32 Cdo 3985/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci
žalobce J. H., zastoupeného Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem, se sídlem v
Prostějově, nám. T. G. Masaryka 11, proti žalované REAL SPEKTRUM REALITNÍ,
spol. s r. o., se sídlem v Prostějově, Pernštýnské náměstí 178/6, PSČ 796 01,
identifikační číslo osoby 25536150, zastoupené Mgr. Ivo Šotkem, advokátem, se
sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u
Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 19/2008, o dovolání žalované proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, ze dne 27. dubna 2010,
č. j. 12 Co 59/2010-167, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v
Ostravě - pobočka v Olomouci, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze
dne 2. října 2009, č. j. 11 C 19/2008-139, kterým byl zrušen rozhodčí nález
vydaný rozhodcem Mgr. P. Č. dne 22. ledna 2008 pod sp. zn. 4491/2007, není
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo
rozhodnutí zrušené odvolacím soudem, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé
jinak proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu (předchozí zamítavý
rozsudek byl rozsudkem odvolacího soudu ze dne 11. května 2009, č. j. 12 Co
121/2009-109, zrušen pro nepřezkoumatelnost). Dovolání nebylo shledáno
přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený
rozsudek odvolacího soudu nemá v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadní
význam po právní stránce.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím
soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným
dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se
nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací
soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil,
případně jejichž řešení zpochybnil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132).
Z vylíčení uplatněných dovolacích důvodů je zřejmé, že dovolatelka nevymezila
žádnou právní otázku, pro jejíž řešení by bylo možno považovat rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé za zásadně právně významné.
K závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí nemůže vést
dovolatelkou předložená otázka platnosti rozhodčí doložky, která stanoví, že
spor bude rozhodovat rozhodce jmenovaný právnickou osobou, která není stálým
rozhodčím soudem zřízeným ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 216/1994 Sb., o
rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), vybraný ze seznamu rozhodců vedeného
touto právnickou osobou, a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel
vydaných touto právnickou osobou. Právní posouzení této otázky odvolacím soudem
je totiž plně v souladu s judikatorními závěry, jež se nakonec prosadily v
rozhodovací praxi dovolacího soudu - srov. usnesení velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011,
sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněné pod číslem 121/2011 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek.
Za stavu, kdy byly rozpory v judikatuře Nejvyššího soudu odstraněny rozhodnutím
velkého senátu, nemůže vést k závěru o zásadním právním významu napadeného
rozhodnutí odkaz dovolatelky na ta z předchozích rozhodnutí, v nichž Nejvyšší
soud zaujal názor jiný než ten, jenž byl posléze velkým senátem shledán
správným (srov. § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění
pozdějších předpisů). Totéž platí o námitce vytýkající soudům nižších stupňů,
že oproti svým předchozím rozhodnutím v této věci „neočekávaně“ změnily právní
názor. Není v rozhodovací praxi soudů žádných pochyb o tom, a nejde tedy o
otázku zásadního právního významu, že soudy mohou změnit svůj právní názor a
tím spíše tak mohou učinit, opodstatňuje-li změnu právního názoru vývoj
judikatury vyšších soudů (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
24. října 2007, sp. zn. 28 Cdo 3342/2007, uveřejněný pod číslem 80/2008 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pokud dovolatelka brojí proti posouzení rozhodčí doložky jako neplatné
prostřednictvím argumentace, že žalobce byl v době uzavření smlouvy
podnikatelem a že i kdyby byla tato smlouva smlouvou spotřebitelskou, nic
nebránilo platnému sjednání rozhodčí doložky, pak patrně přehlédla, že odvolací
soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodčí doložky ve
spotřebitelských smlouvách jsou zakázány, naplněním tohoto důvodů pro zrušení
rozhodčího nálezu se z důvodu nadbytečnosti nezabýval a potvrzující rozhodnutí
založil toliko na shora uvedeném důvodu. Ani touto námitkou tak dovolatelka
neotevírá otázku zásadního právního významu, neboť zásadní význam rozhodnutí po
právní stránce může založit jen taková právní otázka, na níž rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá, tj. která je pro toto rozhodnutí určující (srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo
1020/2003, in www.nsoud.cz).
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka překročení limitů soudního
přezkumu rozhodčích nálezů stanovených v § 31 zákona o rozhodčím řízení.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je totiž založeno výhradně na posouzení
splnění předpokladů pro zrušení rozhodčího nálezu podle ustanovení § 31 až 33
zákona o rozhodčím řízení.
V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek
neshledal ani jiné okolnosti, které by činily potvrzující výrok rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy
dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech
řízení není přípustné (srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti
rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný
prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 ve spojení s § 218 písm. c) o. s.
ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; žalobci, který
by měl na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. dubna 2012
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu