32 Cdo 5002/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci
žalobkyně T. R., zastoupené JUDr. Janou Svatoňovou, advokátkou se sídlem v
Praze 4 – Nuslích, Na Pankráci 1062/58, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) CITROËN
ČESKÁ REPUBLIKA s. r. o., se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Hvězdova 1716/2b, PSČ
140 00, identifikační číslo osoby 26213664, zastoupené Mgr. Radovanem Hrubým,
advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Petrská 1136/12, PSČ 110 00, 2)
Ing. P. Z., podnikateli se sídlem v Janovicích č. p. 592, PSČ 739 11,
identifikační číslo osoby 41368215, 3) METEOR CAR, s. r. o., se sídlem v
Lutyni, Orlová, Okružní 1418, PSČ 735 14, identifikační číslo osoby 63323265, a
4) ČSOB Leasing, a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, PSČ 140 00,
identifikační číslo osoby 63998980, ve vztahu vůči žalovaným 1), 2), 3) a 4) o
zaplacení částky 500 000 Kč a ve vztahu vůči žalované 4) o zaplacení částky 264
060 Kč oproti vrácení vozidla, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn.
16 Cm 44/2006, o dovolání žalobkyně ze dne 7. 10. 2015 proti usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 2. 1. 2014, č. j. 4 Cmo 356/2013-470, podaném
prostřednictvím advokátky JUDr. Jany Svatoňové dne 12. 10. 2015, takto:
I. Dovolací řízení zahájené dovoláním žalobkyně ze dne 7. 10. 2015 se
zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2013, č. j. 16 Cm 44/2006-456, jímž
byl zamítnut návrh žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2013, č. j. 16 Cm
44/2006-218 (po opravě zřejmé nesprávnosti č. j. 16 Cm 44/2006-418), a proti
usnesení téhož soudu ze dne 25. 2. 2013, č. j. 16 Cm 44/2006-385.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dne 11. 3. 2014 vlastnoručně
sepsané dovolání, k němuž připojila žádost o ustanovení zástupce pro dovolací
řízení. Soud prvního stupně žalobkyni vyhověl a usnesením ze dne 24. 3. 2014,
č. j. 16 Cm 44/2006-509, jí pro podání dovolání proti uvedenému rozhodnutí
ustanovil advokáta JUDr. Ladislava Břeského, se sídlem Praha 2 – Nové Město,
Botičská 1936/4. Tento advokát následně dovolání jménem žalobkyně podal;
datováno je dnem 9. 5. 2014, poště odevzdáno k doručení dne 9. 5. 2014, soudu
došlo dne 12. 5. 2014 a ve spise je zažurnalizováno na č. l. 519 a násl. Dovolání pak bylo tímto advokátem ještě doplněno podáním ze dne 12. 5. 2014,
jež je na č. l. 525 a násl. spisu. Spis s tímto dovoláním byl Nejvyššímu soudu
předložen dne 24. 11. 2014 (s předkládací zprávou na č. l. 568), věc však byla
soudu prvního stupně vrácena přípisem ze dne 21. 4. 2015 bez rozhodnutí z toho
důvodu, že se tento soud nevypořádal s otázkou soudního poplatku z dovolání. Nejvyšší soud dal soudu prvního stupně výslovný pokyn, aby mu po provedení
příslušných úkonů spis znovu předložil s novou předkládací zprávou. Soud prvního stupně na to usnesením ze dne 30. 7. 2015, č. j. 16 Cm
44/2006-622, nejen přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků za
dovolání, nýbrž jí zároveň – k její výslovné žádosti ze dne 4. 7. 2015 -
ustanovil advokátku pro podání dovolání proti usnesením Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 2. 1. 2014, č. j. 4 Cmo 356/2013-470, a ze dne 9. 12. 2014, č. j. 4 Cmo 343/2014-580, a to JUDr. Janu Svatoňovou. Takto ustanovená advokátka
pak postupovala tak, jako by proti v pořadí prvnímu z těchto rozhodnutí
dovolání dosud podáno nebylo, a podáním ze dne 7. 10. 2015, doručeným soudu
prvního stupně dne 12. 10. 2015, napadla usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 Cmo 356/2013-470 jménem žalobkyně dalším dovoláním. Pro úplnost lze dodat, že z obsahu spisu není zřejmé, že by ustanovení JUDr. Ladislava Břeského k zastupování žalobkyně v dovolacím řízení týkajícím se
usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 Cmo 356/2013-470 bylo zrušeno. Věc pak byla dovolacímu soudu předložena jen s dovoláním sepsaným advokátkou
JUDr. Janou Svatoňovou. Důsledkem uvedených kroků je procesní stav, v němž je rozhodnutí odvolacího
soudu napadeno dvěma dovoláními podanými týmž účastníkem řízení. Posoudit v
pořadí druhé z těchto podání jako pouhý doplněk dovolání ze dne 9. 5. 2014 jeho
obsah (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) neumožňuje, tím spíše ne v kontextu
okolností, za nichž bylo učiněno; takové posouzení by bylo v rozporu s jasně
vyjádřenou vůlí účastníka řízení. Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro
dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných
ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s
bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“). Podle § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci
probíhalo u soudu jiné řízení. Ustanovení § 103 o. s. ř. stanoví, že kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu,
zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky
řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení
zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Podle § 243b, části věty před středníkem, o. s. ř. pro dovolací řízení platí
přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno
jinak. Dovolání je podáním, jímž se zahajuje dovolací řízení (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2949/2011, ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 28 Cdo 1994/2005, a ze dne 19. 1. 2005, sp. zn. 30 Cdo 2703/2004,
která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná,
dostupná na http://www.nsoud.cz, a též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne
25. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2368/2013, uveřejněného pod číslem 72/2014 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k ustanovení § 243b, části věty
před středníkem, o. s. ř. se v dovolacím řízení přiměřeně uplatní § 83 odst. 1
o. s. ř. v tom ohledu, že zahájení dovolacího řízení brání tomu, aby o témže
rozhodnutí odvolacího soudu probíhalo u dovolacího soudu jiné dovolací řízení
(tzv. překážka litispendence). Překážka litispendence patří mezi podmínky řízení (tzv. negativní, srov. Drápal, L, Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 669 s.), a to mezi ty, které nelze odstranit;
zjistí-li soud, že o téže věci probíhá jiné řízení, je povinen později zahájené
řízení podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavit (ledaže ovšem v průběhu
řízení překážka litispendence odpadla, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 25. 2. 2003, sp. zn. 29 Odo 353/2002). Protože v souzené věci jde o takovouto procesní situaci, Nejvyšší soud dovolací
řízení proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. ledna 2014, č. j. 4
Cmo 356/2013-470, zahájené dovoláním žalobkyně ze dne 7. 10. 2015, podaným
prostřednictvím advokátky JUDr. Jany Svatoňové dne 12. 10. 2015, podle § 243b,
části věty před středníkem, ve spojení s § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 5. 2016
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu