U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Českomoravské stavební spořitelny, a.s., se sídlem v Praze 10, Vinohradská 3218/169, identifikační číslo osoby 49 24 13 97, proti žalovaným 1) M. K., 2) J. K., zastoupeným JUDr. Jiřím Kovandou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, a 3) E. P., o zaplacení částky 672.659,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 17 C 272/2004, o dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2010, č. j. 51 Co 165/2010-216, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 18. dubna 2008, č. j. 17 C 272/2004-170, uložil žalovaným 1) a 2) zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 668.779,60 Kč s 18% úrokem z prodlení z částky 667.238,50 Kč od
5. října 2005 do zaplacení (výrok I.), řízení o zaplacení částky 5.420,60 Kč s 18% úrokem z prodlení od 8. dubna 2004 do zaplacení zastavil (výrok II.), žalobu o zaplacení částky 672.659,- Kč s příslušenstvím ve vztahu k žalované 3) zamítl (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV). K odvolání žalovaných 1) a 2) Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku I. a ve výroku IV. o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
ustanovení § 120 odst. 1 větu druhou o. s. ř., dále právní závěry např. v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sp. zn. 33 Cdo 5216/2008, ze dne 22. února 2011, sp. zn. 20 Cdo 1413/2009, ze dne 18. října 2011, sp. zn. 28 Cdo 116/2011, ze dne 14. června 2012, sp. zn. 21 Cdo 1850/2011 a v rozsudku ze dne 24. května 2011, sp. zn. 32 Cdo 4892/2010, či z konstantní judikatury Ústavního soudu např. jeho nálezy ze dne 3. listopadu 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. II.
ÚS 56/95, a ze dne 8. července 1999, sp. zn. III. ÚS 87/99). Tyto jejich námitky, i kdyby je bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (t. j. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), nemohou založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jestliže tvrzené vady nezahrnují (jako je tomu v projednávané věci) podmínku existence právní otázky zásadního významu (k tomu srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7.
března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06), a k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (i kdyby byly dány), dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z hlediska námitky, že odvolací soud nesprávně právně zhodnotil předložené důkazy, konkrétně odstoupení žalobkyně od smlouvy o úvěru, neboť to nebylo dovolatelům řádně doručeno.
Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, námitkou zpochybňující řádné doručení odstoupení žalobkyně od smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, se odvolací soud nezabýval, neboť uzavřel, že jde podle ustanovení § 205a o. s. ř. o nepřípustnou novotu, když tato námitka nebyla uplatněna před soudem prvního stupně. Tento závěr odvolacího soudu dovolatelé nezpochybnili. Argumentace dovolatelů o nesprávném zhodnocení předložených důkazů se tak zcela míjí s důvodem, pro který se odvolací soud jejich námitkou nezabýval.
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti části výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a proti výroku o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.
s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaných 1) a 2) bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2013
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á předsedkyně senátu