Nejvyšší soud Usnesení občanské

32 Cdo 3743/2016

ze dne 2016-12-20
ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.3743.2016.1

32 Cdo 3743/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní

věci žalobkyně SERRAGHIS LOAN MANAGEMENT LTD, se sídlem Afentrikas 4, Afentrika

Court, Office 2, 6018, Larnaca, Kyperská republika, registrační číslo HE

257931, zastoupené JUDr. Janem Rudolfem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na

Příkopě 583/15, proti žalovaným 1) J. B., neznámého pobytu, zastoupenému

opatrovnicí dipl. práv. Ilkou Klečka, advokátkou se sídlem v Tachově, náměstí

Republiky 58 a 2) J. F., o zaplacení částky 100 175,77 Kč s příslušenstvím,

vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 23 EC 2039/2010, o dovolání

žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 3. 2016, č. j. 64

Co 119/2015-226, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradu nákladů

dovolacího řízení částku 5 300 Kč na účet České republiky - Okresního soudu v

Tachově do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 27. 11. 2014, č. j. 23 EC

2039/2010-173, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 99 925,77 Kč s

příslušenstvím a částku 250 Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v

rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (výrok I.), zastavil řízení

co do úroku a úroku z prodlení v částce 1 596,11 Kč a co do úroku z prodlení z

částky 99 925,77 Kč ve výši přesahující zákonnou sazbu (výrok II.) a rozhodl o

nákladech řízení (výrok III.).

Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaného 1) v záhlaví označeným rozsudkem

změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu ve vztahu k

žalovanému 1) zamítl (první výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou

stupňů ve vztahu žalobkyně a žalovaného 1) [druhý výrok] a žalobkyni uložil

zaplatit soudní poplatek (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání (výslovně pouze v

rozsahu prvního výroku), v němž co do přípustnosti uvedla, že „napadené

rozhodnutí KS závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, jež má

být dle názoru žalobce dovolacím soudem posouzena jinak“. Navrhuje, aby

Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil tak, že potvrdí rozsudek soudu prvního

stupně a žalovanému 1) uloží zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení,

případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu

řízení. Žalovaný 1) považuje napadené rozhodnutí za správné a navrhuje, aby Nejvyšší

soud dovolání zamítl a uložil žalobkyni nahradit žalovanému 1) náklady

dovolacího řízení. Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení

- v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve

znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II

přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon

č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé

další zákony - občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné

proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,

jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního

práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací

praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být

dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných

náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém

rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel

spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se

dovolatel domáhá (dovolací návrh). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby

dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů

přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní

náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit,

které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání

dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části

(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo

1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013,

sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, která jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní

zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).

Uvádí-li dovolatelka, že „napadené rozhodnutí KS závisí na vyřešení otázky

hmotného nebo procesního práva, jež má být dle názoru žalobce dovolacím soudem

posouzena jinak“, nejde o vymezení předpokladu přípustnosti podle ustanovení §

237 o. s. ř. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání,

tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří

totiž pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní

rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku

jinak), a nikoli na případ, jak se zřejmě domnívá dovolatelka, že má dovolací

soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. I kdyby dovolatelka

uplatnila čtvrtý z předpokladů přípustnosti vymezených v ustanovení § 237 o. s. ř., musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo

procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze

dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013). Tomuto požadavku dovolatelka

nedostála, neboť ač zastoupena advokátem, neuvedla žádnou judikaturu dovolacího

soudu, od níž by se měl odklonit. Pouhý nesouhlas dovolatelky s právním posouzením věci soudy nižších stupňů

nemůže založit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl

pro vady.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta

druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se

oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 20. 12. 2016

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu