32 Odo 1326/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně M. F., spol. s r. o., , zastoupené JUDr. L. M., advokátem, proti žalované U. G. a.s., , zastoupené JUDr. P. D., advokátem, o zaplacení 301 291,31 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 114/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2006, č.j. 1 Cmo 303/2005-138, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2006, č.j. 1 Cmo 303/2005-138, se mimo výroku pod bodem I. zrušuje, a věc se vrací v tomto rozsahu Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. června 2005, č.j. 41 Cm 114/2000-115, zamítl žalobu na zaplacení částky 624 555,67 Kč, když dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala vznik nároku na zaplacení ceny provedených prací, nebyl-li podle smlouvy o dílo splněn mezi účastníky dohodnutý předpoklad vyúčtování ceny díla, a to existence soupisu odsouhlasených provedených prací, za něhož nemohl být považován zápis ve stavebním deníku, nebyl-li odsouhlasen žalovanou, jako objednatelnou. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně nemohla oprávněně požadovat zaplacení smluvní pokuty a úroku z prodlení za nezaplacení díla včas, nedostala-li se žalovaná do prodlení se zaplacením ceny díla.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. května 2006, č.j. 1 Cmo 303/2005-138, výrokem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby co do částky 323 264,36 Kč, výrokem II. změnil výrok soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby co do částky 301 291,31 Kč tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni
částku 301 291,31 Kč a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žalobkyně u žádné z faktur nedoložila oběma smluvními stranami odsouhlasený soupis provedených prací, jako podmínky pro zaplacení ceny díla. Zároveň však konstatoval, že žalobkyně v souladu s dodatkem č. 1 smlouvy o dílo ze dne 28.5.1997, kterým byl předmět díla rozdělen do I. – V. etapy, prokázala provedení III. etapy díla, a to zápisem se stavebním deníku, z něhož vyplynulo, že k předání III. etapy díla došlo dne 7.11.1997. Protože se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením této části díla vyúčtované fakturou č. 97000676, přiznal odvolací soud žalobkyni s ohledem na délku prodlení smluvní pokutu ve výši 155 987,70 Kč a úrok z prodlení částkou 145 303,61 Kč. Rozsudek soudu prvního stupně proto změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 301 291,31 Kč a ve zbytku potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně.
Proti měnícímu výroku II. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. s tím, že řízení trpí vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a z důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. s námitkou, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalobkyně prokázala zápisem ve stavebním deníku předání III. etapy díla dnem 7.11.1997, a že tak byla naplněna podmínka pro zaplacení této části díla. Namítá, že odvolací soud pominul skutečnost, že dílo bylo dne 7.11.1997 předáno s nedodělky. Poukazuje na § 554 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), podle něhož zhotovitel splní svou povinnost provést dílo řádným ukončením. Dovolatelka připomíná, že za řádně provedené dílo nemůže být považováno dílo, které má vady a nedodělky. Jestliže byla tedy žalobkyně v prodlení s řádným provedením díla, je dovolatelka přesvědčena, že se nemohla dostat do prodlení se zaplacením ceny díla. Mimoto považuje požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení za dobu, kdy byla sama v prodlení s řádným a včasným dokončením díla, za uplatnění práva, které je v rozporu s dobrými mravy a zásadou poctivého obchodního styku. Poukazuje na to, že odvolací soud se problémem vad a nedodělků díla při převzetí dne 7.11.1997 vůbec nezabýval, při právním posouzení vycházel z nesprávného skutkového závěru o provedení III. etapy díla dne 7.11.1997, což mělo za následek nesprávný závěr o prodlení žalované se zaplacením dokončeného díla a nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty a úroků z prodlení za nezaplacení díla včas. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu ve výroku II. a v závislém výroku III. o náhradě nákladů řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla zamítnutí dovolání, neboť má za to, že odvolací soud v části napadené dovoláním rozhodl správně. Je přesvědčena, že dílo bylo splněno řádně. Připouští sice, že dílo je splněno řádně tehdy, nemá-li vady a nedodělky, ale za situace, kdy žalovaná dílo s nedodělky převzala, došlo ke splnění díla a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení splněného díla.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1