dané věci aktivně legitimována.
Za nedůvodnou považoval námitku žalovaného o vadném označení účastníků postupní
smlouvy, když bylo možně z dalších souvislostí (sídla společnosti, členů
představenstva – osob jednajících za společnost) dovodit, která osoba je
účastníkem smlouvy. Za neopodstatněnou považoval i námitku k nedostatku podpisu
osoby jednající za účastníka v postupní smlouvě, neboť absence podpisu smlouvy
druhým členem představenstva způsobuje pouze relativní neplatnost smlouvy, jíž
se nemůže podle § 267 odst. 1 obch. zák. dovolávat třetí osoba. Neakceptoval
ani názor odvolatele k neurčitosti obsahu postupní smlouvy. Odvolací soud
konstatoval, že převod povinnosti dokončit stavbu podle smlouvy o dílo ze dne
25. 5. 1992 a převod práva na zaplacení provedeného díla lze dovodit v dané
věci ze smlouvy o postoupení majetku, dokončených i nedokončených stavebních
akcí, závazků a pohledávek ze dne 1. 7. 1992, konkrétně z bodu II. a III.
smlouvy. Souhlas věřitele (žalovaného) potřebný k převzetí závazku ve smyslu §
531 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), použitého podle § 1
odst. 2 obch. zák., dovodil pak z dalšího jednání žalovaného, který svoji vůli
postupovat podle předmětné smlouvy o dílo směřoval vůči žalobkyni, tedy
postupníkovi. Odlišný závěr od soudu prvního stupně přijal odvolací soud jen v
otázce posouzení počátku doby prodlení žalovaného se zaplacením doplatku ceny
za dílo.
Proti potvrzujícímu výroku I. pod písm. b) rozsudku odvolacího soudu podal
žalovaný dovolání z důvodů uvedených v ustanoveních § 241a odst. 2 písm. b) o.
s. ř. Opětovně, jako již v odvolání, namítá, že v dané věci nebyla správně
posouzena aktivní legitimace žalobkyně, když odvolací soud, stejně jako soud
prvního stupně, nesprávně posoudil platnost smlouvy o postoupení pohledávek ze
dne 1. 7. 1992, dospěl-li k závěru, že obsah smlouvy je určitý a srozumitelný.
Dovolatel má za to, že tato smlouva je neurčitá a neprokazuje nic z toho, co
žalobkyně po žalovaném požaduje. Dále namítá, že obchodní firma V. s., a.s., K.
V. označená ve smlouvě jako postupník, neexistuje. Odvolacímu soudu vytýká, že
neuvedl, zda smlouvu ze dne 1. 7. 1992 považoval za smlouvu o postoupení
pohledávek ve smyslu § 524 obč. zák., smlouvu o postoupení závazků podle § 531
obč. zák. nebo za smlouvu o prodeji podniku podle § 476 a násl. obch. zák.
Domnívá se, že ve smyslu § 524 obč. zák. je třeba, aby smlouva konkrétně
určovala, která pohledávka je postupována, přičemž k určitosti postoupení podle
dovolatele nestačí vymezení předmětu postoupení jen pouhým uvedením, že
přecházejí všechna práva a povinnosti. Žalovaný navrhl, aby rozsudek odvolacího
soudu byl ve výroku I. pod písm. b) a výroku II. o nákladech řízení zrušen a
zároveň byl zrušen rozsudek sodu prvního stupně ve výroku I. a II. a věc byla
vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalovaného navrhla zamítnutí dovolání, neboť
se domnívá, že odvolací soud dospěl ke správnému právnímu závěru. Je
přesvědčena, že obsah smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 7. 1992 a
dohody o postoupení práv ze dne 30. 6. 1992 lze bez dalšího vykládat v
souladu s § 524 a násl. obč. zák., pokud se týká postoupení všech práv a v
souladu s § 531 a § 532 obč. zák., ohledně převzetí závazků žalobkyně, a to ze
smlouvy o dílo ze dne 25. 5. 1992. Poukazuje na to, že žalovaný i jeho právní
předchůdce plnil vždy ze smlouvy o dílo přímo žalobkyni, konkludentně jednal
vždy v souladu s uvedenými smlouvami a jeho obrana proti tomuto stavu přišla
až o 13 let později.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu
oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1
o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm.
b) o. s. ř., neboť bylo podáno proti potvrzujícímu výroku pravomocného rozsudku
odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o
povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 1 491 763 Kč s 11,4% úrokem z
prodlení od 28. 12. 2002 do zaplacení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve
věci samé v tomto rozsahu jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán
právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Dovolání
vychází ze způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o.
s. ř.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z
důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady
řízení se z obsahu spisu nepodávají.
Dovolací soud se proto dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. nesprávným právním posouzením věci, kterým je
pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy
byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být
správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale
soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v
hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo,
stanovené dispozicí právní normy).
Namítá-li dovolatel, že obchodní firma V. s., a.s., K. V. označená ve smlouvě
jako postupník, neexistuje a že tedy odvolací soud nesprávně posoudil
skutečnost nesprávného označení účastníka smlouvy, je nutno odkázat na
dosavadní judikaturu, podle níž vada v označení osoby, která je účastníkem
smlouvy, nezpůsobuje sama o sobě neplatnost této smlouvy, pokud lze z celého
obsahu právního úkonu jeho výkladem (§ 35 odst. 2 obč. zák.), popřípadě
objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn, zjistit, kdo
byl účastníkem smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4.
1997, sp. zn. 2 Cdon 386/1996, publikovaný v Soudní judikatuře seš. 6/98, pod
označením SJ 46/98 a rozsudek ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 29 Odo
1156/2005). V daném případě odvolací soud v souladu s uvedenou dosavadní
judikaturou správně považoval za nedůvodnou námitku žalovaného o vadném
označení účastníků postupní smlouvy, když bylo možně z dalších souvislostí
(sídla společnosti, členů představenstva – osob jednajících za společnost)
dovodit, která osoba je účastníkem smlouvy.
Námitka dovolatele, že odvolací soud posoudil nesprávně aktivní legitimaci
žalobkyně tím, že vyšel z nesprávného závěru o platnosti smlouvy o postoupení
majetku, dokončených a i nedokončených stavebních akcí, závazků a pohledávek ze
dne 1. 7. 1992, je rovněž nedůvodná. Odvolací soud posoudil uvedenou smlouvu v
souladu s dosavadní judikaturou, podle níž smlouva o postoupení pohledávek (§
524 obč. zák.) je určitá ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. i za situace, kdy
předmět postoupení je formulován tak, že se postupují všechny pohledávky z
určité smlouvy, aniž by postupované pohledávky musely být v postupní smlouvě
výslovně jednotlivě identifikovány (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 20. 6. 2007, sp. zn. 1433/2006, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek Nejvyššího soudu seš. 3/2008, pod označením 27/2008 a rozsudek ze
dne 26. 3. 2008, sp. zn. 32 Odo 1242/2005). Dovolateli tedy nelze přisvědčit,
že by předmětnou postupní smlouvu odvolací soud posoudil v rozporu s § 524 obč.
zák., když z ujednání smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 7. 1992
vyplývá, že žalobkyni byly postoupeny veškerá práva a závazky z dokončených i
nedokončených stavebních akcí, tudíž i veškerá práva a závazky plynoucí ze
smlouvy o dílo uzavřené dne 25. 5. 1992. Vymezení pohledávek v předmětné
postupní smlouvě je určité a nezaměnitelné s jinými pohledávkami. Odvolací soud
rovněž správně dovodil, že souhlas věřitele (žalovaného) potřebného k převzetí
závazku ve smyslu § 531 odst. 1 obč. zák. byl dán tím, že žalovaný svým
jednáním směřovaným vůči žalobkyni, jako postupníkovi, souhlasil (konkludentně)
s převzetím závazku podle předmětné smlouvy o dílo.
Dovolací důvod vycházející z nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl tedy uplatněn důvodně.
Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř. ), proto dovolání
žalovaného podle § 243b odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má
žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají
z odměny advokáta za sepis vyjádření k dovolání, ve výši 33 570 Kč (§ 3 odst.
1, § 10 odst. 3, § 16, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví
paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování
o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, v platném znění) a z paušální
částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č.
177/1996 Sb., v platném znění) a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši
6 435,50 Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., § 37 z. č. 235/2004 Sb., o dani z
přidané hodnoty), tedy celkem ve výši 40 305,50 Kč.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná
navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. července 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu