ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců
Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně JUDr.
Sylvy Rychtalíkové, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 521/57, jako insolvenční
správkyně dlužníka L., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, proti
žalované UNIQUA pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze 6, Evropská 136/810,
identifikační číslo osoby 49240480, zastoupená Mgr. Robertem Němcem, LL.M.,
advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, o zaplacení částky 30 268 054 Kč
s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C
318/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
14. 3. 2019, č. j. 58 Co 59/2019-467, t a k t o:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2019, č. j. 58 Co 59/2019-467, a
rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 10. 2018, č. j. 11 C
318/2011-434, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu
řízení.
Společnost L. (dále jen „dlužník“), se ve zde souzené věci po žalované domáhala
zaplacení částky 30 268 054 Kč s úrokem z prodlení jako pojistného plnění.
Usnesením Krajského soudu v Praze, č. j. KSPH 64INS XY, byl na majetek dlužnice
s účinky ke dni 9. 6. 2017 prohlášen konkurz, v důsledku čehož se žalobkyní
stala insolvenční správkyně dlužnice.
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 10. 10. 2018, č. j. 11 C
318/2011-434, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že:
1. Žalovaná jako pojistitel a dlužník jako pojistník a pojištěný uzavřeli dne
15. 7. 2009 jako podnikatelé pojistnou smlouvu, jejíž součástí byl soubor
všeobecných pojistných podmínek žalované (dále jen „VPP“).
2. Podle článku 10 bod 1. až 3. VPP UCZ/Živ/06 jsou předmětem pojištění movité
a nemovité věci specifikované v pojistné smlouvě dle jednotlivých položek;
movité věci jsou pojištěny za předpokladu, že jsou ve vlastnictví pojištěného;
pojištění věcí ve vlastnictví cizích osob je možné pouze za předpokladu, že
tyto věci pojištěný oprávněně převzal a je-li tak v pojistné smlouvě ujednáno.
3. V článku 21 bod 1 písm. d) VPP UCZ/Živ/06 (zjevně nesprávně se však uvádí
VPP UCZ/05) účastníci sjednali, že pojištěný je povinen oznámit pojistiteli, že
uzavřel další pojištění stejných položek na stejné nebezpečí u jiného
pojistitele, a sdělit jeho obchodní název a výši pojistné částky.
4. V článku 6 bod 6.4.1. písm. b) VPP UCZ/05 bylo sjednáno oprávnění
pojistitele odmítnout z pojistné smlouvy plnění, jestliže oprávněná osoba uvede
při uplatňování práva na plnění z pojištění vědomě nepravdivé nebo hrubě
zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události nebo podstatné údaje
týkající se této události zamlčí. Podle článku 6.4.2. těchto VVP dnem doručení
oznámení o odmítnutí pojistného plnění pojištění zanikne.
5. Dodatkem č. 001 k pojistné smlouvě účastníci sjednali rozšíření předmětu
pojištění (základního živelního nebezpečí) na soubor strojů s pojistnou částkou
21,5 mil. Kč, specifikovaný v příloze č. 2 smlouvy takto:
a) vysokozdvižný vozík elektro typ EF-G1P/290, výrobní číslo 3716, r.
výroby 1995
b) svářečka Automic typ BN 03-030 výrobní číslo 6050398, r. výroby 2007
c) kompresor Gardener Denver typ VS 20/7,5, výrobní číslo S005995, r.
výroby 2006
d) pila strojní Pilous 3, výrobní číslo BN01-017, r. výroby 2004
e) obráběcí frézovací stroj Matsura 1, typ MC-600H-45, výrobní číslo
86035363, r. výroby 2000
f) obráběcí frézovací stroj Matsura 2, typ A-55, výrobní číslo
80-4006-005, r. výroby 2002
g) obráběcí centrum Emco 65 CNC, výrobní číslo RGAK 5008-TURN 365, r.
výroby 1999,
6. Dne 9. 11. 2009 došlo v místě pojištění k požáru, jehož příčinou bylo
úmyslné zapálení neznámým pachatelem a kterým vznikla přímá škoda 25 mil. Kč na
vnitřním vybavení objektu, zaparkovaných vozidlech a sousedním domě.
7. Dne 10. 12. 2009 žalobkyně písemně oznámila žalované škodu a uplatnila nárok
na pojistné plnění z titulu sjednaného pojištění základního živelního nebezpečí.
8. Žalovaná dopisem ze dne 17. 10. 2012 doručeným žalobkyni dne 24. 10. 2012
odmítla v celém rozsahu pojistné plnění s odůvodněním, že při uplatnění nároku
na pojistné plnění žalobkyně uvedla, mimo jiné, vědomě nepravdivé nebo hrubě
zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události nebo podstatné údaje
týkající se této události zamlčela, mimo jiné údaje týkající se souboru strojů
- zejména zamlčení, že jde o zčásti cizí stroje, jejich stáří a pořizovací
ceny.
9. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 3. 2014, sp. zn. 2 T
45/2013, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 6 To 164/2014, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, č. j. 8 Tdo
1442/2014-44, byl L. T. shledán vinným ze spáchání trestného činu pojistného
podvodu dle § 250a odst. 1, 4 písm. b) trestního zákona ve stádiu pokusu dle §
8 odst. 1 trestního zákona, jehož se dopustil ětím, že jako jediný jednatel
dlužníka dne 15. 7. 2009 uzavřel se žalovanou pojistnou smlouvu č. 2739305568,
kdy předmětem pojištění bylo i základní živelní nebezpečí, a dne 1. 9. 2009
uzavřel dodatek pojistné smlouvy, kdy pod bodem 5. pojistil Soubor strojů v
pojistné hodnotě 21,5 mil. Kč, přičemž v příloze pojistné smlouvy - strojní
vybavení - uvedl jako předmět pojištění mimo jiné sedm konkretizovaných strojů,
a to vysokozdvižný vozík elektro, obráběcí frézovací stroje Matsura 1 a Matsura
2, obráběcí centrum Emco, svářečka Automic, kompresor Gardner Denver a strojní
pila Pilous, ačkoliv jako jednatel věděl, že pět z těchto strojů není majetkem
dlužníka, ale patří leasingové společnosti, přičemž v leasingovém nájmu měla
žalobkyně pouze tři z nich, když další dva stroje (obráběcí centrum Emco a
kompresor Gardner Denver) byly pronajaty jejich vlastníkem jiným subjektům,
další strojní zařízení (svářečka Automic) bylo před požárem odcizeno jeho
vlastníkovi a žalobkyně jej nevlastnila, a u tří strojů (vysokozdvižný vozík
elektro a obráběcí frézovací stroje Matsura 1 a Matsura 2 zkreslil údaje o roku
jejich výroby, a dále po zničení objektu požárem uplatnil v úmyslu se obohatit
dne 10. 11. 2009 u žalované nárok na pojistné plnění na výše konkretizované
stroje, ačkoliv věděl, že údaje ohledně roku výroby strojů vysokozdvižný vozík
elektro, obráběcí frézovací stroje Matsura 1 a Matsura 2 neodpovídají
skutečnému stavu a že obráběcí centrum Emco, svářečka Automic a kompresor
Gardner Denver nemohly být v době požáru v pojištěném objektu, neboť žalobkyně
nebyla jejich vlastníkem ani nájemcem, dále uplatnil pojistné plnění na stroj
(Strausak Contrumatic) nezahrnutý do pojistné smlouvy, u kterého navíc uvedl
namísto skutečného roku výroby 1991 rok 2001, ačkoliv si této skutečnosti musel
být vědom, dále uplatnil nárok na pojistné plnění na stroje Matsura 1, Matsura
2 a strojní pilu Pilous 3, ačkoliv věděl, že jsou majetkem leasingové
společnosti a byly pojištěny též u další pojišťovny, kdy v případě vyplacení
pojistného plnění žalovanou by této vznikla škoda v celkové výši 2 505 938 Kč,
tedy se dopustil jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně
směřovalo k dokonání trestného činu a jehož se dopustil v úmyslu při sjednávání
pojistné smlouvy a uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvést
nepravdivé údaje a podstatné údaje zamlčet a způsobit tak na cizím majetku
značnou škodu, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k
závěru, že žaloba je nedůvodná. Věc posoudil podle zákona č.
37/2004 Sb., o
pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), ve
znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „ZPS“), a dovodil, že jestli
dlužník, jak bylo prokázáno v trestním řízení vedeném proti jeho jednateli, při
uplatnění nároku na pojistné plnění uvedl mimo jiné vědomě nepravdivé nebo
hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události nebo podstatné
údaje týkající se této události zamlčel, mimo jiné údaje týkající se souboru
strojů, zejména zamlčení, že jde o zčásti cizí stroje, jejich stáří a
pořizovací ceny (§ 14 odst. 1 a 2 ZPS), pak žalovaná odmítla v celém rozsahu
pojistné plnění v souladu s § 24 odst. 1 písm. b) ZPS a článkem 6 bodu 6.4.1. písm. b) VPP UCZ/05. Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo
1735/2014 (jenž je, stejně jako dále uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu,
veřejnosti dostupný na jeho webových stránkách), soud prvního stupně odmítl jak
nepřiléhavý s tím, že v tam souzené věci pojistník uvedl nepravdivé informace
pouze při sjednávání pojistné smlouvy, nikoli též při uplatnění pojistného
nároku. Dodal, že o oprávněnosti a zákonnosti využití institutu odmítnutí
plnění z pojistné smlouvy v celém rozsahu svědčí i judikatura, např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2415/2006. Uzavřel, že
žalovaná tak byla oprávněna odmítnout pojistné plnění jako celek, když navíc
ani není možný stav, že by zanikla pouze část pojištění (§ 24 odst. 2 ZPS),
které zaniklo doručením odmítnutí žalobkyni. Námitku žalobkyně, že ustanovení §
24 odst. 1 ZPS je protiústavní, shledal nedůvodnou. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání žalobkyně
rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu potvrdil a žalované přiznal
náhradu nákladu řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu věci zjištěného soudem prvního stupně;
zdůraznil, že soud prvního stupně správně vycházel z trestního rozsudku, jímž
byl jednatel dlužníka uznán vinným ze spáchání trestného činu pojistného
podvodu ve stádiu pokusu, spočívajícího mimo jiné v tom, že uplatnil nárok na
pojistné plnění ohledně strojů v trestním rozsudku specifikovaných, o nichž
věděl, že jsou ve vlastnictví jiné společnosti, ohledně strojů, které byly ve
vlastnictví jiné společnosti a ani se v pojištěném objektu nenacházely, a
ohledně stroje, který nebyl zahrnut do pojistné smlouvy, a dále vědomě uvedl
nepravdivé údaje ohledně roků výroby některých strojů. Z dopisu ze dne 17. 10. 2012, jímž zopakoval dokazování, odvolací soud zjistil,
že žalovaná jím odmítla pojistné plnění s odůvodněním, že dlužník při uplatnění
nároku na pojistné plnění uvedl vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje
týkající se rozsahu pojistné události nebo byly podstatné údaje týkající se
této pojistné události zamlčeny. Šlo o údaje týkající se pojištěných zásob –
skutečných počtů pneumatik a jejich stavu, bloku motoru BMW 130 – jeho stavu a
stavu kol, dále údaje týkající se pojištěných cizích věcí převzatých
(automobilů) – údaje o vlastnících a předstíraný podpis jednající osoby RSI
USA, pan P.
(diametrální rozdíl od podpisu v úředních evidencích), dále údaje
týkající se souboru vlastního provozně-technického zařízení, a to předložením
faktur, na základě kterých mělo dojít k realizaci prodeje majetku od RSI,
včetně výpisu přehledu drobného majetku ze dne 20. 11. 2009, které neodpovídaly
skutečnosti, deklarováním 2 ks vyvažovačky a zouvačky Hofman, ač ve skutečnosti
bylo v majetku jenom po jednom kuse, a údaje týkající se souboru strojů,
zejména zamlčení, že jde zčásti o cizí stroje, jejich stáří a pořizovací ceny. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná
důvodně odmítla pojistné plnění, neboť jednání dlužníkova jednatele naplňovalo
předpoklady ustanovení § 24 odst. 1 písm. b) ZPS. Namítanou skutečnost, že
podle trestního rozsudku žalované vznikla škoda ve výši jedné dvanáctiny
pojistného plnění, posoudil jako nerozhodnou; soud prvního stupně podle jeho
mínění přiléhavě poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo
2415/2006. Poukázal na to, že nešlo o škodu bagatelní, ale v rozsahu 2,5mil. Kč, a že se nejednalo o drobné nedopatření, ale o úmyslnou trestnou činnost
dlužníkova jednatele. Nepřisvědčil ani tvrzení žalobkyně, že ustanovení § 24
odst. 1 písm. b) ZPS je v rozporu s ústavními principy. Dovodil, že k omezení
práv pojistníka došlo ze zákonem vymezených důvodů majících za cíl postihnout
nepoctivé jednání, a vyjádřil názor, že dovolávat se dobrých mravů v situaci,
kdy se jednatel dovolatelky dopustil nepoctivého jednání, dokonce trestného
činu, není na místě. V odmítnutí plnění nelze za daných okolností spatřovat
zneužití práva či postup v rozporu s § 2 odst. 3 o. z. (tj. zákona č. 89/2012
Sb., občanského zákoníku). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jež má za přípustné
předně proto, že toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky „práva na odmítnutí
pojistného plnění v souladu s § 24 odst. 1 zák. č. 37/2004 Sb.“, při jejímž
řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu, reprezentované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 23
Cdo 1735/2014. Dovolání považuje ze přípustné též proto, že rozhodnutí závisí
na vyřešení otázky hmotného práva v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud
nevyřešené, „zda ustanovení § 24 odst. 1 zák. č. 37/2004 Sb. bylo či nebylo v
souladu s ústavním pořádkem, příp. zda jeho aplikace v případě, že důvody pro
odmítnutí pojistného plnění se týkají pouze zlomku sjednaného pojištění, je v
souladu s dobrými mravy a zda je ústavně konformní“. Dovolatelka prosazuje názor, že závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo
1735/2014 jsou v daném případě použitelné, neboť i tam šlo o případ, v němž
pojistitel při uzavírání pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje a jiné údaje
zamlčel a tytéž skutečnosti zamlčel při oznámení pojistné události. Dovolatelka
argumentuje, že též v předmětné věci oprávněná osoba uvedla nepravdivé údaje
již při sjednávání pojistné smlouvy, poté tytéž nepravdivé údaje uvedla i při
uplatnění práva na pojistné plnění.
Již v příloze k pojistné smlouvě,
obsahující seznam pojištěných strojů, byly totiž uvedeny nesprávné (nepravdivé)
údaje o stáří a pořizovací ceně pojištěných strojů a zamlčena byla okolnost, že
jde o stroje v leasingovém pronájmu. Podle jejího přesvědčení okolnost, že
pojistník uvedl nepravdivé údaje o stáří a pořizovací ceně pojištěných strojů,
příp. zamlčel skutečnost o jejich leasingovém pronájmu, soudy nesprávně
vyhodnotily jako údaje týkající se rozsahu pojistné události. Stran druhé otázky, kterou má za dosud neřešenou, dovolatelka prosazuje názor,
že ustanovení § 24 odst. 1 ZPS tím, že nijak nezohledňuje kritérium intenzity
jeho naplnění ani proporcionalitu v právech a povinnostech z něj plynoucích,
představuje nepřiměřenou zátěž pro pojistníka (resp. pojištěného), ve svých
dopadech vede de facto k vyvlastnění (resp. zbavení práv k majetku), a tím k
porušení ústavně zaručeného práva na ochranu majetku a vlastnického práva. Dovolatelka argumentuje, že sankce, pomocí které pojistitel odmítne zaplatit
naprostou většinu pojistného plnění (11/12) s odvoláním na dílčí porušení při
tvrzení rozsahu pojistné události (ohledně 1/12), je protiústavní a odporuje
principům poctivosti, přiměřenosti a zákazu zjevného zneužití práva. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud obě rozhodnutí soudů nižších stupňů
zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako
nepřípustné odmítl. Argumentuje, že dlužnice uvedla při uplatnění práva na
pojistné plnění nejen nepravdivé skutečnosti, které sdělila při uzavírání
smlouvy, nýbrž i další nepravdivé údaje. Nepřípadný je proto odkaz dovolatelky
na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1735/2014, kde oprávněná osoba při
oznámení pojistné události pouze zopakovala nepravdivý údaj, který uvedla při
sjednávání pojistné smlouvy. Ve vztahu ke druhé otázce odkazuje na závěry
rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2415/2006, a akcentuje zásadu, že
nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání, a dovozuje, že v souzené věci k
žádné konfiskaci či zabavení majetku nedošlo; pojistník pouze v důsledku svého
protiprávního jednání pozbyl práva na pojistné plnění. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm - v souladu s bodem 1 článku
II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o
zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále
též jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 a
4 o. s. ř.), se dovolací soud nejprve zabýval otázkou jeho přípustnosti. Podle § 237 o. s. ř.
není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, neboť odvolací soud se při řešení
otázky, zda jsou splněny předpoklady pro odmítnutí plnění z pojistné smlouvy
podle § 24 odst. 1 písm. b) ZPS, odchýlil od závěrů vyslovených Nejvyšším
soudem v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 1735/2014. Protože Nejvyšší soud neshledává důvod, proč by se měl od uvedeného právního
názoru odklonit (posoudit příslušnou otázku hmotného práva jinak), je dovolání
též důvodné. Ustanovení § 23 ZPS stanoví, že zodpoví-li pojistník nebo pojištěný při
sjednávání pojistné smlouvy úmyslně nebo z nedbalosti nepravdivě nebo neúplně
písemné dotazy pojistitele týkající se sjednávaného soukromého pojištění, má
pojistitel právo od pojistné smlouvy odstoupit, jestliže při pravdivém a úplném
zodpovězení dotazů by pojistnou smlouvu neuzavřel (odstavec 1 věta první). Odstoupením od pojistné smlouvy se smlouva od počátku ruší (odstavec 3 věta
první). Podle § 24 ZPS nestanoví-li zákon jinak, může pojistitel plnění z pojistné
smlouvy odmítnout, jestliže oprávněná osoba uvede při uplatňování práva na
plnění z pojištění vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se
rozsahu pojistné události nebo podstatné údaje týkající se této události zamlčí
[odstavec 1 písm. b)]. Dnem doručení oznámení o odmítnutí pojistného plnění
pojištění zanikne (odstavec 2). Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 1735/2014 uzavřel, že uvede-li
oprávněná osoba při sjednávání pojistné smlouvy nepravdivé nebo neúplné údaje,
nelze této osobě v případě pojistné události spočívající v odcizení vozidla
odmítnout plnění z pojistné smlouvy podle § 24 odst. 1 písm. b) ZPS, ale
přichází v úvahu pouze možnost aplikace § 23 odst. 1 tohoto zákona,
upravujícího právo pojistitele od smlouvy odstoupit. Vyšel přitom ze skutkových
zjištění, podle nichž žalobce při uzavírání pojistné smlouvy neuvedl, že
vozidlo bylo havarované a zakoupil jej za částku 120 000 Kč, což zamlčel i při
oznámení pojistné události, kdy uvedl, že vozidlo zakoupil za částku 450 000
Kč. Nejvyšší soud vysvětlil, že v daném případě oprávněná osoba neuvedla
nepravdivé údaje týkající se rozsahu pojistné události, nýbrž uvedla nepravdivé
údaje při sjednávání pojistné smlouvy, jestliže uvedla, že vozidlo nebylo
havarované a že sjednaná kupní cena za toto vozidlo činila 450 000 Kč.
Za
situace, kdy pojištěný, jako oprávněná osoba ze sjednaného pojištění, zodpoví
při sjednávání pojistné smlouvy nepravdivě nebo neúplně písemné dotazy
pojistitele týkající se výše kupní ceny pojišťovaného vozidla a skutečnosti,
zda vozidlo bylo havarované, nemůže v případě pojistné události – odcizení
vozidla – pojistitel odmítnout plnění z pojistné smlouvy podle § 24 odst. 1
písm. b) ZPS. Údaje, pro něž bylo lze pojistné plnění odmítnout podle § 24 odst. 1 písm. b)
ZPS, byly tedy v režimu tohoto zákona jen údaje uvedené nebo zamlčené při
uplatňování práva na plnění z pojištění, a to takové údaje, které se týkaly
pojistné události, jejího rozsahu. To, že oprávněná osoba při ohlášení pojistné
události znovu uvede či zamlčí údaje významné pro uzavření pojistné smlouvy, z
těchto údajů údaje týkající se pojistné události nečiní. Soud prvního stupně vyšel mechanicky ze všech jednání popsaných ve skutkové
části výroku trestního rozsudku, aniž rozlišoval, které z nepravdivých či
zamlčených údajů se z logiky věci týkaly pojistné smlouvy (byly významné pro
její uzavření a obsah) a které se vztahovaly k samotné pojistné události, k
jejímu rozsahu. Že si v této otázce nezjednal jasno, zjevně proto, že jí
nepřikládal význam, je patrno též z toho, že jako vědomě nepravdivé nebo hrubě
zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události či zamlčené podstatné
údaje týkající se této události uvedl příkladmo údaje týkající se vlastnictví,
roku pořízení a pořizovací ceny pojištěného souboru strojů, tedy právě takové
údaje, které jsou významné při uzavírání pojistné smlouvy, a dlužník je také
uvedl, popř. zamlčel při sjednávání smlouvy. Skutečnost vyplývající z výroku
odsuzujícího trestního rozsudku, že dlužníkův jednatel tyto údaje při oznámení
pojistné události zopakoval, je při posouzení povahy těchto údajů z pohledu
hypotézy ustanovení § 24 odst. 1 písm. b) ZPS ve smyslu závěrů rozsudku
Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1735/2014 právně nevýznamná; na jejich povaze
údajů uvedených (již) při sjednávání pojistné smlouvy se tím nic nemění. Odvolací soud se zjevně pokusil toto pochybení napravit, leč bez úspěchu. Z
dopisu ze dne 17. 10. 2012, jímž zopakoval dokazování, totiž zjistil jen tolik,
z jakých důvodů žalovaná odmítla pojistné plnění, nikoliv že tu takové důvody
byly skutečně dány. Skutkovým zjištěním, která převzal soud prvního stupně z
výroku trestního rozsudku, tu přitom zřejmě odpovídají jen údaje týkající se
souboru strojů, zejména zamlčení, že jde zčásti o cizí stroje, jejich stáří a
pořizovací ceny, tedy právě ty údaje, které byly obsaženy již v příloze
pojistné smlouvy. V navazující argumentaci pak odvolací soud výslovně dovodil,
že pro odmítnutí plnění plně postačovalo zamlčení skutečností týkajících se
souboru strojů, a to ohledně jejich stáří, pořizovací ceny a že jde zčásti o
cizí stroje, přičemž soubor strojů, který byl předmětem dodatku k pojistné
smlouvě (sic!), byl účastníkům znám.
Odvolací soud se tak nakonec přihlásil k
chybnému právnímu posouzení věci soudem prvního stupně ve všem všudy, což je
ostatně patrno též z jeho argumentu, že se nejednalo o škodu bagatelní, ale v
rozsahu 2,5 mil. Kč, vycházejícího tedy ze škody vztažené k úplně všem jednáním
jednatele dlužníka popsaným ve výroku trestního rozsudku. Jestliže odvolací soud neposoudil jednotlivé údaje dovolatelky z toho pohledu,
zda byly uvedeny anebo měly být uvedeny, leč byly zamlčeny, již při sjednávání
smlouvy, anebo až při uplatňování práva na plnění z pojištění, je právní
posouzení věci, na němž spočívá jeho rozhodnutí, neúplné, a tudíž nesprávné (§
241a odst. 1 věta první o. s. ř.).
Posouzení, že ustanovení § 24 odst. 1 písm. b) ZPS není nesouladné s ústavním
pořádkem, je implicite obsaženo již v dosavadní judikatuře Nejvyššího soudu,
jenž toto ustanovení opakovaně aplikoval, aniž shledal důvod pochybovat o jeho
ústavní konformitě (srov. již citovaný rozsudek s. zn. 30 Cdo 2415/2006, a dále
např. rozsudky ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1735/2014, a ze dne 18. 5.
2017, sp. zn. 32 Cdo 2120/2015). O tomto ustanovení vyjadřujícím princip fraus
omnia corumpit (podvod devalvuje pojištění jako celek, a činí je tak en bloc
bezcenným) pojednává též literatura s odkazem na morální principy jako o
potřebném institutu (srov. BOHMAN, L., WAWERKOVÁ, M. Zákon o pojistné smlouvě:
komentář. Praha: Linde, 2009, s. 148.). Nejvyšší soud ani v této věci
neshledává důvody, proč by měl v otázce ústavní konformity tohoto ustanovení
dospět k jinému názoru. Právo pojistitele odmítnout pojistné plnění bylo
podmíněno vědomým poskytnutím nepravdivých informací, tedy nepoctivým jednáním
vedeným úmyslem obohatit se neprávem na úkor smluvního partnera. Rozlišování
dle míry zavinění se tak prolíná i do toho, že v případě pouhého nedbalostního
porušení povinnosti oprávněné osoby ohledně nesprávných údajů by takové jednání
zakládalo pojistiteli nanejvýše nárok na náhradu škody, případně právo z
bezdůvodného obohacení. Posuzované ustanovení tak mělo i prevenční charakter,
neboť mělo odradit oprávněnou osobu od nepoctivého jednání. Pravidlo ani
nepopírá v kolizi stojící hodnoty (vlastnické právo oprávněné osoby a zásadu
pacta sunt servanda). Konečně lze poukázat i na to, že přitakání závěru
dovolatelky by ve výsledku znamenalo, že ten, kdo sám úmyslně jedná nepoctivě,
má být právním řádem chráněn.
Vzhledem k důvodům, proč byl závěr odvolacího soudu o naplnění předpokladů pro
odmítnutí pojistného plnění shledán nesprávným, je předčasné zabývat se
otázkou, zda šlo o výkon práva v rozporu s dobrými mravy.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není ze shora uvedených důvodů správné a
podmínky pro jeho změnu dány nejsou, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání
(§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), v napadeném výroku o věci samé zrušil (§
243e odst. 1 o. s. ř.), spolu se závislými výroky o nákladech řízení před soudy
obou stupňů (§ 243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.). Důvody, pro které bylo
zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního
stupně, Nejvyšší soud proto zrušil i jeho rozhodnutí, a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst.
1, část věty za středníkem, ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém
rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 2. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu