32 Odo 1326/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Ing. Jana Huška v
právní věci žalobkyně M. F., spol. s r. o., , zastoupené JUDr. L. M.,
advokátem, proti žalované U. G. a.s., , zastoupené JUDr. P. D., advokátem, o
zaplacení 301 291,31 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm
114/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30.
května 2006, č.j. 1 Cmo 303/2005-138, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května
2006, č.j. 1 Cmo 303/2005-138, se
mimo výroku pod bodem I. zrušuje, a věc se vrací v tomto rozsahu Vrchnímu soudu
v Praze k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. června 2005, č.j. 41 Cm 114/2000-115,
zamítl žalobu na zaplacení částky 624 555,67 Kč, když dospěl k závěru, že
žalobkyně neprokázala vznik nároku na zaplacení ceny provedených prací,
nebyl-li podle smlouvy o dílo splněn mezi účastníky dohodnutý předpoklad
vyúčtování ceny díla, a to existence soupisu odsouhlasených provedených prací,
za něhož nemohl být považován zápis ve stavebním deníku, nebyl-li odsouhlasen
žalovanou, jako objednatelnou. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně
nemohla oprávněně požadovat zaplacení smluvní pokuty a úroku z prodlení za
nezaplacení díla včas, nedostala-li se žalovaná do prodlení se zaplacením ceny
díla.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. května 2006, č.j. 1 Cmo 303/2005-138,
výrokem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby co do
částky 323 264,36 Kč, výrokem II. změnil výrok soudu prvního stupně o zamítnutí
žaloby co do částky 301 291,31 Kč tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni
částku 301 291,31 Kč a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy
obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že
žalobkyně u žádné z faktur nedoložila oběma smluvními stranami odsouhlasený
soupis provedených prací, jako podmínky pro zaplacení ceny díla. Zároveň však
konstatoval, že žalobkyně v souladu s dodatkem č. 1 smlouvy o dílo ze dne
28.5.1997, kterým byl předmět díla rozdělen do I. – V. etapy, prokázala
provedení III. etapy díla, a to zápisem se stavebním deníku, z něhož vyplynulo,
že k předání III. etapy díla došlo dne 7.11.1997. Protože se žalovaná dostala
do prodlení se zaplacením této části díla vyúčtované fakturou č. 97000676,
přiznal odvolací soud žalobkyni s ohledem na délku prodlení smluvní pokutu ve
výši 155 987,70 Kč a úrok z prodlení částkou 145 303,61 Kč. Rozsudek soudu
prvního stupně proto změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 301
291,31 Kč a ve zbytku potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně.
Proti měnícímu výroku II. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z
důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b)
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z důvodu podle § 241a odst. 2
písm. a) o. s. ř. s tím, že řízení trpí vadou, která měla za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci a z důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. s námitkou, že
rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle
obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka
nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalobkyně prokázala zápisem ve
stavebním deníku předání III. etapy díla dnem 7.11.1997, a že tak byla naplněna
podmínka pro zaplacení této části díla. Namítá, že odvolací soud pominul
skutečnost, že dílo bylo dne 7.11.1997 předáno s nedodělky. Poukazuje na § 554
obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), podle něhož zhotovitel splní svou
povinnost provést dílo řádným ukončením. Dovolatelka připomíná, že za řádně
provedené dílo nemůže být považováno dílo, které má vady a nedodělky. Jestliže
byla tedy žalobkyně v prodlení s řádným provedením díla, je dovolatelka
přesvědčena, že se nemohla dostat do prodlení se zaplacením ceny díla. Mimoto
považuje požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení za dobu, kdy byla
sama v prodlení s řádným a včasným dokončením díla, za uplatnění práva, které
je v rozporu s dobrými mravy a zásadou poctivého obchodního styku. Poukazuje na
to, že odvolací soud se problémem vad a nedodělků díla při převzetí dne
7.11.1997 vůbec nezabýval, při právním posouzení vycházel z nesprávného
skutkového závěru o provedení III. etapy díla dne 7.11.1997, což mělo za
následek nesprávný závěr o prodlení žalované se zaplacením dokončeného díla a
nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty a úroků z prodlení za nezaplacení
díla včas. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky
rozsudek odvolacího soudu ve výroku II. a v závislém výroku III. o náhradě
nákladů řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla zamítnutí dovolání, neboť má
za to, že odvolací soud v části napadené dovoláním rozhodl správně. Je
přesvědčena, že dílo bylo splněno řádně. Připouští sice, že dílo je splněno
řádně tehdy, nemá-li vady a nedodělky, ale za situace, kdy žalovaná dílo s
nedodělky převzala, došlo ke splnění díla a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení
splněného díla.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu
oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1
o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm.
a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle § 241a odst. 2
písm.a), b) a odst. 3 o. s. ř.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z
důvodů uplatněných v dovolání.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovolatelkou uplatněným dovolacím důvodem
podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který se pojí s námitkami, jejichž obsahem je
tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v
podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podstatnou částí se přitom
rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly
významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení
odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu
o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky
bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové
závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s.
ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že
namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo
přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že
naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány
nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že
v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků
nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti,
pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů
neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §
133 až § 135 o. s. ř.
Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nastala situace, jež naplňuje
předpoklady tohoto dovolacího důvodu.
Dovolatelce je třeba dát za pravdu, že odvolací soud pominul rozhodné
skutečnosti, které byly provedeným důkazem (zápisem ve stavebním deníku ze dne
7.11.1997) prokázány, a to, že II. a III. etapa díla byla žalované předána s
nedodělky. Skutkové zjištění odvolacího soudu, že uvedené dílo bylo předáno s
nedodělky, chybí. Odvolací soud tuto rozhodnou skutečnost pro posouzení věci
zcela pominul.
Dospěl-li odvolací soud poté k závěru, že žalobkyně měla právo na zaplacení
díla na základě chybějícího rozhodného skutkového zjištění o dokončení díla s
nedodělky, naplňuje tato skutečnost dovolací důvod nesprávného právního
posouzení.
Dovolací soud se proto dále zabýval dovolatelkou namítaným nesprávným právním
posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je pochybení
soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl
skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být
správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale
soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v
hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo,
stanovené dispozicí právní normy).
V daném případě jde o závazkový vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské
činnosti, a proto se při posouzení nároku na zaplacení ceny díla ze smlouvy o
dílo uzavřené podle § 536 obch. zák., a potažmo zaplacení smluvní pokuty a
úroků z prodlení za nezaplacení díla včas, řídí následujícími ustanoveními
obchodního zákoníku.
Podle § 548 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu
v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo ze zákona nevyplývá něco
jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.
Podle § 554 odst. 1 obch. zák. zhotovitel splní svou povinnost provést dílo
jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě,
jinak v místě stanoveném tímto zákonem.
Na plnění podle smlouvy o dílo se též vztahuje kogentní ustanovení § 324 odst.
1 obch. zák. ve spojení s § 263 obch. zák., jež stanoví, že závazek zanikne,
je-li věřiteli splněn včas a řádně. Aby bylo možno plnění hodnotit jako řádné,
nesmí být vadné a nedokončené. Nesmí mít ani ojedinělou vadu nebo nedodělky.
Mělo-li tedy předané dílo nedodělky, je zřejmé, že žalobkyně, jako
zhotovitelka, nesplnila svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a
předáním. Dílo, které je vadné a má nedodělky, nelze totiž ve smyslu § 554
odst. 1 obch. zák. považovat za dílo provedené, a to ani tehdy, když je – jako
je tomu v posuzovaném případě – objednatel převezme. Pokud mezi účastníky
nebylo sjednáno jinak, zhotoviteli v takovém případě právo na zaplacení ceny
díla nevznikne (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.3.2002, sp. zn.
29 Odo 11/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR,
C. H. BECK, svazek 14, str. 158, a v časopise Právní rozhledy č. 7, ročník
2002, str. 340, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.5.2007, sp. zn. 32 Odo
400/2006, a rozsudek ze dne 30.5.2006, sp. zn. 495/2004).
Je třeba konstatovat, že podepsání zápisu o předání díla není rozhodující pro
vznik práva na zaplacení díla, nestanoví-li však smlouva o dílo něco jiného
(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2002, sp. zn. 29 Odo 416/2001,
uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydavatel C.H.BECK, pod
označením RNs C 1591/2003). Z ustálené judikatury (srov. např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 16.12. 2003, sp. zn. 32 Odo 631/2002, uveřejněný v
Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydavatel C.H.BECK, pod označením RNs C
2485/2004) je znám právní závěr, že obchodní zákoník umožňuje stranám smlouvy o
dílo dohodnout okamžik vzniku práva na zaplacení ceny nikoli pouze ve vazbě na
provedení díla, nýbrž i jinak, např. ve vazbě na předání předmětu díla. Na
rozdíl od provedení díla, které zahrnuje jeho řádné ukončení a předání předmětu
díla objednateli v místě stanoveném v § 554 obch. zák., pouhé předání předmětu
díla v sobě nezahrnuje jeho řádné ukončení, což znamená, že ke vzniku nároku na
zaplacení ceny ve vazbě na předání předmětu díla není podstatné, zda bylo dílo
řádně (bez vad) ukončeno.
V posuzované věci si strany dodatku č. 1 ze dne 28.5.1997 v čl. 5.3 sjednali,
že zhotovitel vystaví na každou etapu objednateli konečnou fakturu s celkovým
vyúčtováním prací po předání a převzetí díla podle bodu 7.1. smlouvy, který
stanovil, že zhotovitel předá předmětné dílo do 3 dnů ode dne ukončení
realizace díla. Za realizací díla je možno považovat jen řádné ukončení díla.
Strany si nesjednaly nárok na zaplacení díla jen na základě pouhého předání
předmětu díla. Bylo-li tedy dílo podle zápisu ve stavebním deníku předáno s
nedodělky, nebylo splněno řádně ve smyslu § 554 odst. 1 obch. zák. Protože ze
smlouvy nevyplynulo jiné ujednání o vzniku práva na zaplacení díla, vznikl
žalobkyni nárok na zaplacení ceny díla až jeho řádným provedením (§ 548 odst. 1
obch. zák.). Nebylo-li dílo v daném případě provedeno řádně, nemohla se tedy
žalovaná dostat do prodlení se zaplacením díla, tudíž odvolací soud učinil
nesprávný závěr, přiznal-li žalobkyni uplatněný nárok na zaplacení smluvní
pokuty a úroků z prodlení za nezaplacení faktury č. 97000676 žalovanou včas.
Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci
ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., byl tedy v tomto směru uplatněn
důvodně.
Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je
správné, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu
v napadeném výroku II. a v závislém výroku III. o náhradě nákladů řízení - bez
jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) - zrušil, aniž by se zabýval dalším
uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., což
bylo již bezpředmětné, je-li rozhodnutí v napadeném rozsahu nesprávné, a věc
vrátil v uvedeném rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o.
s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§
243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních
nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. listopadu 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu