K otázce, zda usnesení podle § 114b o.s.ř. lze vydat, pokud bylo dříve v řízení rozhodnuto platebním rozkazem, se Nejvyšší soud vyjádřil již v rozsudku z 16. prosince 2004, sp. zn. 33 Odo 459/2004, kde vysvětlil, že samotné vydání platebního rozkazu není překážkou pro postup soudu v rámci přípravy jednání podle § 114b o. s. ř., neboť přímo z druhého odstavce uvedeného ustanovení se podává, že usnesení s výzvou k vyjádření podle odstavce prvního může být vydáno, i když soud rozhodl o věci platebním rozkazem (dále obdobně v rozsudku ze dne 30. března 2004, sp. zn. 32 Odo 767/2003, a v rozsudku ze dne 18. března 2004, sp. zn. 32 Odo 14/2003). Tato dovolatelkou nastolená otázka tedy nemá zásadní právní význam, protože je řešena ustálenou judikaturou a odvolací soud nerozhodoval v rozporu s platnou právní úpravou.
K námitce dovolatelky, že lhůta byla i za shora popsaných konkrétních okolností zachována samotným podáním k poštovní přepravě, odkazuje Nejvyšší soud na správný závěr odvolacího soudu, který uvedl, že lhůta je ve smyslu § 57, odst. 3 o.s.ř. zachována pouze za podmínky, že je podání (odevzdané orgánu povinnému je doručit) adresováno soudu, vůči němuž je úkon učiněn. V předmětné věci adresovala žalovaná své podání (ať z jakýchkoliv příčin) neexistujícímu Krajskému soudu v Ústí nad Orlicí, proto účinky podle § 57, odst. 3 o.s.ř. spojené s odevzdáním doručujícímu orgánu nemohly nastat a nenastaly.
Již v rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 23/1986, rozhodl Nejvyšší soud v otázce zachování procesní lhůty tak, že v případě podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně u nepříslušného okresního soudu jinak než do protokolu ( § 218 odst. 2 o. s. ř.), nemá toto odvolání účinky řádně a včas podaného odvolání, pokud nebylo ve lhůtě podle ustanovení § 204 odst. 1 o. s. ř. předáno tímto nepříslušným soudem soudu příslušnému nebo orgánu, který má povinnost podání doručit ve smyslu ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř. (např. poště). Judikátní řešení lze zobecnit i pro jiná procesní podání účastníků, tedy i pro podání žalované v projednávané věci. Byla-li výzva k vyjádření podle § 114b o.s.ř. doručena 10. června 2003, počala třicetidenní lhůta k podání vyjádření běžet dnem 11. června 2003 (srov. § 57, odst. 1 o.s.ř.) a skončila uplynutím dne 10. července 2003. Nebyl-li nejpozději v tento den učiněn úkon u Krajského soudu v Ústí nad Labem ani zachována lhůta postupem podle § 57, odst. 3 o.s.ř. (jak je vysvětleno shora), nemá prostřednictvím jiného soudu později doručené podání žalované účinky včasného vyjádření na výzvu podle § 114b o.s.ř.
Odvolací soud shledal, že pro vydání rozsudku pro uznání byly splněny zákonné podmínky. Dovoláním žalovaná neformulovala jiné než shora uvedené výtky směřující do nesprávného právního posouzení věci, pro něž jako pro jediné by mohla být v této věci shledána přípustnost dovolání podle § 237, odst. 1, písm. c) o.s.ř. a žádnou jinou právní otázku, která by mohla založit přípustnost dovolání, nevymezila. Výtkou směřující do nesprávného právního posouzení věci není kritika neúměrné délky soudního řízení, ani popis událostí vedoucích k písařské chybě při nadepsání obálky, v níž bylo procesní podání předáno k poštovní přepravě, ani námitka nesouladu rozhodnutí soudu s dobrými mravy.
Za situace, kdy odvolací soud postupoval v souladu se stávající judikaturou a dovolací soud nedospěl k závěru, že by věc byla posouzena v rozporu s právní úpravou a neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání (§ 237, odst. 3 o.s.ř.), lze uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá zásadní právní význam a dovolání tak není podle ustanovení § 237, odst. 1, písm c) o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná, žalobkyni však žádné náklady v tomto řízení nevznikly. Proto dovolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. dubna 2005
JUDr. Miroslav Gallus,v.r.
předseda senátu